Za třicet let jsme se poučili z mnoha chyb a jedna z těch největších byla, že jsme sebevědomě suplovali povinnosti druhých.
Společenská legitimita a autorita
Proč tolik nedorozumění? Klíčem k vysvětlení je slovo legitimita, tedy oprávněnost něco činit, tvrdit nebo požadovat tak, že to ostatní uznávají jako přiměřené a správné a jsou pak ochotni se nad danou věcí minimálně zamyslet. Politici mají legitimitu pro řízení společnosti, právníci pro tvorbu zákonů, lékaři pro léčbu nemocných, biskupové pro hlásání slova Božího a automechanik má legitimitu určit, proč auto přestalo jezdit. Tím, kdo má legitimitu vysvětlovat racionální principy lidské důstojnosti, a to včetně nenarozených dětí, jsou univerzity a filozofové. Legitimita zahrnuje i prostředí. Automechanik v obleku, chirurg v montérkách ani přednášející filozof na ulici v člověku důvěru nevzbudí.
K čemu má legitimitu občanský spolek Hnutí pro život? K tomu, k čemu nemá legitimitu ani politik, ani právník, ani lékař, ani filozof, ani biskup. Hnutí pro život každodenní praktickou pomocí ukazuje, že vždy existuje lepší řešení než usmrcení nenarozeného dítěte a že umělé potraty lidské životy ani nezachraňují, ani nikomu ve skutečnosti nepomáhají. A má legitimitu v tomto duchu povzbuzovat filozofy, politiky, právníky, kněze, lékaře, novináře, ženy i muže.
Dokud se Hnutí pro život věnovalo hájení principů místo filozofů, kázání místo biskupů, poučování lékařů, politickým kampaním… byla jeho činnost impotentní a vlastně směšná, protože v těchto oblastech nemá společenskou legitimitu.
Pár hraběcích rad
Co mohou filozofové pro nenarozené děti dělat a v čem je nikdo nenahradí? Mohou například pořádat konference na fakultách a pomoci právníkům pochopit principy a omyly, jako např. že neplatí omílané tvrzení „moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“, ale že svět je určitým způsobem uspořádán a je uspořádán komplementárně, nikoliv konkurenčně. Mohou pomoci politikům pochopit, proč není možné obětovat nevinného, a to včetně nenarozeného dítěte, pro jiné dobro. A mohli bychom pokračovat.
Zmatky kolem „zákazů potratů“
Druhou zásadní otázkou je „zákaz potratů“. Když se mluví o „zákazu potratů“, společnost tím myslí úplné odmítnutí jakéhokoli ukončení těhotenství, a to i v případech přímého ohrožení života ženy: „Když zakážete potraty, budou umírat ženy.“
Katolická morálka rozlišuje případy, kdy cílem lékařské péče není zabití nenarozeného dítěte, ale léčba matky, a smrt nenarozeného dítěte je nežádoucí vedlejší účinek (princip dvojího účinku). Veřejná debata toto rozlišení nezná, a proto „zákaz potratů“ je prezentován jako iracionální a fanatický požadavek, sloužící především k dehonestaci a likvidaci diskuse. V naší situaci by byl možná pravdivější termín „regulace potratů“, protože jiný prostě k dispozici není.
Principiálně však cílem Hnutí pro život nejsou konkrétní zákony, ale společnost přívětivá k nastávajícím maminkám a jejich rodinám, aby se každé nenarozené dítě mohlo narodit. Zákony jsou jen jedním z prostředků, a to v té míře, v jaké tomuto cíli slouží. Není nikdo, kdo by měl větší zájem na životě nenarozeného dítěte než jeho matka, proto mají zákony a společenská opatření pomáhat matce ochránit ji a její nenarozené dítě. V současné době jsou ženy často prakticky bez ochrany vůči nátlaku k usmrcení jejich nenarozeného dítěte.
Pochod pro život Pochod pro život organizuje Hnutí pro život pro vyjádření „podpory ženám čekajícím nečekaně dítě“, a ne pouze pro ty, kteří jsou „přesvědčeni o nezadatelném právu nenarozeného člověka na život“. Pochod pro život je veřejné shromáždění, a to i pro ty, kteří třeba mají ještě otazníky, ale shodnou se, že chtějí pomoct, aby počaté děti dostaly šanci se narodit. A koneckonců, třeba i pro ty, kteří s námi nesouhlasí, ale rádi by si poslechli, co vlastně říkáme, co děláme a proč.
Věřím, že filozofové, politici, kněží, právníci, lékaři, ekonomové a další odborníci nebudou promítat do Hnutí pro život úkoly svých profesí, ale díky své legitimitě maximálně pomohou těhotným ženám a jejich rodinám, aby každé nenarozené dítě mohlo dostat šanci.
– Radim Ucháč
