Polský gynekolog Jacek Szulc pracoval sedm let v jedné z největších IVF klinik v Polsku. Byl přesvědčený, že dělá správnou věc.

Je pravda, že IVF lékařům přináší výborné finanční ohodnocení?

Po skončení univerzity byla má první výplata 440 zł (tj. 2 860 Kč)! Měl jsem ženu a dítě. Po deseti letech doktorské praxe jsem dostával čistého 1 100 zł. Nikdo mi nevěřil. Doháněl jsem to službami. Po jednom roce na IVF klinice jsem překročil několikanásobně průměrnou mzdu. Skočil jsem na jinou životní úroveň. Kromě toho za mnou chodili nešťastní lidé a já jsem pro ně měl recept: umělé oplodnění.

Určitě jste byl přesvědčený, že děláte správnou věc?

Samozřejmě! Když jsem končil lékařskou fakultu, věděl jsem, že se budu zabývat neplodností. Na škole je jen jedno schéma: řešením neplodnosti je umělé oplodnění. O tom je přesvědčený každý student po šesti letech studií. Takže když mi zavolal ředitel jedné z největších IVF klinik s otázkou, jestli bych chtěl u něho pracovat, neváhal jsem. O tom jsem přece snil, o „léčbě” neplodnosti!

Chodil jste do kostela?

S celou rodinou.

A nevadil Vám postoj katolické církve k umělému oplodnění?

Snažil jsem se sám sebe přesvědčit, že je možné, že Církev nedrží krok s medicínou, drží se středověkých zásad, že to určitě někdy pochopí. Přece efektem mé práce je život a štěstí rodičů. Takže kde je problém?

Ale po této proceduře je také mnoho nešťastných lidí, že?

To je pravda, kromě toho je možné s údaji o efektivnosti velmi dobře manipulovat. Můžeme poukázat na statistiky podle počtu transferů nebo podle oplodněných vajíček. V takovém případě můžeme tvrdit, že dosahujeme 40–50 % úspěchu. Ale pokud to budeme brát podle porodů, můžeme se přesvědčit, jak je tento program slabý. V roce 2014 podle oficiálních údajů ministerstva zdravotnictví bylo 8 685 párů kvalifikováno do procedury IVF. Každý pár měl 6 oplodněných zárodků – takové byly podmínky programu. Máme tedy 43 000 zárodků, i když jich mohlo být více. Z toho vzniklo 2 599 těhotenství.

Co se stalo s těmi 40 tisíci? Vyhodili je?

No právě – co se s nimi stalo? Podívejme se ale na závěrečný efekt těchto údajů: narodilo se pouze 214 dětí.

To znamená, že 2 385 žen potratilo a 40 000 dětí zemřelo v předešlých etapách?

Ano. A to jsou pouze oficiální informace za půl roku. Neoficiální údaje jsou mnohem víc šokující. Mám také data z newyorského trhu, kdy firma vyrábějící léky potřebné k programu IVF, si vydělala za čtvrt roku 11 miliard dolarů. To jsou pouze léky ke stimulaci ovulace. Existují také firmy, které mají precizní plán: nejprve prodávají mladým dívkám antikoncepci, tzn. něco, co ničí jejich plodnost, a potom léky na stimulaci ovulace. Vědí, že na těch samých dívkách budou po 35. roce vydělávat na IVF klinikách.

Jako gynekolog tedy potvrzujete, že antikoncepce ničí plodnost?

Mohu potvrdit, že 90 % žen přicházejících do mé lékařské praxe s problémem neplodnosti má kratší nebo delší epizodu užívání hormonální antikoncepce. Mlčí se o tom stejně jako o komplikacích spojených s umělým oplodněním a o zdravotních následcích na takto počaté dětí i jejich matky.

Jak zareagoval šéf, když jste dal najevo, že už nechcete provádět IVF?

Byl přesvědčený, že mi někdo nabídl lepší plat. Ale řekl jsem mu na rovinu: „Mám morální dilema, nemůžu zůstat v neshodě s tím, co mi říká Bůh. A Bůh mi říká: ‚nezabiješ‘.“

Kdy jste to pochopil?

Když u mé sestřenice našli rakovinu žaludku. Dívka plná života s nečekanou diagnózou: tři měsíce života. Má žena zmobilizovala celou rodinu k modlitbě. Jeli jsme na duchovní obnovu do Słupska v lednu 2012. A tam jsem se poprvé setkal s Ježíšem.

Vrátil jste se na kliniku?

V pondělí ráno jsem usedl v práci s bouří v srdci. Tato bouře trvala deset měsíců. Byly chvíle, kdy jsem chtěl všeho nechat. Odrazovala mě od toho manželka, protože jsme měli hypotéky, právní závazky. Začal jsem rezignovat z různých procedur, z inseminace či z transferů zárodků do dělohy.

U mě to byl proces. Chtěl jsem pochopit, proč Církev říká, že je umělé oplodnění špatné. Začal jsem tedy hledat. Prohledal jsem katolické portály. Přečetl jsem encykliku Jana Pavla II. Evangelium vitae, instrukci Kongregace pro nauku víry Dignitas personae. Překvapilo mě, že Církev jako morální zlo vnímá už jen to, že se někdo procesu in vitro byť zúčastňuje.

Pouze očima víry je možno vidět pravdu o IVF?

Jen díky setkání s Bohem. Díval jsem se na lidi, kteří měli skvělé výsledky v testech, ale byli po pátém nebo dvacátém pokusu IVF a bez úspěchu. Proč? Pochopil jsem náhle, že to nezáleží na člověku, ani na našem snažení.

Můžete popsat, co jste si předtím neuvědomoval?

Například onu pavučinu dramat, kterou je umělé oplodnění protkáno. Zmrazení člověka. To je fyzický proces, který ničí lidskou bytost. Naše tělo se skládá ze 70 % z vody, u počatého dítěte je to více než 90 %. Mnohokrát jsem viděl zárodky po zmrazení. Nebyly schopné dalšího života, viděl jsem, jak umíraly, jelikož byly podrobeny brutálnímu zásahu člověka. Lékaři říkají, že mají skvělé metody mrazení a rozmrazení, tzn. kryokonzervaci. Pokud se během sekundy ponoří zárodek do –196°C, může být tohle správné?

Informuje lékař o riziku zabití dítěte ve chvíli transferu do organismu matky?

To je vzdálená etapa od prvního kroku na kliniku. Vidím, jak lékař stojí na hraně, když aplikuje vhodný zárodek do dělohy ženy. Provádí se to speciálním katétrem. Může se stát, že se zárodek přilepí na koncovku katétru, který musí lékař zavést hluboko do dělohy. Buď se stane, že společně s cévkou zárodek vytáhne ven, nebo ho najde později někde v děložním čípku nebo v pochvě mrtvý.

Jak na to v danou chvíli reagovaly matky?

To bylo různé. Nikomu nezáleží na sentimentalismu v klinikách, protože to by bylo velmi těžké. Stává se, že se lidé během procedury rozvádí. A tehdy vzniká chaos. Otec musí například souhlasit s tím, aby matka přijala další zárodek, nebo aby ho dala k adopci. Největším problémem je to, co nevidíme. Nevidíme, že například riziko vrozených vad v proceduře IVF je větší o 20 %. Světová organizace ESHRE, která sbírá údaje o IVF z celého světa, informuje, že ženy po IVF mají čtyřikrát větší riziko úmrtí dítěte v děloze, dvakrát větší úmrtnost novorozenců, zvýšené riziko mozkové obrny atd. A mnoho samovolných potratů.

Mnoho lidí tvrdí, že umělé oplodnění je velký vědecký pokrok.

Nepochybně. Ale ne člověka. Existuje zde mnoho procedur, které ničí lidskou důstojnost. Podívejme se například na zdánlivě nevinnou intervenci stimulace vaječníků na samém počátku procedury. Je známo, že je žena vystavena veliké dávce hormonů, které zapříčiní ovulaci přinejmenším několika desítek vajíček. Když už vyvoláme ovulaci tolika vajíček, bohužel nevyčistíme organismus z hormonální bomby. Hormony stále povzbuzují prázdný folikul, ale už bez vajíčka. Způsobuje to poruchy v zavodnění organismu, v bílkovinové rovnováze, tzn. komplikace, která se nazývá hyperstimulační syndrom. V extrémních případech může dojít k úmrtí. Ale je nutné poznamenat, že pokud žena potratí, její stav se rychle vrátí do normy. Chápete, co tím chci říct?

Navrhuje se potrat?

Ano. Po rocích snažení, po utracení velkého množství peněz, když už je vykonán těhotenský test, přichází euforie. A náhle přichází lékař, který říká: „Musíme provést potrat, abychom zachránili váš život. Musíme zabít vaše dítě.“ To se stává asi ve 2 % případů. Další dramata se dějí v případě vícečetných těhotenství. V Polsku je boom dvojčat. To je evidentní efekt programu umělého oplodnění. Ale jsou i těhotenství trojčat a čtyřčat. Takové těhotenství se musí ukončit ve 32. nebo 33. týdnu těhotenství, tzn. o osm týdnů dříve než je obvyklé. Čtyřčata se musí porodit do 27. týdne. Máme tu proto problém s předčasným narozením dětí.

Co se děje v případě trojčat a čtyřčat?

Vstříkne se jim jed. Pod ultrazvukovou kontrolou se zavede příslušný nástroj s injekcí. Říká se tomu selektivní terminace. V Osvětimi to dělali podobně. Říkám jen pravdu, tohle je eugenika. Měl jsem pacientku, která počala paterčata. Čtyřem dětem aplikovali „léky“ a páté dítě v tomto prostředí smrti nevydrželo a také umřelo. Toto drama se nedá popsat.

Jak je možné, že Hippokratova přísaha zde není žádnou brzdou?

To patří k dnešní době. Chceme mít všechno hned, máme peníze, proto si můžeme koupit všechno, po čem toužíme. Část osob si myslí, podobně jako já kdysi, že dělají dobrou věc.

Ještě jednou to zopakuji: Pouze setkání s živým Bohem může vytáhnout člověka z tohoto myšlenkového schématu. Teprve potom jsem si opravdu uvědomil: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a bližního svého jako sám sebe“ Bůh mi navrátil zrak, a proto jsem začal vidět v zárodcích v laboratoři své bližní. Nejvíce bezbranné bližní.

z gosc.pl přeložila Pavlína Galdiová
(redakčně upraveno)