POCHOD PRO ŽIVOT 2024

POTŘEBUJETE POMOC
CO DĚLÁME
E-SHOP
BLOG

KONTAKT

 


Výzkum na tkáních potracených dětí

25/07/2018, podle časopisu Nature, č. 528, 178–181 a č. 498, 422–426 analýzy

Lishan Su na Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill každý měsíc obdrží malou zkumavku obloženou ledem. V ní se nachází kus jater z těla dítěte potraceného ve 14. až 19. týdnu těhotenství. Játra rozemele, odstředí, extrahuje a čistí jaterní a krvetvorné kmenové buňky.

Lishan Su platí za každý vzorek fetální jaterní tkáně dodávané do laboratoře 830 dolarů (17 500 Kč). Tyto buňky pak vstřikuje do jater novorozených myší, které nechá dospět. Výsledná zvířata jsou "humanizovanými" myšmi jak s fungujícími lidskými játry tak s imunitními buňkami. Lishan Su je používá při své práci na výzkumu hepatitidy typu B a C – umožní mu zkoumat, jak se viry vyhnou imunitnímu systému člověka a způsobí chronické onemocnění jater.

Tkáně z potracených dětí se používají v mnoha odvětvích vědy, byť v omezené míře. Daly také vzniknout několika široce využívaným buněčným liniím, ze kterých se vyrábí řada vakcín.

Výše investic do výzkumu
Národní zdravotnický ústav v Americe (National Institutes of Health, NIH) v roce 2014 investoval 76 milionů dolarů (1,6 miliardy Kč) do 164 projektů, které využívají tkáně lidských plodů. To je o něco méně než polovina toho, co ústav vynaložil na výzkum s lidskými embryonálními kmenovými buňkami, při kterém jsou lidská embrya využívaná jako surovina. Je to také 0,27 % z 27,9 miliardy dolarů, které NIH vynakládá na všechny výzkumy.

Pro srovnání, britská Rada pro lékařský výzkum, Medical Research Council, utratila na podobné projekty 0,16 % – 1,24 milionu liber (36 milionů Kč) – ze svých celkových výdajů na výzkum v období od března 2014 do března 2015.

Analýza projektů NIH ukazuje, že se tkáň používá nejvíce pro výzkum infekčních chorob, zejména HIV/AIDS, při zkoumání funkcí a onemocnění sítnice a při zkoumání normálního a abnormálního vývoje plodu.

Vědci se hájí, že pro jejich konkrétní výzkumné projekty žádná lepší alternativa není a že používají tkáně z těl dětí, které byly potraceny legálně z rozhodnutí rodičů. Jiní však namítají, že práce s plodovou tkání není nutná a že je projevem neúcty k zemřelému člověku... "Toto je zastaralá věda," říká David Prentice, viceprezident a ředitel výzkumu v ústavu Charlotte Lozier Institute, výzkumné pobočce americké organizace Susan B. Anthony List. "Existují lepší a, upřímně řečeno, úspěšnější alternativy." [např. výzkum somatických kmenových buněk - pozn. red.]

Buněčné linie
V roce 1962 podstoupila Švédka ve čtvrtém měsíci umělý potrat na žádost. Tělo potracené holčičky 20 cm velké bylo zavinuto do zeleného chirurgického plátna a zasláno do Institutu Karolinska v severozápadní části Stokholmu. Z těla byly vyjmuty plíce, uloženy do ledu a letecky přepraveny přes oceán do Filadelfie. Na Wistar Institutu anatomie a biologie zásilku otevřel Leonard Hayflick, mladý ambiciózní mikrobiolog. Plíce veliké jako špička prstu dospělého člověka nařezal skalpelem, rozmělnil a pomocí směsí enzymů fragmentoval na jednotlivé buňky. Po přidání živného roztoku se mu buňky začaly za teploty 37°C množit. Tak vznikla buněčná linie s názvem WI-38.

Podobně byla v roce 1966 v laboratoři Medical Research Council v Londýně vyvinuta buněčná kultura s názvem MRC-5. Pochází z těla chlapečka potraceného ve 14. týdnu z údajně psychiatrického důvodu psychicky zdravé 27leté ženě.

Viry se v těchto buněčných kulturách snadno množí a používají se proto k výrobě mnoha světově používaných vakcín, včetně těch proti spalničkám, zarděnkám, vzteklině, planým neštovicím, pásovému oparu a žloutence typu A.

Farmaceutické společnosti v průběhu let vyexpedovaly minimálně 5,8 miliardy vakcín připravených z těchto dvou buněčných linií, které se spolu s ostatními staly standardními laboratorními pomůckami při studiích stárnutí a lékové toxicity. V posledních 25 letech se fetální buněčné linie používají v mnoha lékařských postupech, např. pro výrobu léků proti artritidě.

Tyto standardní buněčné linie se udržují a rozmnožují bez dalšího použití lidské tkáně, mají ovšem pro vědce omezené použití, protože nenapodobují věrně přirozenou tkáň a představují pouze podmnožinu typů buněk – řady WI-38 a MRC-5 byly abstrahovány z plic.

HIV a AIDS
Největší skupina výzkumných projektů s fetální tkání se zabývá HIV a AIDS: to představuje 40 % grantů NIH. Vědci již dlouho bojují s nedostatkem účinných modelů pro tuto nemoc. Standardní zvířecí modely, makaky, je drahé chovat, infikují se SIV místo HIV a mají imunitní reakce, které jsou odlišné od těch lidských. Někteří vědci proto používají tkáně potracených dětí k vytvoření myší s humanizovaným imunitním systémem.

Nejžádanějším typem je myš KJB (kostní dřeň, játra, brzlík), která byla vytvořená v roce 2006. Model je vyroben zničením původního imunitního systému zvířete a následnou chirurgickou transplantací tkáňových fragmentů jater a brzlíku z lidského plodu. Imunitní systém se dále humanizuje transplantací kostní dřeně za použití kmenových buněk ze stejných lidských jater.

Průměrná délka života myši KJB je ale poměrně krátká, přibližně 8,5 měsíce. Humanizovaný imunitní systém se nedědí, takže je nutné model myši vytvářet znovu a znovu – což vede k neustálé poptávce po tkáni z potracených dětí.

Výzkum lidského vývoje
Třicet grantů na výzkum vývojové biologie s použitím fetální tkáně, které byly uděleny organizací NIH v roce 2014, zahrnuje např. studii diferenciace myoblastů, které jsou embryonálními prekurzory svalových buněk, či vyšetření vývoje urogenitálního traktu. Jeden projekt vytváří trojrozměrný atlas genové exprese v genitálním hrbolku, předchůdci penisu. Dalším projektem je zkoumání aktivity genů v buňkách lemujících střevo plodu, což pomáhá vysvětlit nadměrné střevní záněty u předčasně narozených dětí.

Více než polovina z 30 dotací je určena pro studium vývoje mozku a mnoho z nich hledá poznatky pro boj proti chorobám, jako je autismus, schizofrenie a Alzheimerova choroba. Larry Goldstein, neurobiolog na Lékařské škole Kalifornské univerzity v San Diegu, využívá buňky zvané astrocyty z mozků potracených plodů, aby vyživil neurony, které vyabstrahoval z indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPK), jež mají mutace spojené s Alzheimerovou chorobou. Goldstein doufá, že nakonec vyabstrahuje astrocyty také z buněk iPK. Ale astrocyty a neurony z mozků potracených plodů bude používat i nadále, dokud budou k dispozici, aby je porovnal s neurony vytvořených z buněk iPK.

Dalších 23 grantů od NIH, které používají fetální tkáň, se zabývají vývojem zraku a jeho onemocněním. Poškození pigmentového epitelu sítnice (RPE), jednoduché vrstvy buněk v zadní části oka, hraje klíčovou roli v řadě očních onemocnění, včetně oční degenerace související s věkem, což je nejčastější příčinou slepoty u dospělých lidí v rozvinutém světě. A i když někteří vědci generují RPE z kmenových buněk, budou tak jako Goldstein nadále používat plodovou tkáň jako měřítko normálního vývoje a funkce.

V některých případech se fetální tkáně používají také v medicíně. V roce 2014 společnost Neuralstem z Germantownu v Marylandu, ve spolupráci s vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu, zahájila pokus, ve kterém vědci kmenové buňky z míchy potracených dětí implantovali k léčbě poranění míchy. Nedávno zahájili výzkumníci v Británii a Švédsku studii, ve které dopaminergní neurony z potracených plodů transplantovali do mozku pacientů s Parkinsonovou chorobou.

Obchod s těly potracených dětí
Ve Spojených státech tkáně těl potracených dětí shromažďují na lékařských střediscích a potratových klinikách na základě různých zákonů a směrnic. Z klinik se pak plodová tkáň obvykle předává dodavatelským firmám, které ji zpracují a následně prodají výzkumným pracovníkům.

V roce 2015 propukl ve Spojených státech skandál s obchodem těl potracených dětí. Novinářům se podařilo získat průkazní materiál, že Americká federace pro plánované rodičovství (PPFA) prodává části těl potracených dětí. Ve videozáznamech získaných skrytou kamerou potvrdila Deborah Nucatola, ředitelka PPFA, že zájem je především o neporušená játra, srdce, plíce a lebku.

Výzkum používající tkáň lidských plodů se snáze prosazuje v zemích, kde je společnost na potraty zvyklá.


Chci také podpořit nečekaně těhotné ženy, které chtějí dát šanci svému nenarozenému dítěti



Malta aneb O demokracii
Malta je ostrovní republika ve Středozemním moři, jen kousek pod Sicílií. Rozlohou zabírá zhruba dvě třetiny Prahy a počtem obyvatel je o něco větší než Brno. A tahle nejmenší členská země Evropské unie jako by si neuvědomovala, co je dnes hlavním celosvětovým trendem a na jakém místě politické mapy se nachází: docela nedávno se zde událo velké společenské vzedmutí – proti potratům nenarozených dětí.

O smutném králi Belgie a slepé zuřivosti
Belgie je v současnosti etalonem „liberálních hodnot“. Do roku 1990 to však bylo jinak. Pod vlivem katolické církve a zásluhou mimořádné autority krále Baudouina I. Belgického a královny Fabioly byla Belgie jednou z mála evropských zemí, kde byly potraty nezákonné. Co se stalo? Odkud ten obrat o sto osmdesát stupňů?

Je fakt strašně dobrý a mají to skvěle propracované
Tento článek je mimořádný tím, že je z velké části převzatý z Deníku Alarm (a2larm.cz), jehož „tým nezávislých novinářů dlouhodobě pracuje na vizi udržitelné společnosti založené na hodnotách rovnosti a solidarity. Vytvářením konzistentního mediálního obsahu bez předsudků vnáší do veřejné debaty nový pohled na klíčová témata dneška.“ Jinými slovy – co se týče Hnutí Pro život ČR – zastává Deník Alarm extrémní levicovo-anarchistické postoje a právo na potrat vnímá jako hlavní ukazatel míry osvobození žen.


načíst další


Pomáháme ženám a rodinám, které chtějí dát svému nenarozenému dítěti šanci, a ženám, které se trápí po ztrátě nenarozeného dítěte.
Lobbujeme za lepší podmínky pro rodiny čekající nečekaně dítě. Nevěnujeme se jiným společenským a politickým tématům.

© 2024  Hnutí Pro život ČR