POCHOD PRO ŽIVOT 2024

POTŘEBUJETE POMOC
CO DĚLÁME
E-SHOP
BLOG

KONTAKT

 


Zákon před nucením k potratu nechrání

30/07/2018, HPŽ ČR legislativa

Jak vnímají potraty právníci? Chrání zákon ženy před nucením k potratu? Mohou se muži přihlásit o svou zodpovědnost? Na několik dotazů odpovídá advokát Mgr. Tomáš Hromek, LL.M.

V různých debatách o právu často zaznívají pojmy přirozené právo versus pozitivní právo. Co znamenají?
Přirozené a pozitivní právo jsou klasické kategorie právní teorie. Pozitivní právo je vytvořeno lidmi, státem. Jeho obsah je tedy otevřený lidské tvořivosti. Naproti tomu právo přirozené existuje nezávisle na lidské vůli, je neměnné a s tím souvisí, že lidé by měli být schopni jeho obsah předvídat. Nutno dodat, že v převažujícím čistě sekulárním prostředí, jaké dnes panuje, se původ přirozeného práva vytrácí do neurčita.

Jaké jsou postoje právníků k těmto dvěma pojetím?
Řekl bych, že to není zrovna tématem žhavých diskusí mezi právníky. Studenti právnických oborů se zpravidla v prvním ročníku učí již zmíněnou definici. V současné době je koncepce přirozeného práva, která podle mého názoru více odpovídá realitě, nahrazována koncepcí lidských práv, což je ale z hlediska teorie práva a filozofie koncepce problematická.

Proč je koncepce lidských práv problematická?
Těch důvodů je více a bylo by to na dlouhé povídání. Zjednodušeně, základní problémy spočívají v otázce po původu lidských práv. Účelem jejich vytvoření bylo nenábožensky a pozitivně přeformulovat pravidla základně vymezovaná desaterem. Radikální sekularizací se ale koncepce lidských práv ocitá ve vzduchoprázdnu. Problémem je jejich zneužitelnost, nejasnost ohledně jejich vzájemného vztahu. V současné době se neustále rozšiřuje jejich paleta a tím také dochází k jejich diskreditaci.

Jak vnímají právníci problematiku potratů?
Různost názorů mezi právníky zcela odpovídá různosti názorů mezi laiky. Právník podporující potraty bude svůj názor opírat o moderní pojetí lidských práv, které má oporu v dokumentech mezinárodního práva, např. Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen nebo Rezoluce Evropského parlamentu o sexuálním a reprodukčním zdraví. Naproti tomu právník, který podporuje život, bude argumentovat tradičním pojetím již zmíněného přirozeného práva, a některými normami práva ústavního a občanského.

K čemu původně sloužil potratový zákon?
Původní interrupční zákon byl z roku 1957. Provedení potratu podle něj musela vždy povolit potratová komise. Ovšem povolování bylo rutinní a řízení před komisí mělo hlavně za následek, že k interrupcím docházelo v pozdějších fázích těhotenství. Současný zákon z roku 1986 – za zmínku stojí, že platí beze změny dodnes – byl přijat za účelem, aby bylo více potratů provedeno v dřívějších fázích těhotenství.

Jaký je tedy aktuální právní stav?
V současné době lze potrat provést do 12. týdne těhotenství, a to pouze na žádost ženy. Pro "přerušení těhotenství" ze zdravotních důvodů zákon žádnou hranici doby těhotenství nestanoví. Potratový zákon má prováděcí vyhlášku, podle které lze po uplynutí 12 týdnů těhotenství potrat provést pouze tehdy, je-li ohrožen život ženy nebo jde-li o těžké poškození plodu.

Dá se proti tomu něco dělat v právní rovině?
U zákona o umělém přerušení těhotenství je zcela na místě uvažovat o jeho protiústavnosti. V návaznosti na soudní řízení, které by se v podstatě jakkoliv týkalo provedení potratu podle zákona o umělém přerušení těhotenství, připadá v úvahu podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu a s ní spojit návrh na zrušení tohoto zákona. Nicméně nikdo zatím tento poněkud procesně náročný postup neabsolvoval, což je jistě škoda.

Dále je na hraně ústavnosti prováděcí vyhláška, neboť určuje velice konkrétně, kdy je možné potrat provést, a zejména stanovuje lhůty, do kdy je možné provádět potrat ze zdravotních důvodů. Podzákonný právní předpis, jakým je vyhláška, by měl řešit jen technické detaily a nikdy by neměl upravovat práva a povinnosti – od toho jsou zákony.

Jak je dnes žena chráněná zákonem před nucením k potratu?
Právní řád neobsahuje ustanovení, jejichž účelem by byla přímá ochrana žen před nucením k potratu. Trestní zákoník obsahuje několik skutkových podstat, jejichž účelem je ochrana těhotenství ženy, nicméně vždy jde o potrat, který je proveden v rozporu s podmínkami, které stanovuje zákon o umělém přerušení těhotenství. Takže na poli trestního práva odpovědnost za nucení žen k potratu dána není. Teoreticky by bylo možné použít některá ustanovení Listiny základních práv a svobod, jejichž účelem je ochrana rodiny a rodičovství, a případně ještě obecná ustanovení o osobnosti člověka v občanském zákoníku.

Jsou tato ustanovení aplikována praxi?
Občanský zákoník stanovuje, že základní atributy osobnosti – mezi které jistě patří těhotenství a rodičovství – chráněny jsou, a v případě jejich porušení se poškozený může vůči škůdci domáhat zadostiučinění, které může být i peněžité. Nicméně k těmto kauzám v praxi, pokud vím, téměř vůbec nedochází, protože zpravidla jde o intimní, rodinné vztahy.

Jaká je role muže z hlediska práva?
Z hlediska práva je muž z rozhodování o potratu zcela vyloučen. Tento stav zjevně odporuje přirozenému právu, rovněž jde dovodit jeho protiústavnost, neboť podle Listiny základních práv a svobod má být rodičovství pod ochranou zákona a péče o děti je nezcizitelným právem rodičů. Vyloučení mužů z rozhodování o potratu vlastně poškozuje i ženy, neboť podmínka souhlasu muže by ve svém důsledku byla vlastně prvkem ochrany žen před nátlakem.

Myslím, že je na místě, aby rodiče – nejen muži, ale i ženy – začali být v této věci aktivní, a nerezignovali před nepříznivou úpravou platného práva. Prohraný soudní spor je příležitostí pro podání ústavní stížnosti k ústavnímu soudu. Ten není potratovým zákonem vázán a může posuzovat jeho ústavnost. Soudních řízeních, která takto mohou být "cestou" k předložení věci ústavnímu soudu, může být typově celá řada. Žalobu zde může podat např. žena, která byla k potratu donucena, otec, který byl z rozhodování o potratu vyloučen, jakýkoliv zdravotník, který je nucen potraty provádět nebo u nich asistovat, dokonce si dovedu představit řízení, kde žalobcem bude žena, která byla na potratu dobrovolně a následně svého činu lituje. Ve všech těchto sporech je možné, aby žalovanou stranou byl stát a nemusí tedy docházet k jitření blízkých mezilidských vztahů.

Jaké je postavení nenarozeného dítěte?
Postavení nenarozeného dítěte vychází již z tradičního římského práva, které obsahovalo zvláštní koncepci, že nenarozené dítě má právní osobnost, ale pouze za podmínky, že se narodí živé.

V současné době nenarozené dítě určitým způsobem chráněné je. Ústava proklamuje, že lidský život je hoden ochrany už před narozením. Dále nový občanský zákoník obsahuje zajímavé ustanovení, podle kterého se na počaté dítě hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Myslím, že toto ustanovení je v boji proti potratům alespoň teoreticky velice dobře použitelné, nicméně jde zatím o celkem neorané pole, co se týče rozhodování soudů.

Jaký je právní stav "redukce" plodů, či tzv. náhradního mateřství?
Právní úprava tzv. redukce plodů v českém právním řádu chybí. Z logiky věci by redukce plodů – tedy zabití "nadbytečných" či "nežádoucích" embryí implantovaných do dělohy – měla spadat pod režim zákona o umělém přerušení těhotenství, neboť ve skutečnosti jde o potrat. Praxe je ale spíše taková, že tento druh potratů se v podstatě ani neeviduje v oficiálních statistikách a lékaři k němu přistupují dosti "svobodně".

Co se týče náhradního mateřství, tak právní úprava opět chybí. Právo počítá s tím, že by se mělo jednat především o soukromoprávní vztah mezi "náhradní" matkou a "biologickými" rodiči. Občanský zákoník zmiňuje náhradní mateřství pouze v jednom svém ustanovení, které se týká osvojení, kdy říká, že náhradní mateřství není překážkou k tomu, aby došlo k osvojení.


Chci také podpořit nečekaně těhotné ženy, které chtějí dát šanci svému nenarozenému dítěti



Malta aneb O demokracii
Malta je ostrovní republika ve Středozemním moři, jen kousek pod Sicílií. Rozlohou zabírá zhruba dvě třetiny Prahy a počtem obyvatel je o něco větší než Brno. A tahle nejmenší členská země Evropské unie jako by si neuvědomovala, co je dnes hlavním celosvětovým trendem a na jakém místě politické mapy se nachází: docela nedávno se zde událo velké společenské vzedmutí – proti potratům nenarozených dětí.

Je fakt strašně dobrý a mají to skvěle propracované
Tento článek je mimořádný tím, že je z velké části převzatý z Deníku Alarm (a2larm.cz), jehož „tým nezávislých novinářů dlouhodobě pracuje na vizi udržitelné společnosti založené na hodnotách rovnosti a solidarity. Vytvářením konzistentního mediálního obsahu bez předsudků vnáší do veřejné debaty nový pohled na klíčová témata dneška.“ Jinými slovy – co se týče Hnutí Pro život ČR – zastává Deník Alarm extrémní levicovo-anarchistické postoje a právo na potrat vnímá jako hlavní ukazatel míry osvobození žen.

Otec a jeho práva rozhodovat o životě dosud nenarozeného dítěte
Zákon 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství zcela vyčleňuje otce z rozhodování o potracení počatého dítěte, a to bez ohledu na poměr, v jakém se muž vůči ženě, se kterou zplodil dítě, nachází. Zákon nerozlišuje, zda muž a žena tvořili pouze pár na jednu noc, stabilní partnerský pár nebo zda jsou manželé.


načíst další


Pomáháme nečekaně těhotným ženám, které chtějí dát svému nenarozenému dítěti šanci, a ženám, které se trápí po ztrátě nenarozeného dítěte. Lobbujeme za lepší podmínky pro rodiny čekající nečekaně dítě. Nevěnujeme se jiným společenským a politickým tématům.

© 2024  Hnutí Pro život ČR