Jsme kreativní Jsme pro život

Kultura života? Zásadní věc!

20/07/2018, HPŽ ČR

Co je kultura života a jak ji vnímá nastupující generace? Zeptali jsme se zpětně na postřehy několika účastníků #víkendu4life pro vysokoškoláky, který zorganizovalo Hnutí Pro život ČR na podzim 2017.

Co pro vás znamená "kultura života"?
Anna: Především ochranu lidského života.

Lenka: Pro mě to znamená, že si máme vážit života – jako toho největšího daru, který jsme od Boha obdrželi. Žít tento dar, jak nejlépe dokážeme, radovat se z něho a ne ho ničit nebo ho považovat za něco, co je jen v našich rukou, naší svobodnou volbou.

Hanka: Kultura života pro mě znamená způsob smýšlení a jednání, který dává najevo, že život je dar, úkol. Možná kultura života chápe život jako sdílení se, bavení se, spolupracování s ostatními lidmi… Tak jako jiné kultury se ani kultura života nedá vnucovat, ale určitě může ostatní inspirovat. Upřímně prožívaná kultura života uvnitř se projevuje navenek a ostatní jí mohou načichnout.

Vojtěch: Kultura života pro mě znamená vytváření určité atmosféry nebo prostředí ve společnosti. A to atmosféry, v níž bude zřejmé, že každý, opravdu každý lidský život, ať už je jakkoliv nemocný, bolestivý, nebo ubohý, má svůj smysl, cenu a místo a proto má dostat šanci. Zároveň je to také atmosféra, která respektuje přirozený stav a řád světa, protože pouze v něm má žití svou skutečnou hodnotu.

Ondřej: Kultura života? Prostředí, ve kterém se snažíme bojovat s pýchou a tvoříme společnost, kde bereme ostatní jako bližní a ne jako objekty. V takovém prostředí bychom lépe docenili hodnotu každého člověka; nezávisle na tom, ve které fázi života je.

Martin: Je to místo, kde jsou lidé ochotni a připraveni za různých mnohdy nečekaných situací přijmout nový lidský život nebo se postarat o člověka, jehož život je buď ohrožen, nebo pomalu končí.

Co vám dal #víkend4life?
Anna: Předně jsem si zase uvědomila, že někdy není pravda jasně daná a že je důležité o těchto věcech diskutovat. Spousta problémů, se kterými se lidé setkávají a týkají se ochrany života, jsou problémy složité a těžko se pak pro ně hledá řešení. Pro mě je důležité se o těchto tématech bavit teď, když v žádné takové tíživé situaci nejsem a mohu si daný problém promyslet bez emocí.
Také jsem se dozvěděla spoustu nových informací a získala jsem další zajímavé zdroje, pomocí kterých se můžu dále vzdělávat a ujasňovat si svoje názory. Mám tak na delší dobu zase o čem přemýšlet.
Nakonec jsem asi nejradši za pozitivní myšlenku, kterou se pro mě celé setkání uzavřelo – když něco nejde zrušit nebo zakázat, tak pojďme lidem pomáhat a snažit se nabízet jinou, lepší cestu.

Matouš: Uvědomil jsem si, jak naprosto klíčové je pro budoucnost naší země, ale také Evropy, začít rodinu chránit a být otevření novému životu.

Lenka: Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, co se týče ochrany lidského života, potratů, antikoncepce, umělého oplodnění, bioetiky... Prohloubila jsem svůj duchovní život, poznala super lidi a hlavně si uvědomila závažnost etických problémů, kterým v dnešní době čelíme.

Vojtěch: Pro mě byl víkendový seminář zajímavý především různorodostí jednotlivých bloků, které umožňovaly podívat se na situaci z různých aspektů. Takže mi to pomohlo si rozšířit obzory. A to v poměrně širokém kontextu. Taky bylo příjemné strávit víkend s lidmi podobných názorů.

Hanka: Upřímně mi nasadil brouka do hlavy. Tak trochu jsem měla pocit, že se po mě žádá, abych se stala jakýmsi "diplomatem mezi kulturami". A to se mi docela zamlouvalo. Občas jsou chvíle, kdy je potřeba otevřít otázky o životě. Ale narazila jsem i na to, že se dobře míněná diskuse zvrhne v házení perel sviním. Prostě natrefíte na člověka, který už mluvil s někým jiným před vámi na toto téma. Informace si pak zjednodušil a s nadsázkou je šíří dál a tím mezi lidmi šíří nesmysly. To je skoro horší, než kdyby mu nikdo nic nezkoušel vysvětlovat.

Co Vás motivovalo k účasti?
Lenka: Program vypadal lákavě a chtěla jsem se dozvědět o problematice ochrany lidského života víc.

Vojtěch: Už je to poměrně dlouho, co jsem zjistil, že určité hodnoty a vlastně celkový styl života, do kterého jsem byl vychovaný a který jsem v dětství považoval za samozřejmý, velká část lidí nesdílí. Postupem času člověk zjistí, že to není jenom takové to dětské "Tak ty chodíš do kostela, to je teda trapný, haha", ale že jde o mnohem zásadnější věci, jako například o otázku, kdo je vlastně člověk. Kdo je muž a kdo je žena. Kdo má právo žít a kdo ne.
A potom zděšeně zjistím, nejenom že je tu skupina lidí, kterým připadám divný, ale dokonce jsou tu lidé, kteří proti věcem, jimž věřím a které považuji za pochopitelné prostým lidským rozumem, intenzivně bojují a chtějí je zničit. O to větší šok to je, když si uvědomíme, že ještě v poměrně nedávné minulosti se tyto principy považovaly za nezpochybnitelný základ naší civilizace, kterým nepochybně vděčíme za svou velikost.

Hanka: Cítím jakousi povinnost jako medička se o tuto složitou problematiku zajímat.

Už víte, jak využijete nabytých zkušeností?
Lenka: Určitě mě to nakoplo k tomu, abych se v tom začala víc orientovat, protože se často dostávám do rozhovorů na tahle témata. Myslím, že je to přínosné i pro mou budoucí profesi v lékárně, kde se člověk musí postavit proti proudu a jasně hájit lidský život.

Vojtěch: Myslím, že využít se dá především to, že člověk získá kontakty na lidi, kteří mu mohou pomoct, když ho třeba něco dobrého napadne, se kterými se o tom může poradit.

Anna: Jednu konkrétní představu mám, ale zatím jsem neměla čas ji realizovat. Ráda bych uspořádala nějaký podobný diskusní večer pro mladé u nás ve farnosti.

Martin: Plánujeme na právnické fakultě cyklus diskusí o lidském životě (a smrti).

Markéta: Využití je poměrně široké, občas dokážu posoudit, které informace jsou reálné a které smýšlené. Největší využití v mém případě asi pokrývají "hospodské debaty", kde mohu s jistotou argumentovat.

Jak vidíte své působení nyní a v budoucnu v oblasti ochrany života?
Anna: Asi tak, jak jsem to dělala doposud. Budu dál diskutovat se svými kamarády a spolupracovníky o tom, co si myslím o potratech, eutanazii atd., a proč si to myslím. A ráda pomůžu tam, kde bude třeba.

Lenka: Každoročně jezdíme s mladými z naší malé farnosti do Prahy na Pochod pro život, minule nás jelo víc než 30. Po účasti na #víkendu4life jsem roznesla informační letáčky "Nesoudíme. Pomáháme" po budově školy a hned druhý den jsem viděla slečnu, jak drží letáček v ruce a diskutuje s kamarádkou. Zdá se to jako malá věc, ale i něco takového jako letáček může jednou zachránit lidský život.

Hanka: Chtěla bych uspořádat přednášku na fakultě. Téma potratů je u nás propíráno ze všech stran a většina mediků k nim má neměnný postoj. Chtěla jsem spíš uspořádat přednášku na téma přirozených metod rozpoznávání plodnosti. Myslím, že je to oblast o které medici obecně moc neví. Spíše o ní kolují překroucené informace.

Matouš: Aktuálně se především snažím s druhými o ochraně lidského života mluvit, v budoucnu bych chtěl zorganizovat akce, kdy by především mladí měli možnost se více zamyslet nad obdobím od svého početí až do doby svého narození. Inspirací k tomu jsou mi především aktivity slovenského společenství mladých 4life.sk i mezinárodní iniciativa 40 Days for Life (40 dní pro život).

Markéta: Chtěla bych se zapojit a pomoci na Národním pochodu pro život. Protože za jeho organizací opravdu nestojí velký tým, ale pár jednotlivců, a jakákoliv pomoc je povzbudí.

Ptala se a za odpovědi děkuje Radka Prentisová.

Co můžete udělat hned teď

Dejte najevo svůj postoj k nenarozeným dětem. Pošleme vám malé ručičky k připnutí na oděv. Jasně! Pošlete mi je

Zůstaneme v kontaktu?

Stačí vyplnit váš e-mail. Není ale nad papír. Rádi vám budeme zasílat poštou náš časopis. Určitě v něm najdete inspiraci.

Třetí dítě

Vlastně jsem třetí dítě chtěla. Manžel mi řekl, že jsem se zbláznila. Takovou reakci jsem nečekala.

Když dítě nepřichází

Marně se snažíme o miminko. Lékaři nám nabízejí umělé oplodnění, ale neodpovídají nám přesvědčivě na dotazy.

Byla jsem na potratu

Už je to mnoho let a stále v noci slýchávám dětský pláč. Cítím se prázdná. Nikdo mi nerozumí.

Nechce hormonálku

Manželka dostala recept na hormonální antikoncepci. Když si hledala informace na internetu, lekla se, a nechce si ničit zdraví.

Většina žen podstupuje potrat, aby uspokojilo své okolí
Americký výzkumný tým pod vedením Priscilly Colemanové, profesorky lidského vývoje a rodinných studií na Státní univerzitě Bowling Green v Ohiu, v nedávné studii potvrdil dominantní převahu neblahých emočních následků umělých potratů u žen.
Zákon před nucením k potratu nechrání
Jak vnímají potraty právníci? Chrání zákon ženy před nucením k potratu? Mohou se muži přihlásit o svou zodpovědnost? Na několik dotazů odpovídá advokát Mgr. Tomáš Hromek, LL.M.
Vy chcete zakázat potraty?
Podle posledních statistik počty potratů opět klesly. Nemáme spasitelský komplex a víme, že my sami nezachraňujeme svět. Ale chceme přispět svou troškou. Zákaz potratů je příliš málo. Chceme napomoci vytvořit kulturní prostředí, které si cení každé ženy i počatého dítěte. Vždyť na obou záleží.
Jak vznikalo v Československu "právo na potrat"
Ve druhé polovině 20. století došlo ve většině zemí socialistického východního bloku k uzákonění umělých potratů. V Československu tak učinil zákon č. 68/1957 Sb., který navázal na starší, meziválečné poslanecké iniciativy v tomto směru.
Irové rozhodnou koncem května o osudu osmého ústavního dodatku (aktualizace)
Aktualizace 27. 5.: Irové hlasovali v referendu v poměru 66.4 % ku 33.6 % pro zrušení 8. ústavního dodatku.
Původní zpráva: V pátek 25. května rozhodnou Irové v referendu o osudu osmého dodatku irské ústavy. Ten chrání právo na život jak matky, tak nenarozeného dítěte. Hlasovat NE znamená zachování stávajícího právního stavu, hlasovat ANO znamená jeho zrušení.
Loni se narodilo opět více dětí, stále jich však chybí 29 tisíc
Český statistický úřad zveřejnil předběžnou statistiku provedených umělých potratů za rok 2017, kdy bylo zabito 19 389 dětí před narozením. Zároveň přibylo narozených dětí, celkem se v roce 2017 narodilo 114 405 dětí. Stále však chybí 29 500 dětí, aby ČR dosáhla alespoň prosté reprodukce populace.
Počet statisticky evidovaných umělých potratů klesá
Český statistický úřad zveřejnil předběžnou statistiku umělých potratů za první tři čtvrtletí roku 2017. V tomto období bylo provedeno 14 599 umělých potratů. Ve stejném období roku 2016 bylo zabito před narozením 15 588 dětí.
Polské černé protesty: Spontánní hnutí nebo důsledek velkých finančních investic?
Loňské tzv. černé protesty byly prezentovány jako spontánní hnutí proti plné legislativní ochraně nenarozených dětí v Polsku. Z analýzy veřejně dostupných materiálů však vyplývá, že na údajně spontánní akce obdržely feministické organizace značné finanční prostředky ze zahraničí, zejména z organizací financovaných Georgem Sorosem. Analýzu vypracoval polský právnický institut Ordo Iuris.

© Hnutí Pro život ČR, info@hnutiprozivot.cz