Přečtěte si však následující spojení: Griswold v. Connecticut, Spojené státy v. Vuitch, Roe v. Wade, Doe v. Bolton, Planned Parenthood v. Casey, Gonzales v. Carhart, Dobbs v. Jackson… To všechno jsou soudní pře, které v minulosti probíhaly ve Spojených státech ve věci "práva" na umělý potrat. Zdaleka to není výčet konečný. Takto se formoval a formuje vztah Američanů k nenarozeným dětem, tedy aspoň na rovině právního vědomí. Protože však zákony formují též naše svědomí, postoje a činy, má to jistě nemalý dopad i na ně. Je to věčný americký boj mezi "konzervativci" a "liberály", "levicí" a "pravicí", boj jednotlivých "komunit" (jak americké slovo!) a jednotlivců o své místo na slunci. Vydobývání si práva, neboť podle liberální poučky z doby francouzské revoluce: "Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." Nemilosrdný, i když líbivě znějící slogan, v němž jako by zazníval dozvuk bojů kolonistů o území a vlastní kus půdy. Boje o vytyčování hranic vlastní svobody, ve kterých jsme každý sice malým, ale zato zcela neomezeným Pánem. A jelikož nikdo pořádně neví, kde takové hranice začínají a kde končí, ke slovu musí přijít zbraně, právníci a soudy, odborníci a média.

Doba "předvědecká"
A jak to celé asi začalo? Začalo to pluralitou: množstvím nově vznikajících amerických kolonií a jejich obyvatel, kteří na nový kontinent přišli z nejrůznějších koutů Evropy a přinesly si vlastní zvyky, vlastní křesťanské "církve" a vlastní právní vědomí. Během koloniálního období, tedy zhruba od 17. století, se pak legálnost umělých potratů lišila kolonie od kolonie a odrážela postoje té které původní vlasti, jež danou kolonii ovládala. V britských koloniích byly potraty legální, pokud byly provedeny před vnímatelným pohybem plodu, tedy zhruba do čtvrtého měsíce těhotenství – z této archaické představy, zvané anglicky quickering (zrychlení), vycházely zpravidla různé protestantské denominace, neboť jiný koncept podle nich neměl oporu v Bibli. Ve francouzských koloniích se umělé potraty prováděly často, byť byly protiprávní. Katoličtí Španělé a Portugalci je zapovídali, ale jejich vliv se stále umenšoval.

Umělé potraty tehdy vyhledávaly zejména nesezdané ženy, neboť ve většinově puritánském prostředí šlo o těžké společenské stigma. Tento pokrytecky moralistický přístup tepal již v první půli 18. století Benjamin Franklin: "Kolik neúmyslně provedených potratů! A kolik zoufalých matek bylo donuceno hrůzou z trestu a veřejné hanby, aby proti přírodě naplnily své třesoucí se ruce krví svých bezmocných potomků!" Takový hlas však byl tehdy spíše ojedinělý. V lékařské literatuře i v tisku z 18. a počátku 19. století se pravidelně objevovaly rady, jaké bylinky či "léky" účinkují. Chirurgické zákroky tehdy ještě byly vzácné a k ruce byly ženám zase jiné ženy – "porodní asistentky" a různé kořenářky.

Americká revoluce z roku 1776 zrodila americkou Ústavu, jež v Američanech vedle Bible vyvolává až náboženské stavy. Stále však zůstává tím, čím je – pouhým lidským výtvorem, výsledkem "konsenzu" politiků. Tato ústava se do budoucna stane klíčovým dokumentem, jejíž všemožné výklady se stanou účinným nástrojem dobývání individuálních zájmů jednotlivců před soudy.

"Moje právo ohánět se pěstí končí tam, kde začíná nos druhého"
Takto mohla původně znít fráze amerického právníka Olivera Wendella Holmese jr. Jindy se připisuje J. S. Millovi, význačnému anglickému filozofovi liberalismu, který ji měl zmínit v nám známější podobě: "Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného."

Tato na první pohled sympatická myšlenka má však v jádru děsivý předpoklad, že podstatou všeho je chaos, boj, soutěž a konkurence. Existuje však již od dob Aristotela mnohem starší názor, že podstatou světa není věčný svár, ale řád inteligentního Stvořitele. Tento řád umožňuje nejen odhalit harmonii přírodních zákonů, ale rovněž dává svobodným bytostem komplementaritu – tedy harmonizovat své zájmy s druhými a tak nacházet smysl života, štěstí a naplnění. Tak jsou komplementární dobro dítěte a dobro matky, muž se ženou, rozum s citem nebo jednotlivec a společnost.

Doba "vědecká"
Před občanskou válkou si americké ženy údajně svá tajemství, včetně způsobů provádění umělých potratů, sdělovaly mezi sebou. Měly k tomu zasvěcené "asistentky", které si střežily svá dávná tajemství. Pak ale přišli bílí muži a tyto znalosti o pravomoce jim vzali. Ukradli jim "dávnou moudrost" z oblasti gynekologie a porodnictví a začaly je nutit rodit děti. Tak aspoň zní jedno z vlivných amerických vyprávění o této době.

Pravdivé je na tom to, že v oné době do sféry gynekologie a porodnictví skutečně začala pronikat lékařská věda, reprezentovaná převážně bílými muži. V roce 1847 vznikla z podnětu profesionálních lékařů Americká lékařská asociace a ta se stala autoritou v oblasti lékařské praxe a skutečně usilovala o převzetí dosavadní "péče" z rukou porodních bab. Nepochybně tím mnoho životů zachránili. Pravdivé také je, že se začali stavět proti umělým potratům, a to často z důvodů nikoli humánních, ale dobově typických – eugenických a rasistických.

Ojedinělý přístup ztělesňoval významný americký lékař Horatio Storer, který proti umělým potratům argumentoval po dvou liniích: podle něj mají mít bílé protestantky více dětí, jinak se americká společnost fatálně promění vlivem mohutné přistěhovalecké vlny převážně katolických Irů a v důsledku osvobození plodného černošského obyvatelstva z otroctví. Současně však, stejně jako Franklin o století a půl dříve, pamatoval na nenarozené děti: "Zlo, které tento zločin způsobuje společnosti, je zřejmé ze skutečnosti, že jeho případy v této zemi se nyní počítají na stovky tisíc. Ve skutečnosti je malý rozdíl mezi nemorálností, když muž opouští svůj domov kvůli občasné návštěvě veřejného domu, aby ochránil svou ženu před otěhotněním, a nemorálností, kterou se tato žena úmyslně dopustí ničení živého plodu svého lůna. Dítě je živé od okamžiku početí." Představa, že život začíná početím, byla – tehdy jako dnes – v americkém prostředí neobvyklá.

Výsledkem snah Storera a ostatních lékařů bylo, že do roku 1900 byly umělé potraty ve všech státech trestným činem s různou mírou přísnosti a tento stav přetrval až do šedesátých let 20. století. Přesto se uvádí, že už ve třicátých letech se provádělo až 800 000 umělých potratů ročně. K tomu je třeba dodat, že podobné statistické údaje, tehdy jako dnes, jsou oblíbeným, protože zpětně těžko dokazatelným, nástrojem manipulace pro ty či ony cíle. Je třeba je brát s rezervou.

Poznámka o rasismu a k čemu se dá politicky využít
V době před občanskou válkou nebylo žádoucí, aby černošské ženy podstupovaly umělý potrat, neboť každé narozené černošské dítě bylo majetkem otrokáře. Umělý potrat znamenal majetkovou újmu. A tak se v současnosti (na stránkách organizace Planned Parenthood) dočteme, že "... při pohledu na historii černošských žen v této zemi je zřejmé, jak hluboce je zákaz potratů zakořeněn v nadvládě bílé rasy a patriarchátu. […] Když bylo otroctví v roce 1865 zrušeno, společenská kontrola nad těly černých žen zůstala zachována. Dnes naše kultura bílé nadřazenosti soudí černé ženy jak za to, že mají děti, tak za to, že podstupují potraty – obviňuje je prakticky za každé rozhodnutí, které učiní, a za jakoukoli formu rozhodování o svém těle." Fakta se mísí s ideologií a vzniká účinný nástroj na sebeprosazení v politickém boji proti "konzervativní" části společnosti.

Doba rétorická
Amerika je mocná země. Po vítězství ve druhé světové válce se stala ještě mocnější a začala do světa vysílat nejen své válkou zocelené ozbrojené složky, ale též pohled na svět. Coby "lídr svobodného světa" vnášela do světa svůj vypjatý individualismus, kult jedinečné osobnosti, která se "vypracovala z ničeho" a vtiskla světu svou neopakovatelnou vůli. Aby se taková jedinečná osobnost mohla dále rozvíjet, je třeba jí z cesty odstraňovat překážky: kromě hranic fyzických či celních též nejrůznější zastaralé společenské zvyklosti, omezující tradice, předsudky... Vzpomeňme na americké filmy Miloše Formana a jejich morálně sice zdaleka ne bezvadné hrdiny Amadea či Larryho Flynta, kteří se však dokázali prosadit.

Tento pohled na svět se tříbil v soudních síních a na univerzitních učilištích. Tam se cvičilo umění rétoriky, jehož cílem je zahnat soupeře do kouta, nebo aspoň přimět ke kompromisu – konsensu. Pravda je až na druhém či třetím místě. Amerika je zemí zamilovanou do rétoriky a snad nikde na světě nezaznělo tolik dojemných proslovů jako v hollywoodských filmech. Takzvané "kulturní války", jak zní dnes oblíbený americký termín, se rodily právě tam. Mezi ně patří též válka o to, co si máme myslet a jak máme mluvit o umělých potratech.

Pojmy jako "pro-life" a "pro-choice", "reprodukční práva" a "reprodukční spravedlnost", "svoboda volby" a "tělesná autonomie", "životaschopnost plodu" a "potenciální člověk", "gestační práce" či "druhá směna", to jsou plody práce právníků, akademiků, soudců a intelektuálů. Vyznačují se tím, že nijak nerozšiřují naše poznání světa ani jej hlouběji nepostihují. Jsou to zbraně.

Plánované rodičovství
Mnohé z nich přitom existovaly už dříve, jen nesly trochu jiný, neutrální význam. Příkladem toho je sousloví "plánované rodičovství". Vyjadřuje v zásadě běžnou lidskou potřebu, starou jako lidstvo samo. Nejpozději v roce 1916 však už existovalo s novým obsahem. Tehdy americká aktivistka Margaret Sangerová zakládá svou první kliniku plánování rodičovství a kontroly porodnosti. Smyslem bylo pomoci potřebným chudým ženám, osvětová činnost (též v duchu oblíbené eugeniky) a propagace antikoncepce, tehdy v USA nelegální. Sangerová, hvězda současného feminismu, byla též uvědomělá rasistka. Ale umělé potraty tehdy pro ni ještě téma nebyly. Tuto "misi" převzala jí založená organizace Planned Parenthood, pro niž se stala od sedmdesátých let zdrojem nesmírných celosvětových zisků.

Dr. Radim Uzel píše: "Plánované rodičovství je ve vyspělých zemích považováno za základní lidské právo. Každý jedinec a dvojice mají právo svobodně rozhodnout o počtu svých dětí, o termínu narození prvního dítěte a o intervalu mezi nimi. Toto právo je možno realizovat sexuální abstinencí, užitím antikoncepce nebo umělým potratem. Uskutečňuje se tím základní program Světové zdravotnické organizace, která ve své politice dává přednost kvalitě populace před její kvantitou." Z přirozeného "plánování rodičovství" se během let stal ideologický stroj šířící do světa svou představu o člověku.

Ústava proti nenarozeným dětem: Roe v. Wade
Ústavní ukotvení umělých potratů a jejich legalizaci přinesl průlomový rozsudek ve věci Roe v. Wade z roku 1973. Jelikož fakta o případu jsou dostatečně známa a celé to bylo i zfilmováno, zmiňme jen pár podstatných detailů, o nichž se tolik nemluví. V kostce šlo o žalobu Normy L. McCorveyové (její pseudonym byl kvůli ochraně soukromí Jane Roe) proti státu Texas o právo na umělý potrat, jelikož k těhotenství údajně došlo znásilněním. To se ukázalo jako lež, ale právničky, které ženu zastupovaly, uspěly a touto lží prosadily ústavní právo na umělých potrat v celých Spojených státech.

Samotné řízení je názornou ilustrací amerického způsobu myšlení: bylo třeba usmířit hned několik konkurujících si práv různých subjektů: těhotné ženy, nenarozeného dítěte, zájem státu: "Stát může oprávněně prosazovat důležité zájmy v oblasti ochrany zdraví, udržování lékařských standardů a ochrany potenciálního života. V určitém stadiu těhotenství se tyto zájmy stávají natolik závažnými, že odůvodňují regulaci faktorů, které ovlivňují rozhodnutí o potratu. [...] Proto docházíme k závěru, že právo na osobní soukromí zahrnuje i rozhodnutí o potratu, ale že toto právo není bezvýhradné a musí být zvažováno ve vztahu k důležitým zájmům státu v oblasti regulace."

V rozsudku zazněly pojmy důležité pro budoucí "kulturní války" a další soudní pře: "potenciální člověk", "životaschopnost plodu", "právo volby". Nepřímo už se ozývá též právo na fyzickou i psychickou "pohodu" (wellbeing), jak bychom řekli dnes. Odpor proti rozsudku tehdy vyjadřovali zejména katolíci. Protestanté, zejména vlivní američtí evangelikálové, pro jasné stanovisko v této otázce nenacházeli dostatečnou oporu v Bibli a tak pro ně bylo nezajímavé. Nezajímavé až do doby, než přišli na to, že na tom mohou získat politické body. Mnoho voličů je přece odmítá, proč je tedy neuchopit jako nástroj politického boje? To byl mimo jiné i případ konzervativce Ronalda Reagana. Nelze si nevzpomenout na výše uvedené účelové propojení rasismu, umělých potratů a "patriarchátu" ze strany progresivistických feministek. Princip je stále týž.

Proti rozhodnutí soudu se však neozývali pouze ti, kteří stáli na straně nenarozených dětí, ale též pro-choice aktivisté: vadilo jim, že Nejvyšší soud definoval právo na umělý potrat jako občanské právo. Oni však žádali zařadit je mezi lidská práva. Ta mají širší dopad a vyžadují, aby "vládní subjekty přijaly aktivní opatření k zajištění přístupu k potratu pro každou ženu". Navíc: "Když jsou ženy nuceny nosit a rodit děti, jsou vystaveny ‚nedobrovolnému otroctví‘ v rozporu se třináctým dodatkem ústavy. I když žena s rizikem těhotenství souhlasila, neumožňuje to státu, aby ji nutil zůstat těhotnou." Vzít ženám "právo" na umělý potrat je totéž co otroctví.

Rozsudek byl zrušen v roce 2022. Umělé potraty přestaly být ústavně garantovány a jejich legislativní vymezení se vrátilo zpět do rukou jednotlivých států. Konzervativci o tom mluvili jako o vítězství. Ono "vítězství" však vypadá tak, že v současnosti jsou v deseti státech USA možné umělé potraty až do devátého měsíce těhotenství. Jedna strana politické pře zvítězila. Kdo však stále prohrává, jsou nenarozené děti a jejich rodiče. A lidskost.

Že práva a svobody jednotlivců a komunit na americký způsob jsou skutečně jen stěží slučitelná, dokládá stížnost židovského sdružení L'Dor Va-Dor. Tu podalo na stát Florida kvůli tomu, že když po zrušení rozsudku Roe v. Wade omezil umělé potraty 15. týdnem těhotenství, narušil tím jejich náboženskou svobodu. Podle nich totiž "židovský zákon říká, že život začíná narozením, nikoli početím".

"To, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou" (Woody Allen)
Připadá vám, že tyto poněkud podivné spory se nás netýkají? Ale týkají. Viz nedávné rozhodnutí francouzského parlamentu, že právo na umělý potrat patří do ústavy. Viz aktuální snahy prosadit totéž na úrovni celé Evropské unie. Viz příslušné dokumenty OSN či Světové zdravotnické organizace, v nichž se to "reprodukčními právy" jen hemží.

Slovník, který se v současnosti o tématu používá, je ideologicky zatížený, není neutrální. Když z úst různých odborníků slýcháme různé nevinně znějící, rádoby popisné pojmy, jejich významy jsou často hluboce rozporné. Jsou to váleční veteráni lítých rétorických bojů na bojištích amerických soudních tribunálů.

Proč se tím tedy zabývat? Zřetelně si zde totiž uvědomíme, že jsou věci, které nemohou být předmětem soudního řízení. Matka a její nenarozené dítě nejsou strany soudní pře. Stát a jeho zákonodárství nemá co rozhodovat o tom, který život ještě je potenciální (a tedy nehoden žití) a který není, ale svou legislativou usnadňovat lidem jednat lidsky. A konečně že podstatou světa není prvotní chaos, který získává řád věčným bojem všech proti všem.

Kulturní post scriptum
Jedna z největších amerických rockových ikon konce šedesátých let Jim Morrison, člověk, který po sobě zanechal spoustu zničených – patrně i nenarozených – životů včetně toho svého a hrstku uhrančivých písní, napsal těsně před svou smrtí ve 27 letech tento text: There’s blood in the streets, it’s up to my ankles (She came).... The women are crying rivers of weepin’

V překladu píseň zní: Krev v ulicích sahá mi po kotníky (Přišla) / Krev na ulicích už mi stoupá ke kolenům (Přišla) / Krev v ulicích Chicaga (Přišla) / Krev stoupá – a sleduje mě. Mysli na svítání / Přijela – a zase odjela / slunce ve vlasech (Přišla). Krev v ulicích – řeka smutku teče městem (Přišla) / Krev v ulicích už mi sahá po stehno (Přišla) / Rudá řeka stéká po nohou města (Přišla) / Ženy pláčou řeky plné nářku

Producent jej požádal, aby píseň, která prakticky celá je o stoupajících potocích krve, nazval "Peace Frog". Její původní titul však zněl: "Abortion Stories" (Příběhy potratů).