Už jste se někdy pokoušeli debatovat se zastánci potratů? Jistě ano, a určitě to nebylo snadné. Někdy to může být jako debata hluchých. Studie socioložky Kristin Lukerové o sporu o umělé potraty ukazuje, že rozpor nepramení z nějakých abstraktních spekulací. Naopak. Pramení z protichůdných názorů na život jako takový. Jde o to, zda máme ambice kontrolovat svou budoucnost jako tvorové nebo jako bohové.

Budoucnost
„Myslím, že je pošetilé, aby si lidé dělali starosti o budoucnost,“ prohlašuje aktivista z řad těch, kteří jsou proti potratům. „Budoucnost se o sebe postará.“ Jiná žena aktivní v hnutí pro život říká, že „v životě se nedá všechno naplánovat“. Pro zastánce práva na potrat však „kvalita života“ závisí na plánovaném rodičovství a dalších formách racionálního plánování budoucnosti.

Úspěch
Z jejich pohledu je nezodpovědné přivádět děti na svět, když jim nelze v plném rozsahu poskytnout materiální a kulturní výhody, nezbytné pro úspěšnou soutěž.

Je nespravedlivé zatížit děti v honbě za úspěchem hendikepy, jako jsou vrozené vady, chudoba či nedostatek rodičovské lásky. Těhotenství nezletilých je pro obhájce legalizace umělých potratů nepřijatelné nikoli proto, že by něco namítali proti předmanželskému sexu, nýbrž proto, že adolescenti nejsou podle jejich názoru schopni poskytnout svým potomkům výhody, na které mají právo.

Kvalita
Těm, kteří jsou proti potratům, se však tato starost o „kvalitu života“ jeví jako rozhodnutí podřídit etické a emocionální zájmy zájmům ekonomickým. Jsou přesvědčeni, že víc než ekonomické výhody děti potřebují etické vedení.

Ženství
Mateřství je v jejich očích „obrovský úkol“ nikoli proto, že obnáší dlouhodobé finanční plánování, nýbrž proto, že matka je „v maximální možné míře zodpovědná za jejich výchovu a vzdělávání... v tom, co pokládá za správné – že je bude seznamovat s morálními hodnotami, povinnostmi a právy“. Ženy, které nesouhlasí s potraty, nejsou přesvědčeny o tom, že finanční zajištění je nutno chápat jako nezbytný předpoklad mateřství.

„Hodnoty a názory zastánců legalizace potratů se od hodnot a názorů těch, co jsou proti nim, diametrálně liší,“ píše Kristin Lukerová. Aktivisté z hnutí pro život pokládají mateřství za náročné povolání a nelibě nesou feministické pohrdání prací v domácnosti a mateřstvím. Souhlasí s tím, že by ženy měly na pracovním trhu dostávat za stejnou práci stejný plat, ale odmítají, že by neplacená práce v rodině byla degradující a utlačovatelská. Jak to vyjádřila jedna z nich, „na celé té potratové mentalitě [je] znepokojuje představa, že rodinné povinnosti – výchova dětí, řízení domácnosti, láskyplná péče o manžela – ženy nějakým způsobem degradují“. Představu, že „mezi muži a ženami nejsou žádné významné rozdíly“, považují za zcela nepřesvědčivou. Ženy a muži byli podle nich „stvořeni odlišně a... mají se navzájem doplňovat“.

Biologie
Feministky z horní střední třídy naproti tomu chápou přesvědčení v biologicky dané rozdíly mezi pohlavími jako ideologický základ útisku žen. Jejich nesouhlas s biologickým pohledem na lidskou přirozenost sahá ještě dál než k tvrzení, že slouží k tomu, aby ženy zbavoval jejich práv. Jejich trvání na tom, že by ženy měly převzít „vládu nad svým tělem“, vykazuje netrpělivost s biologickými omezeními všeho druhu, spolu s názorem, že moderní technologie od nich lidstvo osvobozují a poprvé umožňují zařídit celému lidstvu lepší život.

Výkon jako měřítko důstojnosti
Zastánci legalizace potratů vítají lékařské postupy, které umožňují zjistit už v děloze vrozené vady, a nemohou pochopit, proč by si někdo vědomě přál přivést na svět „poškozené“ nebo vlastně „nechtěné“ dítě. V jejich očích by bylo možné již samotnou neochotu poskytnout takovým dětem „právo nenarodit se“ považovat za důkaz nezpůsobilosti k rodičovství.

Podle obhájců práva na život vede takovéto uvažování logicky k neomezenému genetickému inženýrství, arogantnímu převzetí pravomoci dělat paušální soudy ohledně „kvality života“ a k ochotě odsouvat nejen „vadný“ plod, nýbrž celé kategorie postižených či nadbytečných jedinců do kategorie nepohodlných osob.

Aktivistka z hnutí pro život, jejíž novorozená dcera zemřela na plicní chorobu, protestuje proti „myšlence, že život mého miminka by v očích spousty lidí neměl valný význam... Žila jen dvacet sedm dní, což není dlouho, ale ať už žijeme devadesát devět let, dvě hodiny, nebo dvacet sedm dní, být člověkem znamená být člověkem a ve skutečnosti nechápeme, co všechno to obnáší.“

Slepá víra ve schopnost racionální inteligence
Snad právě myšlenka, že „ve skutečnosti nechápeme“, co znamená být člověkem, rozděluje obě strany debaty o potratech nejvíc. Pro liberály se takové přiznání rovná zradě nejen práv žen, nýbrž celého moderního projektu: vítězství nezbytnosti a nahrazení lidské volby slepým působením přírody [nebo Boha]. Slepá víra ve schopnost racionální inteligence vyřešit záhady lidské existence, v konečném důsledku tajemství samotného stvoření, spojuje zdánlivě protichůdné pozice zastávané liberály – že potrat je „etické soukromé rozhodnutí“ a sex je transakce mezi „plnoletými dospělými“, ale že si stát může vyhradit právo povolovat těhotenství nebo se dokonce pustit do dalekosáhlých programů eugenického inženýrství.

Etický individualismus a lékařský kolektivismus
Nesnadná koexistence etického individualismu a lékařského kolektivismu vyrůstá z oddělení sexu od plození, čímž se sex stává záležitostí soukromé volby, zatímco zůstává otevřená možnost, že by plození a výchova dětí byly podrobeny přísné veřejné kontrole. Námitka, že sex a plození nelze oddělovat bez ztráty pohledu na tajemství obklopující obojí, připadá liberálům jako teologické tmářství nejhoršího druhu. Pro ty, kteří jsou proti potratům, naproti tomu platí, že „Bůh je tvůrcem života a... sexuální aktivita by tomu měla být otevřená... Antikoncepční mentalita popírá jeho vůli: ‚Je to moje, ne tvoje vůle.‘“

Skutečný smysl debaty
Kdyby se debata o potratech omezovala jen na otázku, kdy se embryo stává člověkem, bylo by těžké pochopit, proč vyvolává tak vášnivé emoce nebo proč se stává předmětem politické pozornosti, zdánlivě neúměrné její vlastní důležitosti. Potrat však není jen zdravotní záležitost či ženská otázka, která se stala středem širší polemiky ohledně feminismu. Je to především otázka, kým je člověk a z čeho odvíjí svou důstojnost. Je chráněn Stvořitelem a ve vztahu s ním řídí svou budoucnost, nebo je pouhou hříčkou slepé přírody, z jejíhož sevření se díky rozumu zcela osvobozuje a stává se jediným pánem nejisté budoucnosti?