EN

Mimořádná finanční pomoc nečekaně těhotným ženám v souvislosti s dopady vládních opatření

 


Trumpovo bouchnutí do stolu na americkém Pochodu pro život

27/03/2020, HPŽ ČR analýzy

V USA se prezident Donald Trump jako první prezident osobně zúčastnil washingtonského Pochodu po život. Potvrdil svůj závazek podporovat kulturu života. Hodně aktivistů obhajujících právo na život nenarozených dětí tím potěšil, zároveň ale podnítil debatu co dál.

„Jsme zde z jednoduchého důvodu: bránit právo každého dítěte, narozeného i nenarozeného, naplnit svůj Bohem daný potenciál,“ hřímal americký prezident Donald Trump před desítkami tisíc účastníků amerického Pochodu pro život. Upozornil, že od prvního dne v Bílém domě podporoval kulturu života, zrušil federální financování potratů v zahraničí (tzv. Mexico City policy) a dal najevo Kongresu, že bude vetovat jakoukoliv legislativu zaměřenou proti ochraně života. „A ve Spojených národech jsem dal jasně najevo, že nikým nevolení byrokraté nemají co útočit na vlády suverénních států, které životy nenarozených dětí chrání.“ Jeho projev vzbudil vlny nadšení.

Drsní zaujali místo hodných
Zároveň jeho vystoupení vzbuzuje dvě otázky. Škarohlídové si nemohou odpustit posměšky – třikrát ženatý magnát Trump, známý svým bohatýrským životem, mluví procítěně na Pochodu pro život? Není to pokrytectví? Do Trumpovy duše nevidíme. Je dost možné, že jde z jeho strany skutečně jen o vypočítavý krok. A zcela určitě není on sám vzorem ctností. Jenže američtí křesťané a aktivisté pro život uvažují takto: „Volili jsme samé slušné umírněné konzervativní politiky. Zleva jim stejně nadávali do fašistů, rasistů a homofobů. Protože byli slušní, nedařilo se jim zastavit proud progresivní levice. Prohráváme jeden boj za druhým – federální podpora potratů, antidiskriminační legislativa atd. My teď musíme do ringu poslat boxera. Nějakého pořádného rváče.“ A Trump tím rváčem je. Je mu jedno, co o něm napíšou, co si o něm na levici myslí.

 

#blok4life, poznámkový sešit okořeněný ostrovtipem G. K. Chestertona

Objednejte si něco hezkého
Podpoříte tak projekty na obnovu společenského respektu k nenarozeným dětem. Pomáhejte s námi.

Jenže s tím souvisí druhá otázka, která je složitější a v konečném důsledku důležitější. Nakolik celé věci pomůže razantní postoj někoho, kdo je vysoce kontroverzní, rozdělující postavou? Trump nyní bouchne do stolu a řekne „to a to bude tak a tak“. Stačí ale, aby se v rozdělené americké společnosti jedno procento voličů posunulo na druhou stranu, zvítězí pravý opak a všechno se rázem změní. Silový přístup pomůže vždy jen dočasně. A proto tím naléhavěji vyvstává otázka, zda není na místě přemýšlet zároveň v delším časovém horizontu a budovat to, čemu se anglicky říká „soft power“ – „měkká síla“ – to, co činí vaši myšlenku atraktivní.

Doplňující se měkká a tvrdí síla
U konzervativců často opomíjený koncept „soft power“ je – zdá se – překvapivě hodně důležitý. Vzpomeňme třeba na soutěžení mezi Západem a sovětským blokem. Jedna věc byly jaderné zbraně a tanky, ale pro podrytí komunismu udělaly možná více rokenrol, džíny, Coca–Cola a americké filmy. Co třpytivého proti tomu mohl nabídnout šedý komunismus?

Tvrdá síla, jak už název napovídá, to jsou zákony, to je státní aparát, policie, soudy. Tím se dá prosadit leccos. Ale zákony jsou prezentovány novináři a vymáhány policisty a soudci, kteří jsou nedílnou součástí společnosti. To nutně odráží nejen šanci na přijetí zákonů, ale především jejich vymahatelnost. Kdy byly například trestány obscénnosti na Prague Pride a to přesto, že příslušné zákony máme velmi kvalitní? Nebo sexuální výchova ničící přirozený stud dětí od mateřských škol? V normálním stavu společnosti by sexuální instruktoři šli sedět na dva roky podle paragrafu 217 o ohrožování mravní výchovy mládeže. Naopak množírny zvířat jsou skloňovány ve všech pádech a společnost požaduje tresty vyšší než při ublížení člověku. Navíc bez podpory společnosti se tvrdá síla – zákony – snadno mění po každých volbách.

Měkká síla je naopak o budování společenské atmosféry – a ta se nemění každé čtyři roky. Ano, je to na dlouhé lokte. Ale poučme se u našich úhlavních přátel. I legalizace potratů nepřišla jen tak z ničeho nic. Předcházely jí desítky let ignorování problému, cílené propagandy, dlouhá řada literárních děl, filmů, písní, protestů, které postupně formovaly společnost až do bodu, kdy byla legislativní změna možná.

Společenskou atmosféru do značné míry utváří kultura a vzdělání. Jenže školství a kultura nejsou zrovna baštami konzervativců. V Americe je Hollywood pověstným hnízdem demokratů a pokleslé morálky a univerzity jsou v USA místem, kde konzervativní profesoři vymírají a konzervativní studenti praktikují autocenzuru.

Hlavní chybou by však bylo stavět tvrdou sílu a měkkou proti sobě. Obě se přirozeně doplňují. Pokud mají zastánci kultury života toto změnit, čeká je složitý úkol. Ale křesťanský západ už měl před sebou v minulosti větší úkoly, nemyslíte?






Kam dál?


Japonsko: Obavy z vymření národa mění klima ve společnosti

Říká se, že odrazit se můžete až od úplného dna. Japonsko je toho příkladem. Léta jsme o Japonsku slyšeli jako o zemi, která vymírá. Zemi, kde polovina mladých mužů nemá zájem o seznamování se s děvčaty. Zemi, kde potraty nebyly téma. Zemi, kde prakticky neexistovalo hnutí pro život. To všechno je pravda. Přesto se v Japonsku něco děje. Jsou to drobné kroky, ale ne nevýznamné.



IPPF - potratová internacionála
Jestli existuje něco jako potratová internacionála, jmenuje se Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF). Je to nejvlivnější organizace, jaká se ve světě snaží o rozšíření tzv. práva na potrat. Je podporována celou řadou mezinárodních organizací, států a významných osobností, kterým zjevně nevadí, že zakladatelka IPPF Margaret Sanger, dnes ikona potratového a feministického hnutí, byla ve své době (1879–1966) nejvlivnější propagátorkou rasové čistoty.

Dobré a špatné zprávy z Indie
Na jedné straně trochu ustupující trend zneužívání žen k tzv. náhradnímu mateřství, na druhé straně stále vysoká tolerance společnosti k potratům, kterých v zemi proběhne ročně kolem patnácti milionů – a to převážně děvčátek. I to jsou paradoxy dnešní Indie.

Řecko: země, která se snad probouzí
Athénské metro zaplavily nedávno plakáty s nenarozeným dítětem, nápisem „Věděli jste, že…?“ a informacemi o vývoji dítěte v různých fázích těhotenství. Za několik dnů byly plakáty pryč. Ministr dopravy řecké středopravicové vlády Kostas Karamanlis nařídil jejich odstranění s tím, že podkopávají ústavou garantované demokratické právo na potrat.


načíst další


© 2020  Hnutí Pro život ČR