EN
 


Šedesát tisíc modelů miminek za třináct let

09/09/2019, HPŽ ČR ze života

Znáte modely miminek ve dvanáctém týdnu těhotenství? Nechybí na žádné naší akci, distribuují se do škol, rozdávají se při přednáškách. Když model držíte v ruce, těžko se vám říká, že „to“ není dítě. V České republice se jich podařilo vyrobit už více než šedesát tisíc. Ne někde v čínské firmě, ale díky obětavé práci místních dobrovolníků. Respektive jedné dobrovolnice. Modely už celých třináct let vyrábí v malé domácí dílničce Michaela Prentisová. Letos ze zdravotních důvodů končí a to je důvod, proč se za její obětavou činností s díky ohlédnout.

Jak modely vyrábíte?
Používáme dvousložkový polyuretan, který naleju do formy, pak se modely vakuují a když se po zaschnutí z forem vyndají, musí se ještě prohlédnout a začistit nožíkem, aby byly dokonale hladké.

Jak jste se k té práci dostala?
Oslovil mne předseda Hnutí Pro život ČR Radim Ucháč. Chtěla jsem pomáhat. Manžel byl aktivní v hnutí pro život, už když jsme žili v Británii, a tak jsme se chtěli zapojit i po přestěhování do České republiky. Neumím psát články, ani lobovat v parlamentu. Tak jsem si říkala, že tu výrobu modelů zkusím. A naučila jsem se... Za těch třináct let jsem vyrobila přes 60 tisíc modelů. Skoro bych řekla, že v každé rodině, kde mají zájem o ochranu lidského života, už jeden mají.

 

Projekt podporuje:
Andrea Kerestešová, herečka

Nesoudíme. Pomáháme
Projekt vychází ze zkušeností práce Linky pomoci, kde se ženy svěřují, že kdyby cítily podporu, na potrat by nešly. Pomozte nám to změnit.

Asi nejen tam...
Ano. Ve školách je mají učitelé, rozdávají se na přednáškách, posíláme je i spřáteleným spolkům, na Slovensko, vyráběla jsem i „malé černoušky“ pro přátele v Kamerunu. A taky jsem jednou dělala tmavší pro maminky s tmavší pletí. Ale ta hmota se nedá úplně snadno barvit. Je to dvousložková tekutina, jedna trochu dohněda a jedna bílá – tam přimícháváme růžovou a to má pak barvu lidské kůže. A trefit správný odstín tmavé barvy je složitější. Hodně modelů objednává spolek „Stop genocidě“. Rozdávají je během výstav u škol a děvčata jsou pak překvapená, protože ani nevěděla, jak vypadá miminko ve dvanáctém týdnu těhotenství.

Proč nyní s výrobou končíte?
Dělám to sama, těší mě to a dělala bych to ráda sama dál, kdybych neměla zdravotní problém. Mám už bolavé ruce a tohle je taková opakovaná mechanická práce, která ty ruce dost zatěžuje. Ale snad se najde někdo, kdo to po mě převezme.

Co je k tomu potřeba?
Chce to někoho, kdo má zkušenosti s odléváním forem. A nebo prostě ženu, která k tomu najde vztah a je pečlivá.

A z hlediska nároků na nějaké vybavení a prostor?
Já mám malou dílničku v domě, kde mám zavedené i topení a elektriku pro vakuovací stroj. Takže je potřeba nějaká dílna či garáž, elektřina a ochota se do toho pustit. A pak si dát pozor, v čem to děláte. Ta hmota se nedá vyprat, zničila jsem si několik oblíbených triček...

Jaký je samotný proces výroby?
Polyuretan nám chodí v pětilitrových kanystrech. Jak už jsme říkala, dvousložkový materiál se smíchá, obarví a naleje do forem ze silikon kaučuku. Pak se během osmi minut s tím dá ještě trochu pracovat a do hodiny to zatvrdne. Modely ještě dočistím. Formy vydrží takových 300-350 miminek a pak se ze silikon kaučuku musí vyrobit nové. To je dost drahá věc. Já se vždycky snažila staré formy recyklovat a používat částečně starou formu.

Podaří se každý model?
Někdy ne. A mě je to líto. Nerada vyhazuju zmetky. Když pak vidím ten plný kýbl „nepovedených“ miminek, je to smutné. Připomíná mi to potratovou kliniku.

Za rozhovor děkuje Matyáš Zrno






Kam dál?


Když se tragédie stane požehnáním

Během prázdnin 2017 jsem byla s prvním miminkem v šestém měsíci. Všechno bylo v pořádku, mě i miminku se dařilo dobře. Na začátku srpna si pan doktor všiml, že miminko špatně roste. Po nějaké době mě poslal do Brna na speciální vyšetření.



Z veselé holky jen hromádka neštěstí
Chtěla jsem se s vámi podělit o mou zkušenost a zároveň tím upozornit další ženy, aby vše důkladně zvážily, než půjdou na potrat. Zároveň si myslím, že v České republice lékaři neupozorňují na případné reakce, deprese a psychické problémy, které pak přetrvávají řadu let. Lékařská péče je u nás na vysoké úrovni, ale psychikou se bohužel nikdo moc nezabývá.

Čtyři děti a přesto stále pro život
Anna Kočovská je vystudovaná lékařka, ale především matka. Matka čtyř dětí. Ale aby toho nebylo dost, rozhodla se k tomu ještě pomáhat na Lince pomoci. Co jí k tomu vedlo, jak to vše zvládá a co si myslí o projektu „Nesoudíme. Pomáháme“?

V Norsku nesmím veřejně o potratech ani mluvit
MUDr. et BcA. Jitka Dvorská je lékařka – gynekoložka, nyní pracuje v Norsku. Jako jedna z mála dokázala říct své „ne“ umělým potratům. Jaká byla její cesta k poznání, jak na to reagovali její kolegové a jak se liší přístup k potratům v Norsku a České republice?


načíst další


© 2019  Hnutí Pro život ČR