Ve snímku Monty Python a zlatý grál je jedna typicky potrhlá montypythonovská scénka: dav „středověkých“ venkovských trhanů pronásleduje krásnou dívku, kterou sami za čarodějnici převlékli, aby ji mohli upálit. Lůza křičí: „Je to čarodějnice, upalte ji!“ Ona protestuje: „Nejsem čarodějnice.“ „Ale jsi tak oblečená,“ konstatuje přítomný rytíř v roli rozhodčího. „To oni mě tak oblékli. A ten nos není můj, je falešný.“ „Tak jak to je?“ ptá se rytíř. „Přidělali jsme jí ten nos. A dali klobouk,“ přiznává chátra a dodává: „Ale je to čarodějnice!“ „A jak tedy víte, že je to čarodějnice?“ „Proměnila mě v čolka,“ odpovídá lidsky vyhlížející muž. „V čolka?“ „No, už je to lepší.“ „A má bradavici!“ pronese další… A tak to pokračuje stále vyšinutěji dál.

Podobně působí reflexe činnosti Hnutí Pro život ČR v médiích. Naposledy ve stati s názvem „Překvapení se nekoná. Hnutí Pro život skutečně chce omezovat autonomii žen“ Apoleny Rychlíkové, „publicistky a dokumentaristky“, pro portál iRozhlas. Vážená novinářka zde vytáhla na veřejnoprávní světlo cosi z uniklých e-mailů, které si mezi sebou vyměňovali před řadou let členové „ultrakonzervativní a fundamentalistické“ Agendy Europe. Z těch mailů plyne, že se HPŽ „skutečně snaží postupnými a silně demagogickými krůčky tlačit na českou debatu o potratové legislativě – […] přesně v souladu s postupy mezinárodního antigender hnutí.“

A dále uvádí: „Uniklá korespondence tak nejen odkrývá základní úmysly lidí jako Radim Ucháč, kteří ve svých hlavách fantazírují o omezování svobody žen i dalších, jemu nevyhovujících skupin. Ukazuje, co vše jsou křesťanští fundamentalisté schopni udělat, kdyby se jim poskytl adekvátní prostor. A také že se neštítí na veřejnosti o sobě lhát.“ Běhá z toho mráz po zádech, že? Skoro jako při pohledu na čarodějnici s bradavicí. Apolena Rychlíková je ve výrobě čarodějnic mistr.

Tuto zprávu do Čech přinesly jisté anarchistické kruhy, novinářka ji do své stati včetně jejich slovníku mechanicky přejala, a přilepila k tomu pár vlastních argumentačních „bradavic“. Radim Ucháč tam má asi dvě z kontextu vytržené věty. Na to, že „bylo analyzováno“ prý 4000 mailů z období několika let, tak nic moc. Novinářce to ovšem stačilo. Ani se nenamáhala ztrácet čas malichernostmi, jako je žádost o vysvětlení, a hned se pustila do práce. Výrobní doba jejího pamfletu je cca patnáct minut – na prekarizovanou práci si tedy stěžovat nemůže. Asi by už nemělo smysl ztrácet čas s těmito profesionálními vyhledavači čarodějnic, ale v tomto případě je možné přinést i něco pozitivního a seznámit čtenáře s tím, o co skutečně kráčí.

Nesoudíme. Pomáháme
Celá ta věc vznikla z diskuse nad tím, jak pomoci většině nečekaně těhotných žen, když se cítí být nuceny k podstoupení umělého potratu, přestože by rády daly svému nenarozenému dítěti šanci. Jak je ochránit, ale přitom respektovat ten zlomek žen, které o žádnou nabídku pomoci nemají zájem a chtějí se svého nenarozeného dítěte prostě zbavit. Nešlo o hodnocení jejich charakteru, ale o „ženy, které si zvolily špatné rozhodnutí“. Že si Hnutí Pro život ČR myslí, že potrat je špatné řešení, asi není až tak překvapivá informace.

A ono „nesoudíme“? Není naším úkolem soudit, proč došlo k početí, proč partner ženu nepodržel, proč zoufalá žena hledá únik v tak tragickém řešení, jako je usmrcení nenarozeného dítěte. Našim úkolem je každé ženě, která si to přeje, pomoci, aby dokázala své počaté dítě ubránit. Mimochodem: přibližně pětina žen, kterým pomáháme, se na nás obrací po podstoupeném umělém potratu. Takže skutečně „Nesoudíme. Pomáháme“. Za Hnutí Pro život ČR mluví činy – ne vytržené a překroucené dvě tři věty. Jsou to stovky těhotných žen ročně, které se na nás obracejí s prosbou o pomoc. A taky konkrétní legislativa, kterou plošně pomáháme prosadit a o níž veřejně mluvíme.

Ochranný status pro těhotné ženy
Jedním z takových legislativních kroků je možnost zavedení tzv. ochranného statusu pro těhotné ženy. Řešení se vyvíjelo dlouhou dobu díky diskusím s právníky, ministerskými úředníky i lékaři a výsledkem je řešení, které zachová stávající praxi ženám, které si to přejí, ale které zajistí silnější prostředky těm ženám, které si přejí ochránit sebe i své nenarozené dítě před nátlakem podstoupit umělý potrat.

Princip je jednoduchý. Těhotná žena bude mít možnost kdykoliv po zjištění těhotenství a písemném poučení se vzdát práva na ukončení těhotenství, převzít od svého ošetřujícího gynekologa těhotenský průkaz, který její rozhodnutí bezodkladně zaznamená do již mnoho let existujícího registru – tzv. Modulu rodiček Národního registru reprodukčního zdraví, a žena tak vstoupí do tzv. „ochranného statusu“.

Takové ženě nebude už moci být ukončeno těhotenství na žádost a těhotná žena tak přestane být vydíratelná a vystavitelná nátlaku ze strany partnera, nejbližších, zaměstnavatele apod.. Dnes může žena své těhotenství buď tajit, nebo se snažit vydržet mnoho týdnů trvajících každodenních výčitek, nadávek, vydírání, zastrašování... Podle návrhu se „k této specifické formě domácího násilí typicky utíká partner s ohledem na vznikající vyživovací povinnost v úhrnné výši přesahující 1 mil. Kč či další příbuzní.“ Doslova zde stojí: „Ochranný status pomůže významnému počtu žen, což potvrzuje i šetření agentury IPSOS na gynekologických pracovištích z období 08/2020 – 04/2021, kde mezi 1 484 žadatelkami o umělé ukončení těhotenství pouze 44 % žen rozhodně vylučuje, že ‚byly k podstoupení ukončení těhotenství přinuceny‘. Explicitní přinucení k podstoupení zákroku uvádělo 9 % žen, což v absolutních číslech představuje 1 400 žen ročně.“

Ochranný status nemá žádný vliv na ustanovení o případném ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů nebo kvůli trestné činnosti.

Svoboda?
Ti, co nejvíce mluví o svobodě žen – vždycky výhradně abstraktní, teoretické svobodě –, systematicky ignorují tisíce žen, které jsou v naší zemi donuceny k podstoupení umělého potratu, tedy k usmrcení jejich nenarozeného dítěte. Existuje snad horší projev pošlapání svobody, horší projev domácího násilí, horší forma znásilnění? Žena se podvolí (sobeckému milenci, zlé tchyni, mizerné finanční situaci apod.), jde „jak na porážku“ a poté jí zbývají jen oči pro pláč.

Přitom je to tak jednoduché. Cílem Hnutí Pro život ČR je „pomoci každé nečekaně těhotné ženě“. A k tomu volíme prostředky, které se ukazují jako nejúčinnější: pomoci těhotné ženě zvládnout situaci a zlepšit svůj život; a tak dát naději společnosti, že vždy existuje lepší řešení, protože umělé potraty jsou zbytečné násilí.

Podle našich zkušeností potratový zákon v této podobě nepomáhá chránit životy žen, ale ženám ubližuje, bere jim ochranu, bere jim svobodu, bere jim sebevědomí, bere jim naději. O tom však politické, právní a odborné elity, které jsou autoritou pro většinovou společnost, nejsou přesvědčeny. „Zákaz potratů“ se stal ideologickým praporem, kterým straší progresivní skupiny jako koncem světa. A protože debata o zákazech nenarozené děti momentálně zachránit nepomáhá, ale naopak blokuje zapojení celé společnosti do pomoci ženám a rodinám čekajícím nečekaně dítě, nezapojujeme se do ní a logicky hledáme jiná řešení, která těhotným ženám a jejich nenarozeným dětem pomáhají tady a teď.

Montypythonovský sylogismus
Na konci montypythonovské scénky je sled potrhlých „sylogismů“. Otázka: jak to, že čarodějnice hoří? Co ještě hoří krom čarodějnic? Dřevo. Čarodějnice jsou tudíž ze dřeva. Dřevo plave na vodě. Co ještě plave na vodě krom dřeva? Kachna. Logické vyvození: tato žena je čarodějnicí, pokud váží stejně jako kachna. Přejeme všem Apolenám, aby se už konečně přestaly věnovat kachnám a začaly vážně brát své povolání.