POCHOD PRO ŽIVOT 2024

POTŘEBUJETE POMOC
CO DĚLÁME
E-SHOP
BLOG

KONTAKT

 


IPPF - potratová internacionála

23/03/2020, HPŽ ČR analýzy

Jestli existuje něco jako potratová internacionála, jmenuje se Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF). Je to nejvlivnější organizace, jaká se ve světě snaží o rozšíření tzv. práva na potrat. Je podporována celou řadou mezinárodních organizací, států a významných osobností, kterým zjevně nevadí, že zakladatelka IPPF Margaret Sanger, dnes ikona potratového a feministického hnutí, byla ve své době (1879–1966) nejvlivnější propagátorkou rasové čistoty.

Nucené sterilizace tzv. méněcenných bytostí, duševně nemocných, syfilitiků a černochů, byly za účelem rasové čistoty populární v USA ve 30. letech minulého století stejně jako v Německu či Británii. Z těchto kořenů vyrostla Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF). I dnes usilovně a velmi účinně redukuje „méněcennou část společnosti“, jen podle méně křiklavých kritérií. Svou „smrtonosnou péči“ zaměřuje na chudé, rozuměj kvůli hlouposti neschopné zbohatnout, a na lidi bez vyššího mravního standardu, tedy pohodlné, konzumní, promiskuitní, dekadentní.

IPPF operuje ve 172 zemích, kde podporuje radikální sexuální výchovu, distribuuje antikoncepci, propaguje a také přímo provádí potraty – například v roce 2013 to bylo 3,8 milionu potratových zákroků. Nikoliv překvapivě šéfoval české pobočce IPPF dlouhá léta sexuolog Radim Uzel.

Peníze od bohatých na potraty pro chudé
Působení ve 172 zemích už něco stojí. IPPF ale s penězi problém zjevně nemá. Z londýnského centra směřuje jednotlivým pobočkám ročně okolo sedmdesáti pěti milionů dolarů. Největší sumy dostávají pobočky v Etiopii, Pákistánu a Indii. Do České republiky nesměřovalo v posledních letech naštěstí nic. Sedmdesát pět milionů dolarů se může zdát hodně, je to ale jen zlomek zdrojů, které jednotlivé pobočky IPPF mají k dispozici, protože ty mohou čerpat z grantů a dotací samostatně.

A kdo patří k hlavním dárcům? Jen v roce 2014 věnovaly jednotlivé státy IPPF devadesát milionů dolarů. Norsko, Švédsko a Dánsko vedou – s jedenácti až osmnácti miliony dolarů jsou největšími dárci. Mezinárodní organizace (například Evropská komise) darovaly dalších šest milionů. Nezjištěné sumy dostala IPPF od Populačního fondu OSN a Světové zdravotnické organizace. A pak tu jsou soukromí dárci, především nadace velkých korporací. IPPF tak dostává peníze od nadace Billa Gatese nebo od Hewlett Packard. Takže kdykoliv si koupíte produkt společnosti Microsoft, HP nebo třeba i od Apple, nějakým centem přispíváte i na potraty.

Působení v globálních organizacích
IPPF má jako jedna z mála organizací poradní statut v Ekonomickém a sociálním výboru OSN a dlouhou historii spolupráce s dalšími agenturami OSN. Úspěšně ovlivňuje znění řady dokumentů OSN s cílem dosáhnout na celém světě co nejsnazší přístup k potratům. IPPF tak může prosazovat svou agendu v zemích třetího světa pod praporem OSN. Jednotlivé země si pak v centrále IPPF známkují podle toho, jak snadné je v nich dosáhnout potratu. Žádná země tu nechybí. Takže Maledivy si „polepšily“, když po „osvětové kampani mezi politiky“ liberalizovaly potratový zákon. Nepál si polepšil, když se ministr zdravotnictví zúčastnil „Dne pro plánování rodičovství“ a na Mauritiu se místní pobočka stále snaží o změnu zákona.

I tady hrají roli peníze. IPPF sice hodně peněz dostává, ale taky hodně rozdává. Kolem dvaceti bohatých západních států peníze dává, 130 místních organizací v chudších zemích peníze dostává. To jim umožňuje úspěšně lobbovat. Stojí za nimi peníze, prestiž OSN a zdánlivě bohulibé cíle. O potratech se nemluví, jde o „posílení postavení žen“, „sexuální a reprodukční zdraví a práva“ či „omezení novorozenecké úmrtnosti“.

Štědří Skandinávci
Ty skutečně velké peníze jsou ale jinde. Jen samotná Evropská unie investovala do tzv. sexuálního a reprodukčního zdraví v roce 2017 přes dvě miliardy eur, vesměs prostřednictvím Populačního fondu OSN. Kdo dává nejvíce? Velká Británie, Německo a Švédsko. Po nich Finsko, Belgie, Nizozemí, Dánsko, Francie, Španělsko a další. Ze zemí mimo EU je významným dárcem Norsko. A tyto země dávají každý rok více, jak si pochvaluje například jedna z evropských zastřešujících organizací Countdown Europe 2030, kde je IPPF také členem. Jen pro představu, jen Norsko a Švédsko dává Populačnímu fondu OSN po zhruba sedmdesáti milionech dolarů. Spojené státy nedávají po Trumpově nástupu k moci ani jeden dolar. Mezi menšími dárci se najde Ruská federace (300 000 dolarů), Čína (1 600 000 dolarů) a překvapivě i Saudská Arábie (500 000 dolarů). Velkými dárci jsou Austrálie (58 milionů) a Japonsko (33 milionů).

Selektivní slepota filantropů
Dárcům nevadí, že IPPF je v USA namočena do prodeje ostatků potracených dětí biotechnologickým společnostem. Nevadí, že IPPF spolupracovala v Indii v době vlády Indiry Gándhíové na nucené sterilizaci tamních žen v nechvalně známých sterilizačních táborech. Nevadí, že IPPF dodala know-how čínské vládě pro její brutální politiku jednoho dítěte. Nevadí ani předčasná sexualizace dětí, protože podle IPPF nemá být sexuální aktivita omezována věkem: „Sexuální potěšení je důležitou částí lidství – není důležité v jakém věku nebo zda jste v manželství nebo jestli chcete děti.“ Nevadí, že IPPF radí HIV pozitivním, aby tajili svou nemoc před sexuálním partnerem. Naopak, pokud byste nyní na nějakém fóru OSN či na jednání Evropské komise začali tvrdit něco jiného, budete vypadat jako blázen. Jako někdo, kdo – lidově řečeno – spadl z višně.

Není v tom většinou úmysl. Není to nějaké spiknutí. Je v tom obyčejná lidská pohodlnost. Vrcholní politici pravděpodobně ani netuší, kam a kolik a na co jde. Je to přece kryto rozvojovými cíli OSN. A funguje to už roky. Tak proč do toho házet vidle? Z hlediska rozpočtů států jde o pakatel, úředníci vám vysvětlí, že jsme se k tomu přece zavázali, a nějaký politický zisk z odporu vůči téhle zavedené praxi také nekouká.

Vousatý strašák z přelidnění
I tak ale nějak muselo vzniknout ovzduší, ve kterém se zkrátka IPPF daří a naopak iniciativám pro život nedaří. A tady hraje klíčovou roli obava z přelidnění.

Lidé vždy měli apokalyptické tendence – obavy z nějaké katastrofy, z konce světa. A od šedesátých let minulého století je přelidnění rozhodně jedním z nejpopulárnějších strašáků. Má také tu zvláštní schopnost, že děsí lidi nalevo i napravo a spojí tak na jedné lodi bankéře i anarchisty.

Tak se i princ Charles děsí toho, jak roste populace ve třetím světě. Obamův hlavní vědecký poradce John Holdren chtěl sterilizovat matky nejraději po druhém či třetím dítěti. Finančník David Rockefeller tvrdil, že ekosystém už nezvládá počet obyvatel. To si myslí i Bill Gates. A taky slavný finančník Warren Buffet, který věnoval tři miliardy dolarů nadaci své ženy, která financuje potraty. Děs z přelidnění, který kupodivu mají jen ti, co už se narodili, se k tomu nyní navíc pojí s klimatickou hysterií. A pokud klimatickou hysterii berete do důsledku, tak čím méně dětí, tím menší zátěž pro ekosystém, že...

To si ostatně myslí i princ Harry, který kvůli tomu nechce mít více než dvě děti. Zjevné pokrytectví někoho, kdo létá soukromým tryskáčem a káže o klimatu, nechme nyní stranou. Výsledkem je, že lidé, kteří jsou již na světě a mají se dobře, se snaží přesvědčit ty, co se tak dobře nemají, aby na svět přivedli co nejméně dětí.

Kulturní imperialismus
Přitom by stačilo nechat věcem přirozený průběh. Víme zcela jednoznačně, že porodnost klesá prakticky vždy a všude s vyšším vzděláním a lepší životní úrovní. Přesto místo toho, aby Evropa investovala ty dvě miliardy dolarů ročně do vzdělání a lepších životních podmínek, investuje je do zabíjení nenarozených dětí ve třetím světě. Ve světě, který se neumí příliš dobře bránit. Ve světě, kde jsou zvyklí alespoň navenek přebírat modely z vyspělých zemí. Ve světě, kde OSN má zatím stále ještě jistou autoritu. To jsou místa, kde je těžké odmítnout zahraniční kampaň na podporu „reprodukčních práv“, když zároveň potřebujete zahraniční pomoc na vrtání studní. Říká se tomu kulturní imperialismus.


Chci také podpořit nečekaně těhotné ženy, které chtějí dát šanci svému nenarozenému dítěti



Malta aneb O demokracii
Malta je ostrovní republika ve Středozemním moři, jen kousek pod Sicílií. Rozlohou zabírá zhruba dvě třetiny Prahy a počtem obyvatel je o něco větší než Brno. A tahle nejmenší členská země Evropské unie jako by si neuvědomovala, co je dnes hlavním celosvětovým trendem a na jakém místě politické mapy se nachází: docela nedávno se zde událo velké společenské vzedmutí – proti potratům nenarozených dětí.

O smutném králi Belgie a slepé zuřivosti
Belgie je v současnosti etalonem „liberálních hodnot“. Do roku 1990 to však bylo jinak. Pod vlivem katolické církve a zásluhou mimořádné autority krále Baudouina I. Belgického a královny Fabioly byla Belgie jednou z mála evropských zemí, kde byly potraty nezákonné. Co se stalo? Odkud ten obrat o sto osmdesát stupňů?

Je fakt strašně dobrý a mají to skvěle propracované
Tento článek je mimořádný tím, že je z velké části převzatý z Deníku Alarm (a2larm.cz), jehož „tým nezávislých novinářů dlouhodobě pracuje na vizi udržitelné společnosti založené na hodnotách rovnosti a solidarity. Vytvářením konzistentního mediálního obsahu bez předsudků vnáší do veřejné debaty nový pohled na klíčová témata dneška.“ Jinými slovy – co se týče Hnutí Pro život ČR – zastává Deník Alarm extrémní levicovo-anarchistické postoje a právo na potrat vnímá jako hlavní ukazatel míry osvobození žen.


načíst další


Pomáháme ženám a rodinám, které chtějí dát svému nenarozenému dítěti šanci, a ženám, které se trápí po ztrátě nenarozeného dítěte.
Lobbujeme za lepší podmínky pro rodiny čekající nečekaně dítě. Nevěnujeme se jiným společenským a politickým tématům.

© 2024  Hnutí Pro život ČR