V poslední době se podařilo prosadit několik prospěšných opatření zejména pro vysokoškolačky: hlídačkovné, dostupnější mateřskou a možnost flexibilních změn termínů zkoušek. Proč právě pro vysokoškolačky? V naší zemi je 25 procent žen, které nemají nárok na mateřskou, a mezi nimi jsou kromě živnostnic a žen pracujících na nejrůznější dohody také nepojištěné vysokoškolské studentky.

Hlídačkovné na ledě
Každé jednání s sebou přináší řadu spletitých situací. Třeba ve snaze prosadit do legislativy hlídačkovné jsme zažili hned celé drama: peripetii, katastrofu i dramatické finále s happyendem.

Poslanec Šimon Heller se spolu s manželkou stali rodiči už na vysoké škole. Možná právě proto ho náš návrh oslovil a bil se za něj jako lev. V Poslanecké sněmovně podal s kolegyní Romanou Bělohlávkovou poslaneckou novelu, která prošla i díky opozičním poslancům. Jen si vzpomeňte na poslední do krve rozhádanou sněmovnu a na „škrtací“ mánii, která tehdy panovala. Vyjde vám, že to byl vlastně malý zázrak. Řada politiků napříč stranami během vysokoškolských studií zažila něco podobného, a tak jim toto téma bylo blízké.

Novela odešla do Senátu a tam narazila. Výhrady k hlídačkovnému avizovali rektoři vysokých škol. Jsou to taky jen lidi a hlavou jim běželo nejspíš to, co většině z vás: „Proč právě my bychom měli z našich kapes dotovat nezodpovědné studentky? Mají nejprve dostudovat a pak zakládat rodinu.“ Je pravda, že hlídačkovné mělo být hrazeno z rozpočtů vysokých škol. Jenže pak se k vám dostanou příběhy z reálného života, jako třeba: „… termín porodu mi vyšel na státnice. A já nechci riskovat a místo přípravy těsně před porodem ležet v knihách. Tady hrozí, že kvůli porodu nezvládnu odevzdat diplomku.“ Když tohle čtete, chcete prostě nějak pomoct.

Poslanec Heller vyrazil den předem z jižních Čech na klíčové jednání senátního školského výboru. Na zcela rovném úseku silnice dostal na náledí smyk a havaroval. Auto se převrátilo na bok, ale díky Bohu vyvázli on i spolucestující dítě s babičkou bez zranění. Krom zničeného auta to však odnesla i novela, kterou senátní školský výbor následující den zařízl. V politice není, jak známo, nic jisté a mnoho senátorů skutečně chtělo těhotným studentkám a studujícím rodičům pomoci. Předseda Senátu Miloš Vystrčil nás a Spolek studujících rodičů pozval k jednání a navrhl řešení, že domluví s ministrem financí, ministrem školství a ministrem práce a sociálních věcí přesun financování hlídačkovného mimo vysokoškolský zákon. Slib splnil. To otevřelo cestu novému kolu projednávání v Poslanecké sněmovně, kde se nakonec podařilo téměř jednomyslně schválit hlídačkovné vyplácené z rozpočtu MPSV. Ve finále byli spokojeni všichni: rektoři, politici a především studující rodiče.

V případě hlídačkovného, ale i dalších opatření, které se podařilo nebo podaří prosadit, platí: za málo peněz hodně muziky. Pro státní rozpočet jde jen o malé položky, ale pro ty, kterých se to týká, to může být rozhodujícím kamínkem na vahách třeba právě při rozhodování: studium, nebo dítě? Dobře to znají budoucí lékařky, u nichž se může studium včetně povinných atestací protáhnout až třeba do 32 let. Je přitom zodpovědnější založit rodinu a mít dítě ještě za studií než odkládat mateřství do doby přirozeně se snižující plodnosti. Navíc je přece lepší mít dítě, když má ještě člověk více odvahy, sil, energie, bláznovství…

hlídačkovné: příspěvek ve výši třetiny minimální mzdy měsíčně, které vysokoškolačkám umožní lépe zvládnout vysokoškolské studium i s miminkem

dostupnější mateřská pro vysokoškolačky: započítání doby vysokoškolského studia do 270 dní, které jsou podmínkou pro získání mateřské, pro studentky, které studium přeruší z důvodu těhotenství

možnost flexibilní změny termínů zkoušek: během těhotenství i v případě péče o miminko

Vítězství má mnoho otců, prohra bývá sirotek
Opačný osud měl náš podnět, který ve Sněmovně představila poslankyně Romana Bělohlávková, aby na těhotenských testech byla povinně zveřejněna informace, kde mohou ženy ve svízelné životní situaci hledat podporu k zachování těhotenství. Smyslem tohoto opatření bylo diskrétním a citlivým způsobem zprostředkovat dostupnou pomoc ženám, které by rády pokračovaly v těhotenství, ale cítí se být v ekonomicky či sociálně obtížné situaci. Strhla se mediální dezinformační kampaň a poslanci se zalekli. Zatím.

Během projednávání návrhu zákona v Sněmovně přitom zaznělo např. následující: „V tuhle chvíli neexistuje žádné státem zřizované poradenství, kde by těhotné ženy vlastně mohly dostat objektivní informace. [...] Pokud by něco dávalo smysl, pokud bychom chtěli podpořit ženy v těhotenství, tak si myslím, že samo Ministerstvo zdravotnictví může například na národním zdravotnickém informačním portálu zřídit nějakou webovou stránku při tady této webovce, nějakou záložku, kde by byly objektivní informace státem garantované směrem k těhotným ženám.“ (poslankyně Klára Kocmanová)

„Druhým vážným důvodem, proč jsem se rozhodla tyto pozměňovací návrhy nahrát, je snaha také pomoci ženám, které jsou vystaveny velice specifickému a často opomíjenému druhu domácího násilí, a to je nucení jít na interrupci. V roce 2021, probíhal výzkum společnosti Ipsos, ze kterého vyplynulo, že 9 procent žen je nuceno většinou svým partnerem podstoupit interrupci. Devět procent žen, když si přepočítáme na současnou porodnost České republiky, znamená 1 400 žen ročně. Myslím si, že toto číslo je alarmující, a já osobně tento typ domácího násilí považuji za jeden z nejhanebnějších.“ (poslankyně Romana Bělohlávková)

Nechte mě být mámou
Do budoucna máme mnoho plánů. Už řadu let usilujeme o „rodinné vstupné“ pro rodiny se třemi a více dětmi. Maličkost, ale třeba v sousedním Rakousku si je pochvalují. Mimochodem, věděli jste, že počet domácností se třemi a více dětmi je 135 tisíc – tedy pouhá 3 % ze všech domácností? Vychovávají však 20 % všech dětí.

Vytrvale také připomínáme tzv. „ochranný status“ pro ženy nucené k ukončení těhotenství. Jde o asi 1400 žen ročně. Pouze 44 % žen v již zmiňovaném průzkumu společnosti Ipsos vyloučilo nátlak. Díky ochrannému statusu bude těhotná žena méně vydíratelná a může ochránit před nátlakem ze strany partnera, nejbližších či zaměstnavatele nejen sebe, ale i své nenarozené dítě. Je to opatření, jak nechat těhotnou ženu prostě být mámou.

Možná vám připadá, že tohle všechno jsou jen malé nebo nic neřešící krůčky. Jenže i malými krůčky dojdete ke vzdálenému cíli. Naším cílem je, aby se ve společnosti stíraly ostré hrany rozporů typu: dítě, nebo studium… dítě, nebo kariéra… dítě, nebo finanční zajištění… dítě, nebo osobní svoboda… Aby nečekaně těhotné ženy cítily dostatečnou podporu a měly odvahu dát svému nenarozenému dítěti šanci. Aby se rodinám s dalším dítětem nepropadala životní úroveň. Chceme pomoct vytvořit společnost přátelskou rodinám i dětem.