Švédsko je země počtem obyvatel podobná té naší. Přesahuje ji však plochou a bohatstvím. Tím materiálním. Je etalonem liberální společnosti a současně se často skloňuje sociální systém země, který nikoho nenechá padnout. Tedy až na jednu výjimku – nenarozené děti. Na ty švédský sociální systém myslí pouze v kategoriích „reprodukčního zdraví“ a v tom mu snaživě sekunduje luteránská Švédská církev.
Na stránkách časopisu Heroine vyšel text s názvem „I když si potrat vybraly, mohou cítit smutek. Žádný ,syndrom‘ ale interrupce podle vědců nezpůsobují“. Autorka při přípravě textu rovněž kontaktovala Hnutí pro život, aby „podalo vysvětlení“ k tématu postabortivní syndrom (PAS).
Dosud byly mnohé vysokoškolské studentky, které nečekaně otěhotněly nebo prostě nechtěly kvůli studiu odkládat svatbu a mateřství, postaveny před bolestivé dilema: studium, nebo dítě. Od nového roku by mělo začít platit několik novinek, díky nimž nebude nutné přerušovat studium a zároveň bude snazší dát nečekaně počatému dítěti šanci.
Izrael je zemí čtyř náboženství: křesťanství, judaismu, islámu – a liberalismu. Všechny tyto vlivy se tak či onak podílejí na utváření tamní společnosti a mentality. Navzdory tomu, že je zemí o rozloze Moravy, rozpadá se na několik disparátních území: Pásmo Gazy velké asi jako Praha, jež do roku 1967 ovládal Egypt, pak roztroušené enklávy Západního břehu Jordánu, Východního Jeruzaléma a Golanských výšin, které Izrael po šestidenní válce v roce 1967 zabral Egyptu, Jordánsku a Sýrii. Stejně tak se v jeho jednotlivých částech různí i respekt k nenarozeným dětem.
V Praze se na svátek Svatých Mláďátek v sobotu 28. prosince 2024 uskuteční Smírná pouť za nenarozené děti, jejich rodiče a lékaře. Začíná v 11 hodin v kostele u Pražského Jezulátka mší svatou, kterou bude sloužit biskup Antonín Basler.
O zamlklém těhotenství se už čas od času mluví i píše. Už není „neznámou“ bolest rodičů, kteří takto přijdou o nenarozené miminko. Je to trápení umocněné tím, že krátce předtím zažívali radostné pocity z počatého dítěte. Co se však ještě nejspíš moc neví, je, že miminko, o které takto rodiče přijdou (v zásadě ale každé nenarozené dítě), je dle platné legislativy možné důstojně pohřbít. Následující zkušenost paní Týny je právě o tom.
