Abychom lépe porozuměli tomu, co se s ženou děje po potratu, musíme se vrátit na počátek. Tedy k okamžiku, kdy žena zjistí, že je těhotná.

Většina žen je informací o těhotenství zaskočena, a týká se to i těch, které by si dítě přály. I když se to může zdát jako nepochopitelné, jde o přirozenou reakci na velkou životní změnu.

V tu chvíli se žena cítí zaskočená, překvapená, nejistá. Pokud dítě neplánovala, připadá si ale zároveň v situaci zoufale sama. Je zmatená a má pocit, že všechno kolem ní dostalo zcela novou podobu, vše je v pohybu, který neovládá a neumí zastavit ani správně směřovat. Cítí, že potřebuje radu, oporu, zhodnocení někoho, komu důvěřuje. Jedním z prvních mezilidských kontaktů v této situaci je setkání s lékařem. Od něj se v drtivé většině případů dozví, že potrat je v pořádku, je to legální řešení bez rizika. O následcích je poučena stručným výčtem možných fyzických komplikací spojených s výkonem, který podepíše v podobě tzv. informovaného souhlasu. Co se bude dít v její duši a jak stav po potratu obmění její psychiku, se zpravidla dozví až později a přímo "na vlastní kůži". Bez varování.

A co otec dítěte? Ten je událostí také šokovaný. Žena ale s napětím čeká na první reakci muže a když vidí jeho udivený obličej a slyší nejistá slova, zapadne to do zkratovitého scénáře s návrhem rozpletení životní zápletky umělým potratem. A zase na rozhodování zůstane sama. Je ale třeba s maximální možnou mírou zachovat klidnou mysl a nezapomenout na zásadní a důležitý fakt: muž, stejně jako ona, potřebuje čas na to, aby se s novou situací vypořádal. Stejně jako v jiné krizové situaci, tak i v této je snaha co nejrychleji vyřešit situaci tou nejméně vhodnou.

Mnoho mužů v této chvíli (v dobré víře) říká: "Dělej, jak myslíš, budu to respektovat." Čímž ženy ovšem paradoxně nepodpoří, ale nechají je ve velmi těžké situaci samotné. Žena podvědomě nebo i zřetelně cítí, že ji partner odmítá podpořit (schází partnerovo "Ano, na dítě se těším, i když bylo nečekané, spolu to zvládneme.") a ujišťuje se, že o dítě v podstatě partner nestojí. Mnoho žen se rozhodne pro potrat proto, aby "zachránily" vztah a udržely si svého partnera. Často totiž stojí před rozhodnutím: partner nebo dítě. Ale žádný funkční a zdravý vztah nemůže být na takovéto podmínce postaven: ženě to většinou dojde po potratu.

Pokud se žena rozhodne k potratu, přichází fáze hledání rozumových odůvodnění, proč je to pro pár, rodinu i pro samotné dítě to "nejlepší" řešení. Pochybnosti však hlodají stále, a to až po okamžik narkózy na operačním stole. Po probuzení přichází šok z toho, že se nedostavilo to, co si představovala – chtěla, aby vše bylo jako před početím. Ale není. Den zákroku prožije mnoho žen jako ve snu.

Příznaky postabortivního syndromu se mohou objevit nejen bezprostředně po zákroku, ale i dlouho po něm, výjimkou nejsou ani léta, po která zůstává nerozpoznán. To, že existuje, víme velmi dobře. A chceme každé ženě pomoci, aby se s ním v ideálním případě vůbec nepotkala, nebo aby z něj našla cestu k uzdravení.

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková Ph.D., psycholožka