Nenaplněná touha po dítěti představuje velikou bolest a zátěž pro vztah, často i pro širší rodinu. Proto se oprávněně hledá, jak danou situaci řešit. K řešení neplodnosti je však potřeba přistupovat zodpovědně, s vědomím možných morálních a zdravotních důsledků. Obor umělého oplodnění je dnes zároveň výnosný sektor podnikání s ročním obratem kolem čtyř miliard korun.

Co je to neplodnost?

Světová zdravotnická organizace hovoří o neplodnosti, jestliže nebylo po dvanácti nebo více měsících dosaženo těhotenství. Výskyt neplodnosti v populaci je v průměru asi 9 %, tedy asi 9 % párů neotěhotní po 12 měsících snahy o početí. Přibližně 80 % žen otěhotní do 6 měsíců, ze zbývajících 20 % pak větší polovina ještě spontánně otěhotní a následně porodí během dalších 36 měsíců.

Metody asistované reprodukce

Pro řešení neplodnosti lze použít dvou přístupů. První spočívá v odstraňování anebo ovlivňování příčin neplodnosti, druhý přístup příčiny neplodnosti obchází. Do první skupiny patří např. chirurgická léčba neprůchodnosti vejcovodů, řešení a léčba příčin anovulace apod. Druhou skupinu reprezentují metody asistované reprodukce.

Obecně lze rozlišit metody manipulující s lidskými pohlavními buňkami (vajíčky a spermiemi) a metody manipulující s lidskými jedinci v embryonálním stavu.

Do skupiny prvních metod spadá především laparoskopická technika zavedení spermií a vajíčka do vejcovodu nebo nitroděložní inseminace. Druhou skupinu zastupuje mimotělní oplodnění, známé pod označením IVF (in vitro fertilizace), a následný přenos embryí do dělohy. Při mimotělním oplodnění se často užívá některých mikromanipulačních technik, jako např. získávání spermií z varlat, aktivní zavedení jedné spermie do vajíčka pomocí injekce nebo kryokonzervace (zamrazení).

Proces mimotělního oplodnění obvykle zahrnuje 1) hormonální stimulaci vaječníků, 2) odběr vajíček, 3) oplodnění in vitro vajíček a vznik nového lidského jedince, 4) kultivaci embrya, 5) kontrolu, zda embryo splňuje stanovené kvalitativní požadavky, 6) přenos embrya či embryí do dělohy či vejcovodu, 7) zničení embryí posouzených jako nežádoucí a 8) zamrazení ostatních embryí, zatím nepotřebných.

Právní rámec asistované reprodukce v ČR

O umělé oplodnění je možno žádat ze zdravotních důvodů, jestliže je pro ženu málo pravděpodobné, případně vyloučené otěhotnět přirozeně nebo donosit dítě životaschopné a zároveň jiné způsoby léčby neplodnosti ženy či muže nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k otěhotnění. Dále je asistovaná reprodukce přístupná nositelům geneticky podmíněných nemocí, je-li zdraví budoucího dítěte těchto osob prokazatelně ohroženo rizikem přenosu této nemoci. Mimotělní oplodnění je umožněné ženám do věku 49 let.

Pro umělé oplodnění lze použít vlastní vajíčka ženy, vlastní spermie muže, nebo zárodečné buňky anonymního dárce. Vzniklé děti v embryonálním stavu lze zamrazit a implantovat při dalším cyklu umělého oplodnění, popř. je přenechat jinému neplodnému páru nebo dát zahubit.

Asistovaná reprodukce je hrazena ze zdravotního pojištění ženám ve věku od 22 (příp. 18) do 39 let, a to celkem nejvýše třikrát, resp. čtyřikrát, pokud bylo v prvních dvou cyklech přeneseno pouze jedno embryo.

V současné době čeká na projednání v Poslanecké sněmovně novela zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, která má zamezit anonymnímu „dárcovství“ vajíček a spermií a zohlednit tak alespoň částečně zájmy dítěte.

Efektivita mimotělního oplodnění

Úspěšnost mimotělního oplodnění výrazně klesá s přibývajícím věkem ženy. Úspěšnost zahnízdění embrya a zahájení těhotenství po jednom cyklu IVF se pohybuje kolem 41 % u žen do 34 let, ve věku 35–39 je asi o čtvrtinu nižší (31,6 %), ve skupině 40 let a výše klesá efektivita až o polovinu (17,4 %).

Starší ženy jsou také méně schopné dítě donosit (pouze 49,2 % těhotenství končí úspěšným porodem), přičemž i u mladších žen ve věku do 34 let je zhruba třikrát vyšší potratovost než v celé populaci (tj. asi 30 % oproti 10 % v běžné populaci).

V delším časovém horizontu a při vícero cyklech umělého oplodnění stoupá kumulativní úspěšnost – tedy že na konci toho celého procesu porodí žena živé dítě. Tato efektivita se pohybuje v rozmezí 27–40 %, u mladších žen do 34 let věku v některých studiích přesahuje kumulativní účinnost 50 %.

Větší riziko zdravotních komplikací

Ze záznamů Ústavu zdravotnických informací a statistiky vyplývá, že novorozenci s patologickým nálezem, novorozenci suspektní (s podezřením na nějaký problém) a novorozenci zemřelí do 7. dne se po IVF ve srovnání s přirozeným početím rodí čtyřikrát častěji. Tento trend potvrzují také zahraniční studie, které navíc ukazují, že těhotenství dosažená prostřednictvím asistované reprodukce mají zvýšené riziko pro vznik vrozených vývojových vad. Poměrně překvapivé je, že se to týká zvláště jednočetných těhotenství.

Český reprodukční byznys

Obor umělého oplodnění je dnes výnosný sektor podnikání s ročním obratem kolem čtyř miliard korun. Nejúspěšnější české kliniky dosahují hodnoty EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů) nad 10 %, což je v byznysu nadstandardní hodnota.

Největším vlastníkem reprodukčních center je vicepremiér Andrej Babiš (ANO), který skrze fond Hartenberg Capital v loňském roce skoupil 40 % českého trhu a nyní zvažuje investice do genetické diagnostiky. Do jeho skupiny FutureLife spadají mj. GYNCENTRUM Praha, REPROFIT Brno, sítě GENNET, SANUS, ISCARE, či ReproMed (Irsko). Celkové tržby jeho klinik se pohybují ve výši 1,5 miliardy korun.

Dalšího z velkých hráčů na trhu, skupinu Pronatal s celkem šesti pobočkami, založili už v 90. letech lékaři Tonko Mardešić a Vladimír Sobotka. Letos v dubnu ji však prodali akciové skupině Medicon, která patří mezi největší provozovatele ambulantních zařízení v Praze, vlastní také lékárny Pharmacentrum. Jedním z majitelů Mediconu je zřejmě přes společnosti CERTAIN s.r.o. a Road Invest a.s. „uzeninový“ miliardář Robert Schneider. Stopa majoritního podílu vede přes předsedu představenstva Jiřího Adámka, samotné vlastnictví ale mizí kdesi v Kyperské republice se společností NEAC INTERNATIONAL LIMITED. Mezi další z celkového počtu 41 (teď už patrně 42) klinik stojí za zmínku centra asistované reprodukce zřízených u fakultních nemocnic v Praze, Brně a Olomouci nebo v rámci Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze–Podolí.

Adam Prentis
z článku Léčba neplodnosti a české právo (sborník konference Nejmenší z nás 2014)
zkráceno a doplněno podle časopisu Dotyk