POCHOD PRO ŽIVOT 2024

POTŘEBUJETE POMOC
CO DĚLÁME
E-SHOP
BLOG

KONTAKT

 


Irsko: Když vám cizí vláda vnutí potraty

10/12/2019, HPŽ ČR analýzy

Jak vypadá progresivní kolonialismus v praxi? To si letos na podzim vyzkoušeli v Severním Irsku. V této autonomní části Velké Británie nebyly potraty nikdy povoleny. Ani v době, kdy bylo Severní Irsko kvůli nepokojům mezi místními katolíky a protestanty pod přímou správou Londýna. Proti jsou všechny hlavní politické síly. Přesto je Severní Irsko nyní nuceno akceptovat legalizaci potratů a navíc „manželství“ homosexuálů. Jak se to mohlo stát?

V souvislosti se Severním Irskem si ti starší ještě vybaví boje mezi místními republikány (katolíky), kteří žádali spojení s Irskou republikou, a unionisty (protestanty), kteří hájili setrvání ve Velké Británii. Irská republikánská armáda byla po desetiletí symbolem terorismu. Násilí ukončila až tzv. Velkopáteční dohoda z roku 1998. Podle ní došlo k dělbě moci mezi oběma komunitami. V jakési dvojroli vládne první ministr a zástupce prvního ministra, vždy unionista a republikán, oba se stejnými pravomocemi. Jenže kvůli korupčnímu skandálu unionistické ministryně Arlen Fosterové vystoupila v roce 2017 z vlády republikánská strana Sinn Féin. Od té doby se nepodařilo vládu sestavit a protože vládnout někdo musí, vládne přímo Londýn.

A jak to souvisí s potraty? V létě britský parlament rutinně prodlužoval platnost zákona o přímé správě Severního Irska. Toho využili dva britští labourističtí poslanci a k zákonu „přilepili“ dva dodatky. Jeden o legalizaci potratů a druhý o „manželství“ homosexuálů. Žádný poslanec za Severní Irsko v britském parlamentu pro změnu nehlasoval. Ani žádná severoirská strana s takovým programem nevyhrála volby. Ani neproběhlo žádné referendum. Obě hlavní strany, Demokratická unionistická strana i Sinn Féin jsou proti.

Pokus o legalizaci potratů v severoirském parlamentu v roce 2016 skončil naprostým neúspěchem. Stejným neúspěchem skončil i soudní pokus o rok později. Zato nyní bylo „vymalováno“ za patnáct minut. V Severním Irsku si tak užívají výdobytků progresivismu. „Je to začátek nové éry,“ jásala na Twitteru mezinárodní organizace Amnesty International.

Ano, podle nových pravidel bude možné provést potrat až do okamžiku, kdy by narozené dítě bylo schopné samostatného života. V britském liberálně-levicovém deníku The Independent (vlastněném ruským oligarchou) to označují jako konec mnoha let perzekuce žen monstrózní náboženskou kulturou v patriarchálním, nábožensky vedeném státě. A vláda v Londýně ušetří – nemusí už financovat cesty severoirských žen za potratem do Anglie, jak si prosadili labouristé před dvěma lety.

Doposud byl v Severním Irsku potrat možný jen v případě vážného ohrožení života matky. Od roku 1967, kdy byly ve Velké Británii legalizovány potraty, tak v Severním Irsku zachránili sto tisíc lidských životů. Počet potratů za rok se počítá v desítkách, zatímco ve zbytku Spojeného království to je zhruba 200 000 potracených dětí.

Severní Irsko je přitom společensky silně konzervativní zemí. Na jeden a tři čtvrtě milionu obyvatel připadá pouhých 2 000 rozvodů. Výrazně méně lidí zde žije v nesezdaných svazcích než například v Anglii (jen 5 % oproti 14 %). I porodnost 14,5 dětí na 1 000 obyvatel je největší z celého Spojeného království. Bez vyznání je v Severním Irsku jen 10 % obyvatel.

O situaci v Severním Irsku s Bernadette Smyth z organizace Precious Life
Jak si vysvětlujete to, že je Severní Irsko na rozdíl od zbytku Velké Británie společensky konzervativní a odmítá potraty?
Lidé zde mají možnost pocítit od svého okolí na vlastní kůži pomoc a podporu v případě nečekaného těhotenství nebo když prenatální texty vypadají špatně. Kultura života a legální ochrana matek s dětmi také znamená, že zdravotnický personál nabízí velmi vstřícnou a citlivou péči, místo aby matku prostě poslal na potrat, jako se to děje v řadě jiných zemí. Navíc vzhledem k tomu, že od legalizace potratů ve zbytku Spojeného království v roce 1967 se v Severním Irsku díky naší legislativě podařilo zachránit 100 000 lidských bytostí. Skoro každý zná někoho, kdo vlastně mohl být potracen.

Je v oblasti ochrany lidského života nějaký rozdíl mezi severoirskou katolickou a protestantskou komunitou?
Nedotknutelnost života je posvátná pro všechny křesťany. Ale je pravda, že poslední události vedly k tomu, že katolíky a protestanty víc stmelily v odporu proti nové nadekretované legislativě. V tomto jsou všechny křesťanské denominace zajedno. A to ve společnosti tak rozdělené, jako je bohužel ta naše. Tohle je totiž mnohem zásadnější a důležitější téma než boj o to, zda Severní Irsko bude součástí Irské republiky nebo Velké Británie. Katolíci a protestanti jsou v odmítání potratů jednotní a úzce spolupracují. Ale není to tak, že by ochrana lidského života byla čistě náboženskou záležitostí. Mnoho našich podporovatelů ani není z věřícího prostředí.

Jaká byla reakce veřejnosti na novou legislativu a jakou má podporu mezi lidmi?
Vyvolalo to ve veřejnosti opravdu mimořádnou míru frustrace – právě díky způsobu, jakým to parlament v Londýně provedl. Lidé se cítí podvedeni. V podstatě neexistuje žádná významnější podpora „ze zdola“ pro nové zákony. Nejhorší je, že ve zbytku Velké Británie, kde jsou potraty společensky akceptované, roste počet občanů (včetně mladých žen), kteří chtějí zvýšit limit pro provedení potratu na 24 týdnů. S tím, jak jsou lékaři schopni zachránit předčasně narozená miminka už od věku 22 týdnů těhotenství, se vnímání potratů mění. Takže představa, že u nás bude najednou možné provést potrat ve věku sedmi měsíců, lidi naprosto děsí. Ani se k tomu nemohli vůbec vyjádřit skrze své volené zástupce ani v referendu. Přikázala nám to cizí vláda ukazující naprosté pohrdání demokratickým procesem. Arogance britských poslanců je naprosto ostudná a ti dva labourističtí poslanci by se měli stydět. Ale podcenili odpor severoirského lidu. Protože my se nevzdáme.

Kolik žen v minulosti ze Severního Irska cestovalo za potratem do ostatních částí Velké Británie?
Podle oficiálních statistik to za loňský rok bylo 1 053 žen. Je to hodně, ale těší nás, že jde o číslo, které rok od roku klesá. V roce 1989 to bylo 1 800 žen. Věříme, že to je díky pomoci a podpoře, které se ženám dostává od organizací, jako je ta naše. A to přesto, že od roku 2016 nabízí britská vláda severoirským ženám nejen bezplatný potrat, ale i pokrytí cestovních nákladů.


Chci také podpořit nečekaně těhotné ženy, které chtějí dát šanci svému nenarozenému dítěti



Malta aneb O demokracii
Malta je ostrovní republika ve Středozemním moři, jen kousek pod Sicílií. Rozlohou zabírá zhruba dvě třetiny Prahy a počtem obyvatel je o něco větší než Brno. A tahle nejmenší členská země Evropské unie jako by si neuvědomovala, co je dnes hlavním celosvětovým trendem a na jakém místě politické mapy se nachází: docela nedávno se zde událo velké společenské vzedmutí – proti potratům nenarozených dětí.

O smutném králi Belgie a slepé zuřivosti
Belgie je v současnosti etalonem „liberálních hodnot“. Do roku 1990 to však bylo jinak. Pod vlivem katolické církve a zásluhou mimořádné autority krále Baudouina I. Belgického a královny Fabioly byla Belgie jednou z mála evropských zemí, kde byly potraty nezákonné. Co se stalo? Odkud ten obrat o sto osmdesát stupňů?

Je fakt strašně dobrý a mají to skvěle propracované
Tento článek je mimořádný tím, že je z velké části převzatý z Deníku Alarm (a2larm.cz), jehož „tým nezávislých novinářů dlouhodobě pracuje na vizi udržitelné společnosti založené na hodnotách rovnosti a solidarity. Vytvářením konzistentního mediálního obsahu bez předsudků vnáší do veřejné debaty nový pohled na klíčová témata dneška.“ Jinými slovy – co se týče Hnutí Pro život ČR – zastává Deník Alarm extrémní levicovo-anarchistické postoje a právo na potrat vnímá jako hlavní ukazatel míry osvobození žen.


načíst další


Pomáháme ženám a rodinám, které chtějí dát svému nenarozenému dítěti šanci, a ženám, které se trápí po ztrátě nenarozeného dítěte.
Lobbujeme za lepší podmínky pro rodiny čekající nečekaně dítě. Nevěnujeme se jiným společenským a politickým tématům.

© 2024  Hnutí Pro život ČR