Šedesát dva procent oprávněných voličů hlasovalo pro zrušení jednoho z nejdůslednějších zákonů na ochranu života v Evropě. Při hlasování však nešlo o trest doživotí za potrat, který se stejně nepoužíval, ale pouze se stal záminkou k legalizaci umělých potratů.

Ochrana nenarozených dětí a jejich matek platila až do letošního léta v Gibraltaru – strategicky významném britském území na jihu Španělska, které od roku 1704 patří britské koruně a kontroluje vstup do Středozemního moře.

Na šesti a půl kilometrech čtverečních zde žije zhruba třicet pět tisíc obyvatel, v drtivé většině katolického vyznání. Šedesát dva procent oprávněných voličů přesto hlasovalo pro zrušení jednoho z nejdůslednějších zákonů na ochranu života v Evropě. Při hlasování však nešlo o trest doživotí za potrat, který se stejně nepoužíval, ale pouze se stal záminkou k legalizaci umělých potratů. Podstatu změny vystihl gibraltarský biskup Carmelo Zammit, že si voliči vybírají mezi životem a smrtí a že rozhodují o tom, zda ti nejvíce zranitelní budou mít i v budoucnu chráněno právo na život.

Pro ochranu života hlasovalo nakonec pouze 36 procent zúčastněných voličů. V číslech to bylo 7 656 pro nový zákon a 4 520 pro původní, protipotratový.

Vládu, která změnu iniciovala, tvoří koalice socialistů a liberálů, změnu zákona ale podpořila i hlavní opoziční sociálně demokratická strana. Protože potrat jako znamení emancipace by společnost odmítla, argumentace se točila především kolem oblíbeného „zdraví žen“ a média zásobovala veřejnost srdceryvnými příběhy o ženách, které musely za potratem do Španělska. Do moderní Evropy přece potraty patří a už vůbec ne takový zákon, kdy za potrat hrozí doživotní vězení. Samozřejmě nevadí, že za provedení potratu v Gibraltaru nikdo odsouzen nebyl.

Místní organizaci Gibraltar Pro-Life Movement vedli dlouhá léta manželé Patricia a George Parodyovi a je zakořeněná především mezi katolíky. Přesto jejími dalšími tahouny jsou mladý finančník a mluvčí organizace James Brenig a jeho manželka Stephanie, kteří patří k místní židovské komunitě. I tak ale zůstává gibraltarské zákonodárství formálně konzervativní. Potrat je možný do dvanáctého týdne těhotenství, pokud počaté dítě ohrožuje ženino fyzické či duševní zdraví nebo pokud je fatálně poškozeno. Ďábel je ovšem skryt v detailu. Jaká budou kritéria pro posouzení ohrožení fyzického a především duševního zdraví ženy? Většina potratů ve Velké Británii se provádí oficiálně právě z tohoto důvodu.

Jak dopadnou politické sliby poskytnout každé ženě poradenství a „všechnu podporu, jakou potřebuje“? Mluvčí James Brenig je opatrně optimistický: „Jsme rádi, že vláda alespoň souhlasí s tím, aby počet potratů byl co nejmenší a že nás pozvala ke spolupráci, aby žádná žena nebyla v situaci, že by musela jít na potrat kvůli nedostatku podpory.“