Malta je ostrovní republika ve Středozemním moři, jen kousek pod Sicílií. Rozlohou zabírá zhruba dvě třetiny Prahy a počtem obyvatel je o něco větší než Brno. A tahle nejmenší členská země Evropské unie jako by si neuvědomovala, co je dnes hlavním celosvětovým trendem a na jakém místě politické mapy se nachází: docela nedávno se zde událo velké společenské vzedmutí – proti potratům nenarozených dětí.

Oficiálně se zde mluví maltsky a anglicky, jelikož Malta byla do roku 1964 součástí britského impéria a dosud je členem Commonwealthu. Od roku 1974 je pak republikou. 83 % obyvatel se hlásí ke katolicismu.

Demokracie
Dnes je demokracie ve všeobecné oblibě. Jsou jí plné noviny i plná ústa. Občas to však vypadá, že jde o demokracii jen pro někoho, podobně jako i život je dnes jen pro někoho, chtělo by se dodat zlomyslně. Odvyprávějme si nedávný příběh, který se odehrál právě na Maltě. Ten nám o stavu současného „demokratického vědomí“ může leccos napovědět. Příběh budeme vyprávět na základě článku, který sepsal a zveřejnil tým britské organizace Right To Life. Dozvíte se zde pokud možno přesný popis na dnešní dobu velice nezvyklého vítězství hlasu „pro život“.

Demokracie se zakládá na hlasu lidu. Podle průzkumu z roku 2019 pro Malta Today je 97 % obyvatel ostrova proti neomezeným potratům v jakémkoli stadiu těhotenství, 90 % obyvatel Malty je proti tomu, aby byly potraty neomezené v prvních třech měsících těhotenství. Hlas lidu promluvil jednoznačně. Malťané jsou jedním z nejvíce „pro-life“ národů na světě. Propotratové organizace a aktivističtí novináři to ale vidí jinak, maltský, vskutku demokratický postoj se jim nezamlouvá. Patrně není dost demokratický, jelikož nezapadá do jejich vidění světa. Tak se pustili do boje za demokracii v jejich podání.

Na Maltě za posledních dvanáct let nedošlo k jedinému úmrtí těhotné ženy. Malta se tak pyšní nejnižším poměrem mateřské úmrtnosti na světě.

Případ Prudenteová
V červnu roku 2022 byla Američanka Andrea Prudenteová, tou dobou v patnáctém týdnu těhotenství, v této krásné středomořské zemi se svým přítelem na babymoonu („oslavě těhotenství“, podle vzoru honeymoon – „líbánky“). Existují informace, že již před odletem na Maltu nebylo těhotenství zcela bez komplikací, ale přesně se to neví, resp. je kolem toho veliké mlžení. Při jejich pobytu však ke komplikacím došlo a Andrea skončila v nemocnici. Tam jí dle oficiálního podání odepřeli potrat, který byl nutný k záchraně jejího života. Tolik „narativ“, který od té doby o tomto případu zní z médií v souladu s pravidlem, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Malta se v tu ránu ocitla pod mezinárodním tlakem, aby přehodnotila svou potratovou legislativu. Vypukla mezinárodní mediální bouře.

Maltští lékaři obratem vydali prohlášení, aby objasnili, jak zákon a praxe na Maltě fungují. Toto prohlášení se však do většiny médií, včetně těch českých, nedostalo.

Ženy v ohrožení
Profesor porodnictví George Gregory Buttigieg objasňuje: „Maltské zákony a lékařské precedenty jsou zcela jasné: pokud je život ženy v ohrožení následkem těhotenství, je naprosto legální ukončit těhotenství porodem dítěte, a to i v případě, že dítěti tluče srdce, a i v případě, že přitom zemře. Maltské právo ani medicína to nepovažují za potrat. Jako profesor porodnictví jsem předčasně porodil děti v situaci, kdy byl matčin život v ohrožení, a nikdy jsem se neobával právních následků.“

O pár měsíců později, kdy Andrea v této záležitosti zažalovala maltský stát, vycházelo najevo, že skutečná situace kolem „případu Prudenteová“ byla zkresleně popsána. Profesor Yves Muscat Baron, porodník a gynekolog, jenž vede porodnické a gynekologické oddělení nemocnice Mater Dei, kde byla Andrea Prudenteová ošetřována, o tom vypověděl před soudem v lednu 2023 mj. toto: „Svolal [jsem] k případu komisi tvořenou dvěma dalšími odborníky, abychom o případu a spisu diskutovali. Rozhodli jsme se, že postup bude stejný, jako jsme to dělali posledních 35–40 let, a to aniž by nastala nějaká mimořádná událost.“

Lékaři sice očekávali, že se srdce nenarozeného dítěte zastaví v důsledku výhřezu pupečníku, ale ultrazvuk následující den ukázal, že děložní hrdlo je uzavřené a pupečník není vidět. „Mohlo se to stát proto, že jsme jí nařídili klid na lůžku... Mnohokrát se tím problém vyřeší.“ Dále Muscat Baron uvedl, že požádali porodní asistentku určenou pro pozůstalé, aby pacientce asistovala, šlo v těchto případech o standardní postup. „Pokud hrozí ztráta dítěte, začne s matkou navazovat vztah... Služby perinatálního duševního zdraví nekončí u ambulantních pacientů, ale pomáhají i pacientům na pohotovosti.“ Soudkyně se svědka zeptala, v jakém okamžiku bylo rozhodnuto, že těhotenství musí být ukončeno. „V té době nic nenasvědčovalo tomu, že by k tomu mělo dojít,“ řekl Muscat Baron. „A potom?“ zeptala se dále soudkyně. „To nevím, protože [pacientka] odjela do Španělska na potrat. Na antibiotika reagovala dobře... Pacientka v žádném okamžiku nebyla v nebezpečí smrti.“ Tolik k případu lékař Andrey Prudenteové.

Nic z toho se však do velkých médií nedostalo. Narativ je narativ. V této souvislosti je významná též informace, že na Maltě za posledních dvanáct let nedošlo k jedinému úmrtí těhotné ženy. Malta se tak pyšní nejnižším poměrem mateřské úmrtnosti na světě.

Savita a irský „narativ“
Poučné je srovnání podobného případu, který se stal v Irsku v roce 2012. Zde se podobný přístup vyplatil a protipotratová legislativa byla v Irsku za bouřlivého jásotu určitých skupin prolomena. Jde o případ Savity Halappanavarové. Narativ zde byl založen původním článkem v novinách Irish Times: podle něj těhotná Savita zemřela, protože byla v ohrožení života v důsledku těhotenství a byl jí zamítnut potrat na základě irské legislativy na ochranu nenarozeného života.

V roce 2013 však koroner při vyšetřování zjistil, že Savita Halappanavarová nezemřela kvůli přísné irské protipotratové legislativě. Vyšetřování prokázalo, že skutečnou příčinou jejího úmrtí byla infekce virulentním kmenem bakterie E. coli odolným vůči antibiotikům, k níž přispěla řada systémových selhání. Dvě dodatečná vyšetřování, která provedl irský Úřad pro dohled nad zdravotnictvím (HIQA) a nezávislá zpráva pro Irskou zdravotní službu (HSE), odhalila, že za její smrtí stojí především selhání lékařů. Podrobně o případu pojednal též celovečerní dokumentární film, odvysílaný v roce 2014 irskou televizí TV3.

Nad zveřejněnými výsledky vyšetřování se rozhostilo mediální ticho. Zastánci potratů využili případu k získání silné podpory pro svou kampaň za zrušení irského osmého dodatku, uznávajícího rovné právo na život těhotné ženy a nenarozeného dítěte. Po úmrtí Savity Halappanavarové začaly do Irska proudit velké finanční prostředky od organizací podporujících potraty a od miliardářů ze zámoří s cílem zrušit irské právní předpisy na ochranu života. Následovala masivní mediální masáž a Irsko se dostalo pod silný mezinárodní tlak. V roce 2018 byly v Irsku potraty legalizovány.

Čertovo kopýtko
Nyní se tedy mezinárodní tlak zaměřil na nový cíl: na Maltu. Labouristická vláda v čele s premiérem Robertem Abelou předložila parlamentu návrh zákona o potratech. Vláda již předtím ohlašovala, že plánuje změnu legislativy, která by se však omezila na kodifikaci současné praxe, jak ji výše popsal profesor Buttigieg: podle té mají lékaři volnou ruku v případech, kdy pokračující těhotenství ohrožuje život matky. V takových případech mohou lékaři jednat tak, aby zachránili její život, i když to má za následek smrt dítěte.

Návrh zákona, který byl v maltském parlamentu projednán v prvním čtení 21. listopadu 2022, zacházel však mnohem dál: umělý potrat měl být podle této změny umožněn i v případě, kdy má žena zdravotní komplikace, jež „mohou vážně ohrozit její zdraví“. Zní to sice smysluplně, skrývá se tam však čertovo kopýtko. Jednak není zřejmé, co se myslí pod pojmem „vážně“, a rovněž pojem „zdraví“ je víceznačný. Může značit i zdraví duševní.

Vágní formulace – „kreativní“ praxe
K dokreslení pomůže opět srovnání: něco podobného se podařilo prosadit už v zákoně o potratech v Anglii, Skotsku a Walesu přijatém v roce 1967. Ačkoli se tehdy britským zákonodárcům zdálo, že ustanovení o „riziku poškození zdraví“ matky dovoluje potraty za velmi striktních podmínek, v praxi došlo k rozsáhlému provádění potratů na žádost. Vágní formulace vedla ke „kreativní“ praxi.

Za vše mluví čísla: podle statistik britského Ministerstva zdravotnictví a sociální péče v roce 2021 bylo v Anglii a Walesu provedeno více než 200 000 potratů na základě této „zdravotní“ doložky. To představuje 98 % potratů, které se v tomto roce uskutečnily. A převážná většina z více než deseti milionů potratů, které se ve Spojeném království uskutečnily od zavedení potratového zákona v roce 1967, byla povolena na základě téže „zdravotní“ doložky v zákoně. A tak tomu bylo i v řadě dalších jurisdikcí na světě. Ustanovení o „ohrožení zdraví“ v praxi umožnila, aby se v rámci těchto jurisdikcí prováděly potraty na žádost jako na běžícím pásu.

Dr. Calum Miller, lékař a výzkumný pracovník Oxfordské univerzity specializující se na potratovou politiku, tehdy na Twitteru uvedl: „Maltská vláda oznámila návrh zákona, který povoluje potraty ze ,zdravotních‘ důvodů. Jde bezpochyby o otevřenou bránu k potratům na žádost. Všichni, kdo znají pro-life lidi na Maltě, by je měli okamžitě kontaktovat a upozornit je na toto hrozící nebezpečí. Například Velká Británie legalizovala potraty pouze ze zdravotních důvodů v roce 1967, přičemž tento zákon stále platí. Přesto každé čtvrté těhotenství ve Velké Británii končí potratem, což je 200 000 těhotenství ročně. Jde o skryté potraty na žádost.“

Dárek pod stromeček
Tuto taktiku prosazování na oko přísné potratové legislativy úspěšně používají mezinárodní potratové nevládní organizace v řadě zemí, neboť vědí, že v praxi to povede k potratům na žádost. A předkladatelé příslušného zákona na Maltě měli podle všeho velká očekávání. Z úst představitelů maltské vlády zaznívalo ubezpečení, že jde pouze o kodifikaci současné praxe do zákona. Kdo tvrdí opak, prý „straší“. Vláda měla také většinu v parlamentu a velmi zřídka se stávalo, že se poslanci vzepřeli labouristům a hlasovali proti vládním zákonům. Přestože opoziční Nacionalistická strana návrh zákona nepodpořila, zdálo se, že mají vyhráno. Vláda dávala jasně najevo, že chce zákon v parlamentu prosadit rychle a schválit jej do Vánoc 2022. Tedy během necelých pěti týdnů poté, co návrh zákona prošel prvním čtením.

Malťané se nevzdávají
Efektivita této taktiky mezinárodních nevládních propotratových organizací se zdála být drtivá. Členové zahraničních pro-life organizací, kteří už si podobnou zkušeností prošli, mohli krčit rameny, že účastníci kampaně proti zákonu de facto prohráli. Navzdory stále pesimističtějším vyhlídkám se ale maltští bojovníci za život, z nichž největší je organizace Life Network Malta vedená dr. Miriam Sciberrasovou, nevzdávali.

Doktorka Sciberrasová, profesí zubařka a matka devíti dětí a předsedkyně pro-life organizace Life Network, má za sebou desetiletí bojů za hodnoty pro život. Časem se z ní stala nejznámější mediální tvář v debatách o potratech. Podílí se na vedení vzdělávacích programů ve školách, na lobbistických aktivitách v parlamentu, na velkých celostátních kampaních a shromážděních a také na poskytování emocionální a materiální podpory nečekaně těhotným matkám. Současně se angažuje ve zřizování center pro podporu těhotných a zajišťování bydlení pro ženy v nouzi, které nečekaně otěhotněly.

„Můžeš mě zachránit“
Dne 23. listopadu 2022 vydalo více než osmdesát maltských akademiků stanovisko k navrhovanému zákonu o potratech, v němž objasňovali, čím konkrétně zavádí na Maltě de facto potraty na žádost. Síť dobrovolníků a sympatizanti hnutí pro život z širších společenských kruhů se spojili a během několika dní vypukla vůbec největší kampaň pro život na Maltě. Nazvali ji Inti Tista‘ Ssalvani, což v překladu znamená jednoduše „Můžeš mě zachránit“. Aktivistům pro život již brzy došlo, že vzhledem k tomu, že vláda má v parlamentu většinu a její poslanci se při hlasování jen velmi zřídka vzepřou, nebude kampaň přímo v parlamentu fungovat. Věděli, že aby zvítězili, musí přistoupit k mnohem větší akci a mobilizovat proti návrhu zákona masy.

Tím postaví vládu před volbu: buď prosadit zákon a tím si nad sebou podepsat rozsudek v příštích parlamentních volbách – anebo provést názorový veletoč, který ji před debaklem zachrání.

Pokud je život ženy v ohrožení, je naprosto legální ukončit těhotenství porodem dítěte, a to i v případě, že dítěti tluče srdce, a i v případě, že přitom zemře. Maltské právo ani medicína to nepovažují za potrat.

Výzva „Můžeš mě zachránit“ byla přímým apelem na obyvatele Malty: jde o životy tisíců jejich dětí, sester, bratrů, vnuček i vnuků, a že je v jejich moci se mobilizovat a tyto děti zachránit. Během jediného dne od zahájení kampaně se podařilo zmobilizovat velké množství lidí. Poslanci hlásili, že zaznamenali více e-mailů, návštěv a telefonátů od svých voličů než v případě jakékoli jiné otázky v maltské historii. Organizátoři kampaně ale věděli, že to pořád není dost. Bylo třeba vládě ukázat rozsah nesouhlasu přímo v ulicích hlavního města Valletty, a tak se začala plánovat velká demonstrace proti návrhu zákona. Vzhledem k tomu, že návrh zákona procházel parlamentem ve zrychleném režimu, musel být exemplární protest uskutečněn co nejdříve. Naplánován byl na neděli 4. prosince 2022. Byl to šibeniční termín a vyžadoval dobrovolnickou práci stovek lidí dnem i nocí.

„Ať žije život“
V neděli 4. prosince pozdě odpoledne začalo shromáždění tisíců lidí na Kastilském náměstí a v přilehlých ulicích umístěním velkého transparentu s novorozenětem na schodech vedoucích do Kastilie, jak Malťané neformálně nazývají úřad maltského předsedy vlády. Tisíce demonstrantů se poté vydaly do ulice Republiky, v jejich čele šla bývalá maltská prezidentka Marie-Louise Coleirová Precaová. Počet lidí, kteří se na shromáždění dostavili, předčil očekávání organizátorů protestu – do ulic vyrazilo přes dvacet tisíc lidí. Demonstrace byla jedním z největších protestů v nedávné maltské historii.

Pro lepší představu: při účasti stejného podílu obyvatel Spojeného království by do ulic Londýna v tomto případě muselo vyrazit více než 2,6 milionu lidí. Při vůbec největším protestu v historii Spojeného království v roce 2003 pod heslem „Stop válce“ se v Londýně zúčastnilo odhadem 1,2 milionu lidí.

Dav při pochodu ulicemi hlavního města Malty Valletty skandoval „Viva l-ħajja, le għall-abort“ (Ať žije život, ne potratům). Všichni účastníci dostali transparenty a růžová značka Inti Tista‘ Ssalvani byla vidět na transparentech, obrazovkách a dalších předmětech, které tvořily shromáždění. Vzhledem k tomu, že dav byl velmi početný, byly podél trasy rozmístěny obrazovky a masivní reproduktory, aby všichni shromáždění mohli sledovat přímý přenos shromáždění a projevy, které zazněly na závěr. Shromáždění mělo všechny rysy mohutné akce světového významu. Nikdo by v ten den nehádal, že celou akci zorganizovala skupina dobrovolníků s mizivým rozpočtem a v naprosto šibeničním termínu.

Hlas maltského lidu byl velmi jasný: jsme národem pro život, vážíme si každého života, matky, která si zaslouží naši maximální ochranu, zejména když je v nesnázích, nenarozeného dítěte, které jsme dnes zachránili, a díky této nové verzi legislativy v tom budeme pokračovat.

Dítě
V centru protestu byl obří transparent s novorozencem, který byl nejprve umístěn na schodech úřadu předsedy vlády. Poté jej zvedl dav asi padesáti lidí, kteří jej nesli na ramenou a symbolizovali tak maltský lid, který na svých bedrech nese a chrání desetitisíce dětí. Transparent s dítětem nesený ulicemi připomínal vládě, obyvatelům Malty i lidem po celém světě, kteří záběry z demonstrace sledovali, že nenarozené dítě je zkrátka dítě. Celá akce vyvrcholila na ulici Republiky, kde k shromážděnému davu promluvila řada známých maltských osobností.

Bývalá prezidentka Marie-Louise Coleirová Precaová v projevu k přítomným řekla: „Vyzýváme vládu, aby se setkala s odborníky, občanskými organizacemi, diskutovala se zúčastněnými stranami a vzala na vědomí jejich stanovisko.“ Odkazovala přitom na zmíněný dokument osmdesáti akademiků. Vyzvala zaměstnance médií, aby vzali ohled na „práva matky a dítěte, které je bez hlasu“.

Penzionovaný soudce Giovanni Bonello prohlásil, že tento nový zákon by otevřel dveře „potratům na žádost“. Argumentoval tím, že zdravotní sestry, lékaři a ženy jsou dostatečně chráněni stávajícími právními předpisy. Dále uvedl, že „žádná sestra, lékař ani žena nikdy nestanuli před soudem, protože těhotenství bylo ukončeno z důvodu ochrany života matky“.

Závěrečný projev dne přednesla doktorka Sciberrasová, jež shromážděné Malťany vyzvala, aby vláda nezavedla na Maltě potraty. Prohlásila: „V noci před Vánocemi se objevil tento pozměňovací návrh... To nejsou dveře nebo okno, ale přímo ranvej k potratům.“

Vláda mlčí, mlčí, mlčí...
Vládním představitelům bylo nyní jasné, že je čeká tvrdý boj a že obyvatelé Malty zavedení potratů ve své zemi asi vážně nechtějí. Vláda se odmlčela. Že návrh zákona schválí už do Vánoc, bylo v tu chvíli nereálné. Zastánci potratů věděli, že každý den, o který se potratový zákon odloží, se zavedení potratů na Maltě o den oddálí a tím se i zachrání více životů. Třebaže záchrana těchto životů byla sama o sobě vítězstvím, větším a mnohem ambicióznějším cílem bylo přimět vládu k zásadnímu obratu a ustoupit od zavedení potratů na Maltě.

Bojovníci za život měsíc co měsíc vyvíjeli na vládu tlak, aby návrh zákona pozměnila tak, jak si přeje lid. Začátkem června 2023 se maltský prezident George Vella vyjádřil, že pokud vláda schválí návrh zákona v předložené podobě a zavede tak de facto na Maltě potraty, odstoupí. Šlo by o první rezignaci prezidenta od doby, kdy se Malta stala republikou. Předseda vlády si jistě nepřál, aby se podobný precedens stal zrovna za jeho vlády. Lid nelid, demokracie nedemokracie, teprve tohle patrně byl onen „bod obratu“. Premiér se lekl. Prezident byl přitom patrně ve výhodné situaci, protože věděl, že za sebou má většinovou podporu maltského lidu.

Vítězství, které se nekonalo
Po měsících mlčení, dne 23. června 2023, šest měsíců po předložení původního návrhu zákona o potratech, vláda oznámila, že provede zásadní změny ve znění zákona. Tak se i stalo a opoziční Nacionalistická strana i prezident poprvé vyjádřili svou podporu návrhu zákona. Zastánci života potvrdili, že nové znění „nezavádí na Maltě potraty, ale kodifikuje stávající postupy pro záchranu života, které se v současnosti na Maltě používají, a poskytuje další záruky pro matky, nenarozené děti a lékaře“.

Otevřete-li však „seriózní média“ z té doby, dozvíte se, že „Malta uvolní pravidla pro potraty. Budou možné v případě ohrožení života a po souhlasu tří lékařů“ (iRozhlas). „Malta zruší zákaz potratů bez výjimek“ (Euroskop). Po formální stránce jsou titulky českého tisku jistě korektní. Že šlo fakticky o bezprecedentní vítězství po dosti drsné kampani, o tom se nezmíní.

„Hlas maltského lidu byl velmi jasný: jsme národem pro život, vážíme si každého života, matky, která si zaslouží naši maximální ochranu, zejména když je v nesnázích, nenarozeného dítěte, které jsme dnes zachránili, a díky této nové verzi legislativy v tom budeme pokračovat,“ řekla doktorka Miriam Sciberrasová. Je zřejmé, že bojovníci za potraty se brzy vrátí. Zatím ale ona posvátná demokracie zvítězila. Svérázní potomci státu maltézských rytířů (johanitů) se zmanipulovat nedali. Maltézské děti jsou v bezpečí. Alespoň prozatím.

A výsledek případu Prudenteová vs. Malta? Ten nám není znám, média o případu od jistého okamžiku přestala referovat.

Jan Šindelka