EN

Mimořádná finanční pomoc nečekaně těhotným ženám v souvislosti s koronavirem

 


Země, kde potraty nejsou téma

16/12/2019, HPŽ ČR analýzy

Je to zvláštní. Zatímco v USA jsou potraty horkým politickým tématem a předmětem soudních bitev, v Kanadě je ticho po pěšině. Respektive chápou se jako „americký problém“, spočívající v tom, že v USA ještě chodí tolik lidí do kostela, zatímco „pokroková“ Kanada je už dávno jinde.

V roce 1988 došlo v Kanadě k absolutní liberalizaci potratů. V roce 1991 těsně neprošel pokus premiéra Briana Mulroneyho potraty omezit a od té doby nejsou potraty téma. Velké překvapení způsobil proto v letošní volební kampani konzervativní lídr Andrew Scheer, když prohlásil, že je osobně pro život. Naděje však pohasly, když vzápětí dodal, že jeho případná vláda téma potratů otevírat nebude. Vládu nakonec těsně sestaví Liberální strana, která potraty prosazuje. Paradoxně je prosazuje jen ve svých propagačních materiálech v angličtině. V těch, které jsou určeny „novým“ Kanaďanům přistěhovalým z Blízkého a Středního východu a ke kterým se obrací v jejich rodných jazycích (urdština, paňdžábština atd.), není o potratech ani slovo. Pochopitelně, tito sice volí levici, protože levice je pro imigraci a sociální dávky, ale ta samá levice těmto společensky konzervativním lidem už neprozradí, že je také pro potraty, které v těchto komunitách prakticky jednohlasně odmítají.

 

Projekt podporuje:
Doc. MUDr. Zdeněk Novotný CSc., přednosta gynekologicko-porodnické kliniky FN Plzeň

Nesoudíme. Pomáháme
Projekt vychází ze zkušeností práce Linky pomoci, kde se ženy svěřují, že kdyby cítily podporu, na potrat by nešly. Pomozte nám to změnit.

Konzervativní pobřeží
Když byly potraty v roce 1969 dekriminalizovány, existovaly pořád jisté překážky. Musely být například schváleny „terapeutickými potratovými komisemi.“ Ty sice potrat prakticky vždy povolily, ale nebyly všude a tak si propotratoví aktivisté stěžovali, že ženy ze vzdálenějších oblastí země neměly k potratu volný přístup. Například v nejmenší kanadské provincii Ostrov prince Edwarda, která má 140 000 obyvatel, byla jen jedna komise a i tu provinční vláda v roce 1986 zrušila.

V soudním procesu v roce 1988 nakonec Nejvyšší soud rozhodl, že tehdejší legislativa byla v rozporu s Chartou práv a svobod. Legislativu zrušil, ale parlament se nikdy neshodl na nové. Potraty tak nejsou nijak právně ošetřeny a chápou se jako běžný lékařský zákrok. Neexistuje tedy ani žádná hranice, do kdy musejí být potraty provedeny. A protože – na rozdíl od USA – si v Kanadě jednotlivé provincie nemohou odhlasovat vlastní zákony týkající se trestního práva, platí to na celém území Kanady (v USA jsou státy s restriktivnějším a státy s liberálnějším přístupem k potratům).

Přesto nějaké možnosti provinčním vládám zbyly. Již zmíněný Ostrov prince Edwarda to řešil tak, že potraty sice nezakazoval (to nebylo právně možné), ale v místních nemocnicích zkrátka tuto „službu“ neposkytoval. Ženy proto cestovaly na pevninu na vlastní náklady. A to až do roku 1996, kdy žaloby donutily místní vládu cestovní náklady hradit. V roce 2016 další vlna žalob donutila vládu v jedné klinice potraty provádět, ale kritici si stěžují, že její kapacita je schválně minimální. Podobné je to i v Novém Skotsku a Novém Brunšviku – tedy v tzv. Atlantických provinciích, konzervativních a spíše venkovských oblastech u Atlantického oceánu.

Příznivci potratů: Pořád to nestačí!
Naopak v Ontariu s hlavním městem Toronto je vše jinak. V době potratových komisí byly tyto v polovině všech nemocnic. Propotratoví aktivisté si ale i zde stěžují, že potraty se provádějí jen v metropolitních oblastech a ženy z řídce obydleného severu k nim mají přístup složitý. Finanční problémy také vedly některé nemocnice k fúzi s katolickými nemocnicemi, které potraty neprovádějí (např. Wellesleyho nemocnice v Torontu v roce 1998, díky čemuž se v tomto ústavu zastavila praxe provádění zhruba tisíce potratů ročně). Zrovna tak si propotratoví aktivisté stěžují, že lékaři na venkově často odmítají předepsat potratovou tabletu Mifegymiso.

„Potrat“ i po narození?
Právní vakuum vede k potratům dětí v podstatě až do okamžiku narození a dokonce k zabití dětí, které potrat přežijí. Kanadská blogerka Patricia Maloney využila zákona o svobodném přístupu k informacím a shromáždila důkazy o 491 dětech, které mezi léty 2000-2009 přežily potrat a byly následně zavražděny. V roce 2018 se během prováděného potratu po 20. týdnu těhotenství narodilo 150 dětí a 902 mrtvě narozených dětí (bez provincie Québec). Podle průzkumů ale 80 % Kanaďanů vůbec netuší, že neexistuje žádná zákonná hranice pro potrat.






Kam dál?


Smrt Savity Halappanavarové není důsledkem irského zákazu potratů

Irští lékaři jsou vždy povinni zachránit život matky, i kdyby měli riskovat život dítěte. Směrnice Irské lékařské komory říká, že lékařům bude zrušeno členství, pokud nezasáhnou ve prospěch života matky.



Jak vyčarovat zdání mezinárodního práva na potrat
Jak prosadit právo na potrat do mezinárodních dokumentů a pak si toto „právo“ vynucovat po celém světě? Jak to jen udělat, když většina zemí po ničem takovém netouží? Když by něco takového nikdy neprošlo na valném shromáždění OSN? Využijete jednu z odborných organizací při OSN, uděláte honosně znějící summit, na něj pozvete účastníky naprosto neprůhledným systémem, všechny dokumenty předem připravíte, nenecháte prakticky žádný čas na diskusi, o ničem nehlasujete a závěrečné body prostě „schválíte“ potleskem.

Obavy z vymření národa mění klima ve společnosti
Říká se, že odrazit se můžete až od úplného dna. Japonsko je toho příkladem. Léta jsme o Japonsku slyšeli jako o zemi, která vymírá. Zemi, kde polovina mladých mužů nemá zájem o seznamování se s děvčaty. Zemi, kde potraty nebyly téma. Zemi, kde prakticky neexistovalo hnutí pro život. To všechno je pravda. Přesto se v Japonsku něco děje. Jsou to drobné kroky, ale ne nevýznamné.

Když vám cizí vláda vnutí potraty
Jak vypadá progresivní kolonialismus v praxi? To si letos na podzim vyzkoušeli v Severním Irsku. V této autonomní části Velké Británie nebyly potraty nikdy povoleny. Ani v době, kdy bylo Severní Irsko kvůli nepokojům mezi místními katolíky a protestanty pod přímou správou Londýna. Proti jsou všechny hlavní politické síly. Přesto je Severní Irsko nyní nuceno akceptovat legalizaci potratů a navíc „manželství“ homosexuálů. Jak se to mohlo stát?


načíst další


© 2020  Hnutí Pro život ČR