POCHOD PRO ŽIVOT 2024

POTŘEBUJETE POMOC
CO DĚLÁME
E-SHOP
BLOG

KONTAKT

 


Kanada: Země, kde potraty nejsou téma

16/12/2019, HPŽ ČR analýzy

Je to zvláštní. Zatímco v USA jsou potraty horkým politickým tématem a předmětem soudních bitev, v Kanadě je ticho po pěšině. Respektive chápou se jako „americký problém“, spočívající v tom, že v USA ještě chodí tolik lidí do kostela, zatímco „pokroková“ Kanada je už dávno jinde.

V roce 1988 došlo v Kanadě k absolutní liberalizaci potratů. V roce 1991 těsně neprošel pokus premiéra Briana Mulroneyho potraty omezit a od té doby nejsou potraty téma. Velké překvapení způsobil proto v letošní volební kampani konzervativní lídr Andrew Scheer, když prohlásil, že je osobně pro život. Naděje však pohasly, když vzápětí dodal, že jeho případná vláda téma potratů otevírat nebude. Vládu nakonec těsně sestaví Liberální strana, která potraty prosazuje. Paradoxně je prosazuje jen ve svých propagačních materiálech v angličtině. V těch, které jsou určeny „novým“ Kanaďanům přistěhovalým z Blízkého a Středního východu a ke kterým se obrací v jejich rodných jazycích (urdština, paňdžábština atd.), není o potratech ani slovo. Pochopitelně, tito sice volí levici, protože levice je pro imigraci a sociální dávky, ale ta samá levice těmto společensky konzervativním lidem už neprozradí, že je také pro potraty, které v těchto komunitách prakticky jednohlasně odmítají.

Konzervativní pobřeží
Když byly potraty v roce 1969 dekriminalizovány, existovaly pořád jisté překážky. Musely být například schváleny „terapeutickými potratovými komisemi.“ Ty sice potrat prakticky vždy povolily, ale nebyly všude a tak si propotratoví aktivisté stěžovali, že ženy ze vzdálenějších oblastí země neměly k potratu volný přístup. Například v nejmenší kanadské provincii Ostrov prince Edwarda, která má 140 000 obyvatel, byla jen jedna komise a i tu provinční vláda v roce 1986 zrušila.

V soudním procesu v roce 1988 nakonec Nejvyšší soud rozhodl, že tehdejší legislativa byla v rozporu s Chartou práv a svobod. Legislativu zrušil, ale parlament se nikdy neshodl na nové. Potraty tak nejsou nijak právně ošetřeny a chápou se jako běžný lékařský zákrok. Neexistuje tedy ani žádná hranice, do kdy musejí být potraty provedeny. A protože – na rozdíl od USA – si v Kanadě jednotlivé provincie nemohou odhlasovat vlastní zákony týkající se trestního práva, platí to na celém území Kanady (v USA jsou státy s restriktivnějším a státy s liberálnějším přístupem k potratům).

Přesto nějaké možnosti provinčním vládám zbyly. Již zmíněný Ostrov prince Edwarda to řešil tak, že potraty sice nezakazoval (to nebylo právně možné), ale v místních nemocnicích zkrátka tuto „službu“ neposkytoval. Ženy proto cestovaly na pevninu na vlastní náklady. A to až do roku 1996, kdy žaloby donutily místní vládu cestovní náklady hradit. V roce 2016 další vlna žalob donutila vládu v jedné klinice potraty provádět, ale kritici si stěžují, že její kapacita je schválně minimální. Podobné je to i v Novém Skotsku a Novém Brunšviku – tedy v tzv. Atlantických provinciích, konzervativních a spíše venkovských oblastech u Atlantického oceánu.

Příznivci potratů: Pořád to nestačí!
Naopak v Ontariu s hlavním městem Toronto je vše jinak. V době potratových komisí byly tyto v polovině všech nemocnic. Propotratoví aktivisté si ale i zde stěžují, že potraty se provádějí jen v metropolitních oblastech a ženy z řídce obydleného severu k nim mají přístup složitý. Finanční problémy také vedly některé nemocnice k fúzi s katolickými nemocnicemi, které potraty neprovádějí (např. Wellesleyho nemocnice v Torontu v roce 1998, díky čemuž se v tomto ústavu zastavila praxe provádění zhruba tisíce potratů ročně). Zrovna tak si propotratoví aktivisté stěžují, že lékaři na venkově často odmítají předepsat potratovou tabletu Mifegymiso.

„Potrat“ i po narození?
Právní vakuum vede k potratům dětí v podstatě až do okamžiku narození a dokonce k zabití dětí, které potrat přežijí. Kanadská blogerka Patricia Maloney využila zákona o svobodném přístupu k informacím a shromáždila důkazy o 491 dětech, které mezi léty 2000-2009 přežily potrat a byly následně zavražděny. V roce 2018 se během prováděného potratu po 20. týdnu těhotenství narodilo 150 dětí a 902 mrtvě narozených dětí (bez provincie Québec). Podle průzkumů ale 80 % Kanaďanů vůbec netuší, že neexistuje žádná zákonná hranice pro potrat.


Chci také podpořit nečekaně těhotné ženy, které chtějí dát šanci svému nenarozenému dítěti



Malta aneb O demokracii
Malta je ostrovní republika ve Středozemním moři, jen kousek pod Sicílií. Rozlohou zabírá zhruba dvě třetiny Prahy a počtem obyvatel je o něco větší než Brno. A tahle nejmenší členská země Evropské unie jako by si neuvědomovala, co je dnes hlavním celosvětovým trendem a na jakém místě politické mapy se nachází: docela nedávno se zde událo velké společenské vzedmutí – proti potratům nenarozených dětí.

O smutném králi Belgie a slepé zuřivosti
Belgie je v současnosti etalonem „liberálních hodnot“. Do roku 1990 to však bylo jinak. Pod vlivem katolické církve a zásluhou mimořádné autority krále Baudouina I. Belgického a královny Fabioly byla Belgie jednou z mála evropských zemí, kde byly potraty nezákonné. Co se stalo? Odkud ten obrat o sto osmdesát stupňů?

Je fakt strašně dobrý a mají to skvěle propracované
Tento článek je mimořádný tím, že je z velké části převzatý z Deníku Alarm (a2larm.cz), jehož „tým nezávislých novinářů dlouhodobě pracuje na vizi udržitelné společnosti založené na hodnotách rovnosti a solidarity. Vytvářením konzistentního mediálního obsahu bez předsudků vnáší do veřejné debaty nový pohled na klíčová témata dneška.“ Jinými slovy – co se týče Hnutí Pro život ČR – zastává Deník Alarm extrémní levicovo-anarchistické postoje a právo na potrat vnímá jako hlavní ukazatel míry osvobození žen.


načíst další


Pomáháme ženám a rodinám, které chtějí dát svému nenarozenému dítěti šanci, a ženám, které se trápí po ztrátě nenarozeného dítěte.
Lobbujeme za lepší podmínky pro rodiny čekající nečekaně dítě. Nevěnujeme se jiným společenským a politickým tématům.

© 2024  Hnutí Pro život ČR