Jedinou západní zemí s relativně vysokou porodností a nízkou potratovostí je Izrael. Paradoxně i přesto, že potraty zde nejsou zakázány a pracovně právní systém není rodině příliš nakloněný. Důvodem je prorodinná atmosféra – a to jak mezi ortodoxními Židy, tak mezi Araby či sekulárními Židy.

Mateřská dovolená trvá v Izraeli tři měsíce s možností prodloužení na šest měsíců bez finanční náhrady. Přesto tu připadá na jednu rodinu v průměru 3,1 dítěte. A trend je stoupající: v židovských rodinách stoupl počet narozených dětí za posledních sedmnáct let o 46% (v arabských jen o 6%). Jednou z nejvyšších porodností na světě vůbec se pyšní ultraortodoxní židé (tzv. charedim, kteří obvykle veškerý čas věnují náboženskému studiu), kde připadá v průměru okolo sedmi dětí na pár. Podobně jsou na tom jen Beduíni. Ti mají šest dětí na pár, v Izraeli ale žijí na okraji společnosti s podobným statutem jak třeba u nás Romové – vidíte je často bydlet za městem v podomácku stlučených boudách, jsou nejchudší a mají nejnižší vzdělání.

Děti vítány
U moderních ortodoxních („dati leumi“ – tedy věřících, kteří ale na rozdíl od charedim akceptují izraelský stát, pracují a slouží v armádě) je to 4,3 dítěte na pár. V rodinách, které se označují za sekulární, mají 2,1 dítěte. Takových je v Izraeli mezi Židy 45%. Nejméně dětí mají křesťané (což jsou většinou křesťanští Arabové) s 1,93 dětmi na pár.

Jak jsou taková čísla možná, když stát rodiny finančně nijak zvlášť nepodporuje? Atmosféra ve společnosti je jednoznačně prorodinná a děti jsou vítány. Židé i Arabové věří, že jejich existence má smysl a předávají život dalším generacím. Izraelská společnost je obecně více nastavená na překonávání překážek a výzev, čímž výchova dětí beze sporu je. Přeživší holokaustu z Evropy vidí ve svých vnoučatech pomstu svým pronásledovatelům i ospravedlnění své vlastní existence po všem, co prožili. To platí jak pro religiózní, tak pro sekulární. Midraš (komentář k Tóře) říká, že Mesiáš se narodí jako sedmé dítě sedmému dítěti. Ačkoliv tedy halacha (židovské náboženské právo) vyžaduje od mužů zplodit syna a dceru, pokud by se všichni zastavili na pouhém plnění základního příkazu, Mesiáš z domu Davidova (David byl též sedmý syn) by nepřišel. Realita povinné vojenské služby v zemi se skutečným nepřítelem zase vede k tomu, že padlý voják je přítomný téměř v každé širší rodině. A to též přispívá k vyššímu nastavení porodnosti. Do jaké míry je vysoká porodnost též výsledek „demografické soutěže“ mezi Židy a Araby, lze těžko říct. „Zatracováním jsem odhodlanější, než kdyby mě všichni přijímali,” říká básník Walt Whittman. A to platí.

Potraty
Izrael má podle oficiálních statistik 99 potratů na 1000 porodů. V zemi fungují potratové komise skládající se ze sociální pracovnice a dvou lékařů. Komise nemá za cíl rozhodnout za ženu, co je pro ni nejlepší a ani tak reálně nečiní. Spíše se snaží zachytit tíživou sociální situaci, ale často působí jen jako chladné administrativní těleso, které každý požadavek víceméně automaticky odkývne. Ročně komise obdrží okolo 19 tisíc žádostí o potrat, vykonáno je okolo 17 až 18 tisíc ročně. Nejčastějším důvodem je těhotenství mimo manželství, což se ve velmi tradičním společenství může bohužel rovnat ohrožení života. V ultraortodoxních komunitách je potrat zdravého dítěte zdravé ženy výjimkou. U sekulárních a liberálnějších religiózních se nezřídka setkáme i s potratem nečekaného dítěte v manželství.

Podle halachy embryo do čtyřicátého dne nemá lidskou duši, potrat je tedy do té doby z náboženského hlediska povolený. Stejný přístup má i islám. Religiózní židovky i tak chodí na potrat jen výjimečně. Naopak třeba sekulární Židovky původem z bývalého Sovětského svazu si přinesly tradiční přístup k potratu jako formě antikoncepce.

Porodnost ale obecně stoupá a potratovost klesá, výjimkou jsou ohrožené skupiny zahraničních pracovníků (gastarbeiterů) z Asie a židovských přistěhovalců z Etiopie. Gynekologové v Izraeli nejsou povinni provádět potraty pro výkon svých povolání a získání atestace. V jeruzalémské nemocnici Ša‘arej Cedek, pyšnící se největší porodnicí na světě – probíhá tu v průměru 50 až 60 porodů za 24 hodin, se potraty neprovádí vůbec a pacientky jsou odesílány do okolních nemocnic. Naopak v sekulárním Tel Avivu potrat vykonávají bez omezení.

Potíž se statistikou je, že nezahrnuje potraty vykonané soukromými praxemi. To je pro ženy, které chtějí podstoupit potrat, nejrychlejší cesta – bez potratové komise. Sice to není legální, ale nikdy za to nikdo nebyl popotahován. Reálný počet potratů je tedy vyšší než ten oficiálně udávaný.

Výhrada svědomí
Podobně liberální přístup panuje i u umělého oplodnění, to se legálně provádí i osamělým ženám, lesbickým párům a podobně. Pokud má rodina méně než tři děti, je navíc asistovaná reprodukce hrazena státem. Omezením je pouze zdravotní stav ženy a věk do 46 let z vlastních vajíček a do 54 let z cizích vajíček. Výhrada svědomí však funguje i v těchto případech. V již zmíněné nemocnici Ša‘arej Cedek neprovádějí potraty, ale umělé oplodnění tu neprovádějí etnicky smíšeným párům.

MUDr. Pavla Špinarová
Autorka je česko-izraelskou lékařkou pracující v Jeruzalémě.