Podle dostupných údajů je v ČR 600 až 1200 žen ročně donuceno k potratu postupem, který může vykazovat znaky trestného činu vydírání. Od 1. ledna 2022 začne platit ustanovení chránící těhotné ženy před vydíráním mj. k podstoupení potratu. Změnu přibližuje Radim Ucháč, předseda Hnutí Pro život ČR.

Jak dlouho jste usilovali o tuto legislativní změnu?
Asi před deseti lety se na základě kazuistik Linky pomoci, kterou provozujeme, začalo na konkrétních případech jasněji ukazovat, že „právo na potrat“, které má být znamením svobody žen, v praxi znamená, že těhotné ženy jsou zbaveny jakékoliv právní ochrany právě v tom nejnáročnějším období prvního trimestru. Začali jsme na to upozorňovat. Před třemi roky právníci připravili návrh zákona na zabránění vydírání těhotných žen a od té doby jsme se pro něj snažili získat politiky, úředníky i novináře napříč celým společenským spektrem. Vlastní proces projednávání začal před rokem poslaneckým návrhem podepsaným zástupci tří parlamentních stran: Helenou Válkovou (ANO), Markem Bendou (ODS), Zuzanou Ožanovou (ANO) a Markem Výborným (KDU-ČSL). Opatření podporovaly napříč politickým spektrem i všechny ostatní poslanecké kluby, takže pro schválení nakonec hlasovalo 77 poslanců, nikdo proti a 15 se zdrželo. Všem patří velké díky.

Čím si vysvětlujete, že v době, kdy se celosvětově prosazuje bezbřehý přístup k potratům, získala tato právní úprava takovou podporu?
Neřešíme ideologické boje. Řešíme skutečné problémy, které poslanci znají ze svého okolí, a nebo s nimi mají i osobní zkušenost, jak se nám některé poslankyně svěřily. Jen to neměl nikdo takto pojmenované. Politici i novináři si to uvědomují a podle toho jednají. To samozřejmě vůbec neznamená, že by všichni politici souhlasili se vším, o co se snažíme. Shodneme se na jednom konkrétním dílčím problému a ten posuneme dál.

Co se konkrétně změnilo?
V § 175 odst. 2 trestního zákoníku se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní: „spáchá-li takový čin na těhotné ženě“.

V čem je změna tak zásadní?
Mění myšlení právníků na další generace. Už ve škole si uvědomí, že není pouze jeden narativ, kdy je legální potrat prezentován jako vrchol svobody, ale že mince má i druhou stranu. Je to poprvé po téměř sedmdesáti letech, kdy trestní zákoník pomáhá těhotným ženám chránit jejich nenarozené dítě. Je to koncepční průlom v myšlení právníků, lékařů a doufejme, že i u té největší skupiny s velkým vlivem na společnost – novinářů.

Není trestní zákoník bezzubý na důvěrné vztahy v rodinách?
Do jisté míry ano. Ale trestní zákoník nemá jen restriktivní charakter, jedná se především o prevenci. Říká jasně společnosti, co se nedělá. V tomto případě říká, že přinutit těhotnou partnerku k usmrcení počatého dítěte je hanebnost.

O kolik případů ročně se jedná?
Podle statistik Hnutí Pro život ČR, které jako jediné provozuje specializovanou celorepublikovou Linku pomoci pro těhotné ženy v tísni, se cítí pod nátlakem podstoupit umělý potrat více než 80 % volajících žen a ve zhruba 15 % intenzita psychického nebo fyzického násilí vykazuje znaky trestného činu vydírání. Jde tedy zhruba o 600 až 1200 případů ročně.

A co s těmi osmdesáti procenty žen, které se cítí pod nátlakem?
Hledáme právní cesty, jak jim zabezpečit opravdovou svobodu, například nějakou formou plošného ochranného registru, který by garantoval skutečnou svobodnou vůli. Jsme přesvědčeni, že naprostá většina žen touží dát svému dítěti šanci a my jim v tom chceme pomoci.

Mluvíte o ženách. A co právo nenarozeného dítěte na život? Není snad potrat vraždou?
Ano. Je. Ale zatemnění rozumu a hlasu svědomí je tak velké, že řešíme to, co je možné. Kdyby si česká společnost uvědomila skutečnou hrůzu potratů a zřekla se jich, byli bychom šťastní, ale tak to není. Proto se věnujeme tomu, co momentálně řešitelné je.