V sobotu 26. dubna 2025 vyjádří účastníci Pochodu pro život, podporu nečekaně těhotným ženám. Patnáct tisíc žen ročně čelí nejistotě nečekaného mateřství. Často neví, že existuje dostupná pomoc. „Gynekolog nemá nástroje, aby pomohl vyřešil hypotéku, studium, vyčerpanost a stovky dalších problémů. My pomoci můžeme,“ vysvětluje Zdeňka Rybová, vedoucí Linky pomoci v těhotenství Hnutí Pro život ČR, která ročně pomáhá stovkám žen. „Ztrátu života každého nenarozeného dítěte považujeme za tragédii jak pro ženu, její rodinu i celou společnost. Nejlepší je prostě pomoct a proto vedle individuální pomoci přicházíme s koncepčními legislativními opatřeními ulehčujícími přijetí nečekaně počatého dítěte,“ říká Radim Ucháč, předseda Hnutí Pro život ČR.
Ve společnosti příliš nerezonuje téma nucení žen k umělému ukončení těhotenství. Přitom jde o nesmírně závažné a zavrženíhodné jednání. Jde o jednu z forem násilí na ženách, ale kupodivu to nikoho, dokonce ani aktivistická média, pro něž je násilí na ženách důležité téma, nijak moc netrápí.
Švédsko je země počtem obyvatel podobná té naší. Přesahuje ji však plochou a bohatstvím. Tím materiálním. Je etalonem liberální společnosti a současně se často skloňuje sociální systém země, který nikoho nenechá padnout. Tedy až na jednu výjimku – nenarozené děti. Na ty švédský sociální systém myslí pouze v kategoriích „reprodukčního zdraví“ a v tom mu snaživě sekunduje luteránská Švédská církev.
Na stránkách časopisu Heroine vyšel text s názvem „I když si potrat vybraly, mohou cítit smutek. Žádný ,syndrom‘ ale interrupce podle vědců nezpůsobují“. Autorka při přípravě textu rovněž kontaktovala Hnutí pro život, aby „podalo vysvětlení“ k tématu postabortivní syndrom (PAS).
Dosud byly mnohé vysokoškolské studentky, které nečekaně otěhotněly nebo prostě nechtěly kvůli studiu odkládat svatbu a mateřství, postaveny před bolestivé dilema: studium, nebo dítě. Od nového roku by mělo začít platit několik novinek, díky nimž nebude nutné přerušovat studium a zároveň bude snazší dát nečekaně počatému dítěti šanci.
Izrael je zemí čtyř náboženství: křesťanství, judaismu, islámu – a liberalismu. Všechny tyto vlivy se tak či onak podílejí na utváření tamní společnosti a mentality. Navzdory tomu, že je zemí o rozloze Moravy, rozpadá se na několik disparátních území: Pásmo Gazy velké asi jako Praha, jež do roku 1967 ovládal Egypt, pak roztroušené enklávy Západního břehu Jordánu, Východního Jeruzaléma a Golanských výšin, které Izrael po šestidenní válce v roce 1967 zabral Egyptu, Jordánsku a Sýrii. Stejně tak se v jeho jednotlivých částech různí i respekt k nenarozeným dětem.
