Stalo se tak po rozsudku Nejvyššího soudu USA v červnu 2022, který zrušil ústavní právo na umělý potrat. V řadě států došlo ke změnám potratových zákonů, přičemž čtrnáct z nich umělé potraty nenarozených dětí úplně či částečný odmítlo. V únoru 2025 byla zveřejněna studie vědců z Bloombergovy školy veřejného zdraví na Univerzitě Johna Hopkinse. Následně se jí dostalo ohlasu ve světových médiích. Důležitá byla informace, že ve státech USA, které zavedly zákaz umělých potratů, se zvýšila kojenecká úmrtnost. Cílem studie bylo zkoumat souvislost mezi změnami v kojenecké úmrtnosti se zrušením rozhodnutí Roe v. Wade, podle něhož se „umělé potraty do doby životaschopnosti plodu staly národním právem a umožnil jednotlivým státům rozhodnout, zda tento zákrok povolí“. Tuto souvislost tak dále srovnávala u rasových a etnických skupin na základě analýz v rámci jednotlivých států.

Ve studii se uvádí: „Analýzou jsme zjistili vyšší než očekávanou kojeneckou úmrtnost ve státech po přijetí zákazu umělých potratů (pozorovaný vs. očekávaný nárůst 6,26 vs. 5,93 na 1000 živě narozených dětí). /…/ Výsledkem bylo odhadem 478 úmrtí kojenců navíc ve 14 státech se zákazy v měsících, kterých se zákazy týkaly. Odhadovaný nárůst byl vyšší u kojenců černé pleti, kteří nejsou Hispánci, ve srovnání s ostatními rasovými a etnickými skupinami.“ Byl zjištěn nárůst úmrtnosti dětí narozených s vrozenými vývojovými vadami a také ve skupinách, kde již byla úmrtnost vyšší než průměr: šlo o děti černé pleti a také o děti, jejichž rodiče byli svobodní, mladší, nestudovali vysokou školu a žili ve státech na jihu USA.

Pro zajímavost představme tabulku kojenecké úmrtnosti s dostupnými údaji pro rok 2023. Co z této tabulky plyne? Studie skutečně odhalila, že došlo k mírnému navýšení počtu úmrtí novorozených dětí. Na tohle patrně člověk nepotřebuje diplom z Oxfordu, aby selským rozumem pochopil, že jestliže se neprovádí eugenické potraty, je zřejmé, že některé nemocné děti krátce po narození umírají. Když jsou usmrceny ještě v lůně matky, do této statistiky se nedostávají. Pokud bychom hypoteticky započítali i jen polovinu nenarozených dětí umělé potracených v České republice kvůli jejich zdravotnímu stavu (fetální indikace) v počtu 600 ročně, máme skrytou reálnou úmrtnost 9,42 ‰.

Když ale nahlédneme do výše uvedené tabulky, člověk si začne lámat hlavu nad samotným jejím závěrem. Jak je možné, že umělé potraty vedly k větší kojenecké úmrtnosti? Proč v zemích jako Polsko či Andorra, kde jsou umělé potraty prakticky zakázané, mají až poloviční kojeneckou úmrtnost než ve Spojených státech, a to při víceméně vyrovnané míře počtu novorozenců za sledované období?

Zarážející pak je kojenecká úmrtnost u afroamerického obyvatelstva, která je oproti evropským „šampionům“ skoro pětinásobná. Není to třeba tím, že mají lepší zdravotní péči? Že obyvatelstvo žije v lepších sociálních podmínkách? Neměl by přesnější závěr znít spíš: zrušení práva na potrat odhalilo zanedbanou zdravotní péči o těhotnou ženu a novorozence u chudé části obyvatelstva v těchto čtrnácti amerických státech? Řešením vyšší kojenecké úmrtnosti by přece nemělo být zbavení se „nechtěných“ či „nemocných“ dětí ještě před porodem. Ve stejné logice by se totiž dalo tvrdit, že řešením vyšší kazivosti zubů u dětí chudších rodičů není omezení sladkostí a lepší péče o zuby, ale eutanazie.

A další věc, týkající se eugenických potratů: neznamená snad, že tam, kde se eugenické potraty dějí, došlo prakticky ke stagnaci rozvoje medicíny ve zdravotní péči o matku a dítě, včetně prenatálních operací? Mementem je v tomto případě mimoděložní těhotenství, kde rozvoj lékařství zamrzl kvůli umělým potratům už před mnoha a mnoha lety.

V této souvislosti zaujme výrok badatelky Alison Gemmillové, jedné z vedoucích zmíněné studie. Badatelka pro tisk uvedla, že „restriktivní potratová politika může zvrátit desetiletí pokroku při snižování počtu úmrtí kojenců v USA“. O jakém pokroku paní badatelka mluví? Nebo těmi „desetiletími pokroku“ má vážně na mysli rozsudek „Roe v. Wade“, který právo na umělý potrat vtělil do ústavy Spojených států a stal se ústavním právem, což mimochodem bylo v rozporu s ústavní tradicí a zvyklostmi USA? Pokrok se tedy míní patrně: umělý potrat.

Člověk odkojený moderním školstvím by si přitom myslel, že pokrok znamená pokrok ve vědě, v tomto případě zejména v lékařství, pokrok v sociálních otázkách, kdy ty nejchudší prostě nenecháte padnout (v USA typicky Afroameričany), pokrok v růstu humanity apod. Ale pokrok v tom, že někoho prostě zbavíte života? V tom případě bychom museli pojem pokroku redefinovat a za jeho hlavní hrdiny jmenovat lidi formátu Čingischána či rwandského plukovníka Bagosory.