Tento článek je mimořádný tím, že je z velké části převzatý z Deníku Alarm (a2larm.cz), jehož „tým nezávislých novinářů dlouhodobě pracuje na vizi udržitelné společnosti založené na hodnotách rovnosti a solidarity. Vytvářením konzistentního mediálního obsahu bez předsudků vnáší do veřejné debaty nový pohled na klíčová témata dneška.“ Jinými slovy – co se týče Hnutí Pro život ČR – zastává Deník Alarm extrémní levicovo-anarchistické postoje a právo na potrat vnímá jako hlavní ukazatel míry osvobození žen.

Následující řádky i přes mnohé nepřesnosti popisují, co se Hnutí Pro život ČR povedlo, co se mu daří a jak těchto úspěchů dosahuje. Hnutí Pro život ČR by nic podobného nikdy nesepsalo – samochvála smrdí. Jelikož byl původní článek příliš dlouhý, je zkrácen na snesitelnou míru bez zmínek o jiných organizacích, bez divokých konspirací a spekulací. Naopak jsou v hranatých závorkách přidané podbarvené upřesňující nadpisy a komentáře.

[Pečlivá příprava a osobní přístup]
Hnutí Pro život ho [poslance Lubomíra Brože, ANO] loni oslovilo poté, co podal interpelaci na Mariana Jurečku. Všiml si tehdy, že se všude po světě omezují interrupce a chtěl dle svých slov zabránit tomu, aby se něco podobného stalo i u nás. Jednání koordinátorky projektu Nesoudíme. Pomáháme [Jaroslavy Trajerové] popisuje jako skvěle připravené. „Mít takto schopné obchodníky a vyjednavače bych přál všem top manažerům. Od navázání komunikace, verbální, neverbální, zdolávání námitek, zachycení toho, kam už nejít...“ popisuje Brož dovednosti Trajerové.

Vše, co vylíčil Lubomír Brož, nám později potvrdila i Klára Kocmanová (Piráti). Tu Hnutí Pro život kontaktovalo poté, co poslala otevřený dopis polské vládě v návaznosti na smrt druhé polské ženy, které nebyla včas provedena interrupce. [Faktem je, že podle nejnovější statistky WHO z roku 2020 zemřely v souvislosti s těhotenstvím a porodem v Polsku 2 ženy na 100 tisíc obyvatel, v ČR ve stejném období 3 ženy na 100 tisíc obyvatel.] „Tehdy mi nedocházel rozsah jejich působení,“ vzpomíná. Schůzku si s ní sjednal konzultant oblasti veřejných politik hnutí Marek Kuchta. „Když jsem se o tom bavila s kolegyní, která se s nimi také setkala, shodly jsme se na tom, že Kuchta je fakt strašně dobrý lobbista a že to mají skvěle propracované. Že člověk neznalý situace by ani nepoznal, co ten spolek prosazuje. Se mnou se třeba bavili o ekonomické situaci rodin,“ popisuje.

[Náplň schůzky přizpůsobí odbornosti a zájmům konkrétního politika]
Také další člověk zaměstnaný v Poslanecké sněmovně, jenž byl přítomný na schůzce s představiteli Hnutí Pro život a přeje si zůstat v anonymitě [Aneta Bernardová, asistentka poslanců ANO], popisuje jeho strategie jako vysoce efektivní. „Jsou výrazně organizovanější, aktivnější a schopnější než jiní lobbisté, i než ti z velkých korporací... Jsou v Poslanecké sněmovně na denní bázi a připravení,“ uvádí.

Hnutí Pro život podle našeho zdroje chodí za poslanci s tématy, která jsou ušitá na míru odbornosti a zájmům daného zákonodárce. Ať už je to sociální problematika, nebo třeba doprava, náplň sjednané schůzky přizpůsobí konkrétnímu politikovi. To ostatně potvrzuje i příběh Kláry Kocmanové. Na schůzky prý Hnutí Pro život přichází s připravenými návrhy novel zákonů, které na první pohled vypadají jako drobné úpravy technického charakteru, jež by především měly zjednodušit život českým občanům (typicky ženám nebo dětem). Poslanci pak často bývají rádi, že mohou vykázat nějakou aktivitu a zdánlivě neškodnou novelu v parlamentu předloží.

[Připravovaná novelizace potratového zákona]
Jeden takový návrh novely zákona máme k dispozici, a to od dvou různých zdrojů napříč politickým spektrem. Konkrétně se v dokumentu píše, že mění zákon o specifických zdravotních službách. Návrh, který nám naše zdroje zaslaly, by do zákona o specifických zdravotnických službách nově přesunul i celou problematiku interrupcí, již nyní řeší zákon o umělém přerušení těhotenství z roku 1986. Ten se od svého schválení prakticky nezměnil a představuje stabilní záruku práva na přístup k interrupci do dvanáctého týdne těhotenství. Tuto jistotu by ale návrh, který máme k dispozici, zcela převrátil – „interrupční zákon“ chce totiž úplně zrušit. Ačkoliv odůvodnění návrhu tvrdí, že „respektuje dosavadní praxi umělého ukončení těhotenství a stav společenské diskuse“, jednalo by se o zásadní a v Česku dlouho neviděnou změnu práva týkajícího se reprodukčních svobod. Podle obou našich informátorů z Poslanecké sněmovny, kteří návrhem novely disponují, se s největší pravděpodobností jedná o dokument přímo z dílny Hnutí Pro život.

[Celý odstavec je zcela zmatený. Faktem je, že Ministerstvo zdravotnictví již řadu let usiluje o novelizaci archaického komunisticko-socialistického potratového zákona, který je z velké části neplatný – např. neexistují okresní odvolací orgány, z části právně nejasný – např. trestnost potratů cizinek, a obecně nereflektující aktuální situaci – např. pokrok v medicíně, operace in utero... Řadu let proto diskutuje Hnutí Pro život ČR s politiky, úředníky i odbornými společnostmi legislativní varianty, které budou mít většinovou podporu a zároveň pomohou zlepšit skutečnou svobodu žen, chtějí-li dát svému nenarozenému dítěti šanci.

Návrh zákona, který odsouhlasila Česká gynekologická a porodnická společnost, nemění možnost umělého potratu „na žádost“ do 12. týdne těhotenství. Toto opatření se podle dostupných informací zrušit nechystá ani státní správa, ani politici, ani odborné společnosti, a to především z důvodu strachu z následků nelegálních potratů, který spočívá v předsudcích či neinformovanosti o reálných zdravotních statistikách. Zmiňovaný návrh zákona má umožnit těhotné ženě disponovat účinnými nástroji k ochraně své i svého počatého dítěte, zvláště je-li k podstoupení potratu nucena. Dále obsahuje opatření na poskytnutí včasné informace o pomoci směřující k zachování těhotenství např. na obalech těhotenských testů atp.]

Nejvýraznějším bodem návrhu je zavedení práva těhotné ženy na „ochranný status“, který by měl zabránit „nucenému lékařskému ukončení těhotenství potratem“. Status by žena získala na základě vydání těhotenského průkazu od ošetřujícího gynekologa. Tento průkaz dnes není povinné vlastnit, je však běžné, že ho ženy při potvrzení těhotenství dostávají. Podle slov dokumentu by těhotné s ochranným statusem „nebylo možné ukončit těhotenství na žádost“, s výjimkou interrupce provedené ze zdravotních důvodů. Tedy ani v případě, že by si o průkaz a s ním spojený ochranný status zažádala a později by změnila názor a rozhodla se těhotenství z jakéhokoli důvodu přerušit. Dokument argumentuje tím, že ženy často jednají pod nátlakem, jemuž se díky „ochrannému statusu“ vyhnou. Lékař by tedy interrupci neprovedl, protože by nemohl ženě věřit, že jedná opravdu z vlastní vůle.

[Faktem je, že koncept „ochranného statusu“ spočívající v možnosti zřeknutí se práva na potrat po důkladném poučení těhotné pacientky by především posílil její skutečnou svobodu volby. Řeší to velmi bolestné situace, kdy je těhotná žena pod stupňujícím se nátlakem až vydíráním ze strany milence, partnera, tchýně... k podstoupení legálního potratu, a to po dobu až šesti týdnů do 12. týdne těhotenství. Je běžné, že stejně jako u jiných právních úkonů svéprávné osoby si jednou učiněné rozhodnutí nelze „rozmyslet“. Koneckonců si nelze „rozmyslet“ ani již podstoupený umělý potrat. Je-li si žena nejistá, nemusí samozřejmě ustanovení o ochranném statusu využít.]

Ošetřující gynekolog by zároveň s předáním těhotenského průkazu zaznamenal datum jeho převzetí do Modulu rodiček Národního registru reprodukčního zdraví. Tím by se vytvořila česká alternativa k nechvalně známému polskému registru těhotných. [Těžko říci, proč je registr těhotných označován jako „nechvalný“. Faktem je, že v ČR jsou již mnoho let veškeré zdravotní výkony zachyceny v registrech ÚZISu i zdravotních pojišťoven. Součástí národních registrů jsou např. údaje o potratech, těhotenstvích, IVF a porodech.]

V odůvodnění zákonného návrhu se pak dočteme, že ochranný status by umožnil ženám „zkrátit dobu případného nátlaku k podstoupení legálního lékařského ukončení těhotenství potratem. K této specifické formě domácího násilí se typicky utíká partner s ohledem na vznikající vyživovací povinnost...“ Tvrzení je doplněno výstupy z šetření agentury IPSOS, které si mezi lety 2020 a 2021 nechalo vypracovat právě Hnutí Pro život. V něm devět procent respondentek odpovědělo kladně na otázku, zda byly k ukončení těhotenství někým přinuceny – z toho ovšem dvě třetiny s tvrzením souhlasily ne rozhodně, ale „spíše“, což převyprávění v návrhu novely neuvádí.

[Faktem je, že v průzkumu nezávisle probíhajícím na gynekologických pracovištích po celé ČR mezi ženami podstupujícími umělý potrat byla přímá otázka: „Byla jsem k rozhodnutí ukončit těhotenství někým přinucena?“ Na ni odpovědělo pouze 44 % „rozhodně nesouhlasím“. U zbytku žen lze proto předpokládat různou intenzitu a formu nátlaku. Ročně se jedná o cca sedm tisíc těhotných žen a jejich nenarozených dětí.]

Kromě zavedení ochranného statusu by na základě navrhovaného dokumentu mělo být limitováno také podstoupení interrupce u nezletilých žen či žen s omezenou svéprávností, tedy i dívek mladších 16 let. Ty by nově potřebovaly písemný souhlas zákonného zástupce nebo opatrovníka, případně soudu. Na případy, kdy taková žena otěhotní při znásilnění (třeba i vykonaném zákonným zástupcem) dokument nepamatuje, podmínka písemného souhlasu by tedy byla plošná. Radikální změna by nastala také v oblasti umělého přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů spolu s případy, kdy plod není schopen samostatného přežití. To by nově bylo možné pouze do 22. týdne těhotenství. Po uplynutí této doby by se zdraví ženy ani životaschopnost plodu nebraly v potaz a těhotná by plod musela donosit s vědomím, že dítě nepřežije.

[Faktem je, že zdraví ženy se bere v potaz vždy a po 22. týdnu těhotenství je možné dítě předčasně porodit a pečovat o něj na neonatologii. Návrh však především reflektuje rozvoj medicíny v péči nejen o novorozence či předčasně nenarozené děti, ale i rozvoj medicíny v oblasti operací in utero. Dává šanci těm nenarozeným dětem, které jsou dnes zbytečně usmrcovány – např. kvůli rozštěpům rtu, rozštěpům páteře, brániční kýle či nádoru.]

Dokument má změnit také regulaci reklamy. Výčet zakázaných oblastí by se měl doplnit o reklamu na lékařské ukončení těhotenství potratem, a to kvůli jeho „společenské nevhodnosti“.

[Spolupráce s odbornou veřejností]
Hnutí Pro život pravidelně vyráží na gynekologicko-porodnické konference. Koordinátorka projektu Nesoudíme. Pomáháme Jaroslava Trajerová společně s právníkem Jakubem Křížem například na začátku června vystupovali na kongresu České gynekologické a porodnické společnosti v Karlových Varech, a to hned se dvěma přednáškami. První z nich se nikoliv náhodou zabývala tématem zákonné úpravy z pera Hnutí Pro život, tedy „ochranou pacientky a zdravotnických pracovníků při nátlaku k podstoupení umělého ukončení těhotenství“. Druhý vstup, který vedla Trajerová již sama, byl určen porodním asistentkám a měl být zaměřený na péči o pacientky při riziku těhotenských ztrát.

Tématu byl však podle přítomné viceprezidentky Unie porodních asistentek Veroniky Hažlinské, se kterou jsme hovořili, věnován jen začátek. Vystoupení Trajerové se potom stočilo k problematice nečekaného těhotenství a ženám, které jsou po provedené interrupci nešťastné. [...]

K účasti Hnutí Pro život na kongresu České gynekologicko-porodnické společnosti v Karlových Varech se vyjádřila i samotná Unie porodních asistentek: „UNIPA chce upozornit na to, že napojení ultrakonzervativní organizace, jako je Hnutí Pro život, k odborným lékařským organizacím je přinejmenším znepokojivé. Ideologické omezování práva na potrat, které začíná podanou rukou a nevinně se tvářící manipulací, může vést v průběhu několika málo let k úplnému zákazu potratů. Je to krok směrem k polské potratové politice, krok směrem k omezování práv a nebezpečí pro ženy,“ komentuje vedení Unie.

[Znepokojivá je myšlenka, že někdo má být a priori vyloučen z veřejné diskuse – ať už odborné nebo politické. Tento druh vidění světa připomíná třídní myšlení padesátých let minulého století.]

Dosah chapadel antigenderu?
Hnutí Pro život skrze různá jednání s gynekology i pojišťovnami dosáhlo rozšíření času pro gynekologické konzultace umělých přerušení těhotenství, od čehož si slibovalo snížení počtu interrupcí skrze „informování žen o možných zdravotních dopadech a alternativních možnostech“. Úprava ze strany gynekologů není chápána jako protiinterrupční, má přeci pomoci těhotným se skutečně informovaně rozhodnout. Pro HPŽ ale tvoří jen součást dlouhodobé strategie.

[Původní text Deníku Alarm samozřejmě nepokrývá ani zdaleka celý rozsah práce pro těhotné ženy a jejich nenarozené děti na úrovni lobbingu. Autoři zcela pominuli např. problematiku rozšíření peněžité pomoci v mateřství, kterou dnes nedostává čtvrtina žen, doplacení rodičovského příspěvku, podporu rodin s třemi a více dětmi ohledně bydlení, podporu těhotných studentek, léčbu příčin neplodnosti atp.

Deník Alarm očividně nevěří tomu, že Hnutí Pro život ČR jde skutečně o pomoc ženám čekajícím nečekaně dítě. Umělý potrat nenarozeného dítěte je vždy tragédií, na které nelze stavět budoucnost. Jako klíč ke změně přístupu vnímá Hnutí Pro život ČR zapojení společnosti do konkrétní praktické pomoci, aby každé nenarozené dítě mohlo dostat šanci.]

Citace: Mezi Bohem a ultrapravicí: Hnutí Pro život jako nejschopnější lobbistická skupina v Poslanecké sněmovně (a2larm.cz)