Senátor Václav Láska spolu s dalšími sedmi senátory navrhuje odstranění paragrafu, který nyní znemožňuje cizinkám podstoupení potratu. Pouhé zrušení jedné věty ze starého komunistického zákona z roku 1986 je však nekoncepční. Ministerstvo zdravotnictví by mělo celou zastaralou normu novelizovat systémově a to po celospolečenské a odborné diskusi, která je nyní prakticky znemožněna koronavirovými opatřeními.

Návrh senátorů umožnit v České republice potratovou turistiku je podle důvodové zprávy reakcí na říjnové rozhodnutí polského Ústavního soudu o neústavnosti výjimky zákona o ochraně lidského plodu z roku 1993. Ta připouštěla provedení potratu nemocného nenarozeného dítěte. Ovšem i při schválení senátního návrhu by v těchto případech nemohl být v ČR potrat ze zdravotních důvodů proveden, protože se nejedná podle české legislativy o komerční službu ani o urgentní péči. Novela tak pouze zapříčiní rozvoj komerčního potratového průmyslu, který bude zneužívat obtíže nečekaně těhotných žen místo poskytnutí skutečné ekonomické a sociální pomoci.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný v odpovědi na žádost pirátského poslance Františka Kopřivy, aby Česká republika umožnila Polkám podstoupit potrat v České republice, napsal v listopadu, že "podle trestního zákoníku je interrupce provedená 'jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství' trestným činem".

Po únorové medializaci tématu ale Ministerstvo zdravotnictví posunulo výkladem smysl a znění platného zákona a oproti současné praxi tvrdí, že je potratová turistika možná. Výsledkem je tak právní nejistota, nicméně řada zdravotnických zařízení i Česká lékařská komora trvá na tom, že potrat provedený cizinkám bez trvalého pobytu v ČR je v rozporu se zákonem a zdravotnický personál riskuje trestní stíhání.

Polská republika je demokratická země, jejímž občanům nic nebrání získat společenskou většinu a usilovat o změnu zákonů demokratickými prostředky. Necítí-li se v dané společnosti dobře, mohou využít práva EU a usadit se v jiné zemi. Česká republika nemá legitimitu vnucovat svůj liberální přístup k potratům polské společnosti a svádět polské občany k porušování zákonů.

Obavy těhotných žen jsou celosvětově ideologicky zneužívány, místo aby se opatření soutředila na ekonomickou podporu rodin, sociální pomoc a zohlednění obrovského medicínského pokroku v prenatální a neonatologické péči. Zkušenost z ČR ukazuje, že se zavedením "práva na potrat" dochází k faktickému odstranění právní ochrany těhotných žen, které se pak ve velkém měřítku stávají obětí vydírání a bývají nuceny k podstoupení potratu ze strany partnera.

Podle rozsáhlého průzkumu společnosti IPSOS z roku 2020 rozhodně souhlasí s potratem zdravého nenarozeného dítěte kvůli ekonomickým problémům tři procenta gynekologů a spíše souhlasí devatenáct procent.