Okolnosti případu a snaha o záchranu dítěte
Jsme v roce 2015. Tehdy proběhl porod, během něhož se narodilo zdravé dítě. Přesto jej žena-matka zpětně vnímala jako zásah do své důstojnosti a svých práv. Dokonce do té míry, že celou věc dala k soudu a šla až k soudu nejvyššímu, Ústavnímu. Ve své ústavní stížnosti uváděla, že na ni na porodním sále vyvíjeli nátlak na umělé vyvolání porodu. Zdravotnický personál ji prý dostatečně neinformoval o jejím zdravotním stavu ani o postupech, které lékaři zvažovali. Velice kritická byla též ke způsobu komunikace zdravotnického personálu, nelíbilo se jí, že jí dávali nějaké léky, ale nikdo se jí neptal na souhlas. Následně ji od novorozené dcery odloučili. Těžištěm ústavní stížnosti ovšem bylo, že jí v nemocnici provedli císařský řez v celkové anestezii, ačkoli k němu neudělila informovaný souhlas.
Lékaři však celou situaci a průběh porodu viděli dosti odlišně. Porod se nevyvíjel příznivě a postupně se objevovaly známky, že se stav dítěte zhoršuje. Zdravotnická dokumentace i soudní závěry hovoří o reálném riziku, že mohlo dojít k závažné újmě na zdraví dítěte, nebo dokonce k jeho úmrtí. Lékaři proto indikovali císařský řez jako neodkladný výkon. Podle všeho nešlo o nějaké rutinní rozhodnutí, ale o bezprostřední reakci na zhoršující se stav. Každé další prodlení mohlo mít fatální důsledky.
Stěžovatelka s tímto postupem nesouhlasila. Trvala na spontánním porodu. Následně však lékaři vyhodnotili situaci jako akutní a časově kritickou a k zamýšlenému zákroku přistoupili i navzdory tomu, že žena s ním nesouhlasila. Holčička se narodila živá.
Soudy: zásah v krajní situaci byl oprávněný
Konec dobrý, všechno dobré, říká se. Žena to však vnímala odlišně a začala se domáhat ochrany svých práv – zejména práva na tělesnou integritu a na svobodný a informovaný souhlas. Obecné soudy její žalobu zamítly. Šlo podle nich o krajní situaci a lékaři zásah vedli ve snaze zabránit bezprostřednímu ohrožení dítěte. Takový závěr potvrdil rovněž Ústavní soud. I ten ústavní stížnost odmítl.
Je přitom zajímavé se na argumentaci Ústavního soud podívat blíže. Ústavní soud v první řadě posuzoval střet dvou hodnot: autonomii ženy a ochranu života nenarozeného dítěte. Zdůrazňoval přitom, že práva matky nelze zpochybňovat, současně však nelze zcela odhlížet ani od zájmů dítěte. Podle něj – a to je možná jádro celé věci – nejde o „souboj“ dvou práv v běžném smyslu. Soud opakovaně připomněl, že ve většině případů jsou zájmy matky a zájmy dítěte ve shodě a není důvod je stavět proti sobě. Mohou však nastat mimořádné situace, jako je tato, kdy se ukazuje, že tyto hodnoty jako by stály proti sobě.
Ochrana nenarozeného dítěte má v české ústavě reálný význam
Ústavní soud vycházel z čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož je „lidský život hoden ochrany již před narozením“. Poněkud krkolomně zároveň připomněl, že „ochrana zdraví a života nenarozeného dítěte tak, jak s ní pracoval Ústavní soud ve své předcházející judikatuře, je ústavní hodnotou, nikoli konstatováním nového práva na život nenarozeného dítěte“. K témuž názoru dospěl například také Ústavní soud Slovenské republiky: z věty, že „lidský život hoden ochrany již před narozením“, podle něj neplyne základní právo nenarozeného člověka na život, ale pouze „objektivní ústavní hodnota“. Český Ústavní soud se s ním ztotožnil.
Když to přeložíme do méně právnické češtiny, věta „Lidský život je hoden ochrany již před narozením“ nepřiznává nenarozenému dítěti plnohodnotné základní právo na život. Z této věty pouze plyne, že ochrana jeho života je důležitou hodnotou, která získává konkrétní význam v situacích, když je život nenarozeného dítěte v ohrožení. Takový je výklad Ústavního soudu. Jakkoli to může znít běžnému člověku absurdně, vyplývá z tohoto výkladu jedna důležitá věc: nález Ústavního soudu potvrdil, že ochrana nenarozeného dítěte v českém právu není pouze deklaratorní, ale může mít reálné důsledky. V extrémních situacích, kdy jde o bezprostřední ohrožení, může tato hodnota převážit nad jinými právy. Neznamená to popření autonomie ženy, ale její zasazení do širšího kontextu, v němž existují i jiné chráněné hodnoty.
Ochrana nenarozeného života v dalších oblastech práva
Je dobré si v tomto ohledu připomenout, že český právní řád uznává důstojnost lidského života již před narozením i na několika dalších místech. Kupříkladu je to útok na těhotnou ženu, který je v trestním právu posuzován přísněji, neboť podle něj zasahuje dvě lidské bytosti, nejen jednu. Pokud pachatel vědomě usmrtí těhotnou ženu, hrozí mu vyšší trestní sazba než v běžných případech. A těhotenství je přitěžující okolností i v případě dalších násilných trestných činů. V občanském právu zase máme institut tzv. nascitura – tedy počatého, dosud nenarozeného dítěte, na které se hledí jako na již narozené, pokud je to v jeho zájmu. Tyto jednotlivé příklady ukazují, že české právo nevychází z předpokladu, že život nenarozených dětí by neměl žádný význam a nemělo by se na něj brát ohled. Naopak – v různých souvislostech s ním pracuje a ochranu mu přiznává.
Deklarovaná hodnota, nejednotná praxe
V případě, který jsme si blíže představili, Ústavní soud zdůraznil mimořádnost situace. Zásah do tělesné integrity ženy byl nepochybně intenzivní, sledoval však legitimní cíl ochrany života dítěte a uskutečnil se v podmínkách, kdy nebyla k dispozici nějaká méně invazivní možnost. Klíčové bylo, že šlo o bezprostřední ohrožení zdraví a života a jiné řešení se nenabízelo. Z rozhodnutí soudu je však patrné, že nechtěl vytvořit obecné pravidlo pro všechny podobné situace.
Vysvítá však z toho ještě další věc: ochrana nenarozených dětí se v českém právu neuplatňuje jednotně. Na jedné straně ji tvůrci a ochránci českého práva výslovně deklarují, v některých případech ji dokonce důsledně prosazují, na straně druhé jsou oblasti, kde ochrana nenarozených dětí podléhá relativizaci a oslabuje se její význam.
Celý případ přesahuje rámec individuálního sporu. Ukazuje, že autonomie jednotlivce není absolutní. Že její hranice mohou být vymezeny ochranou života jiného – v tomto případě nenarozeného dítěte. Pokud skutečně bereme vážně slova, že lidský život je hoden ochrany již před narozením, pak by se tento princip měl v českém právu uplatňovat konzistentněji. Bez vnitřních rozporů.
– Mgr. Vladimíra Kurucová
