EN
 


Z veselé holky jen hromádka neštěstí

28/03/2019, HPŽ ČR po potratuze životalinka pomoci

Chtěla jsem se s vámi podělit o mou zkušenost a zároveň tím upozornit další ženy, aby vše důkladně zvážily, než půjdou na potrat. Zároveň si myslím, že v České republice lékaři neupozorňují na případné reakce, deprese a psychické problémy, které pak přetrvávají řadu let. Lékařská péče je u nás na vysoké úrovni, ale psychikou se bohužel nikdo moc nezabývá.

Já jsem si ve čtyřiceti moc přála třetí dítě, manžel svolil, ale jen asi na půl roku. Samozřejmě se miminko nedařilo, tak jsem ho vždycky umluvila a tak to šlo dva roky. Jednoho dne mi řekl, že už se na to opravdu necítí, že už dítě nechce, ať si zařídím antikoncepci. Sice nerada, ale zašla jsem za paní doktorkou domluvit si, že si po dovolené na podzim nechám napsat antikoncepci. A v tom se to stalo, já najednou otěhotněla. Manžel byl v šoku a dítě už nechtěl, necítil se na to.

Já jsem si zpočátku říkala, že to malé nedám, že se stal konečně zázrak, ale když jsem svého muže viděla nešťastného a zoufalého, měla jsem výčitky svědomí, že je vše proti jeho vůli a vlastně je to má chyba, že jsem na něj příliš naléhala. Tak jsme spolu ještě oba zašli k naší paní doktorce na gynekologii. Mluvila s námi oběma dlouho, ukázala manželovi ultrazvuk, kde bylo slyšet srdíčko, ale byl absolutně proti. Nechala jsem si čas na rozmyšlenou ještě asi čtrnáct dnů a doma jsem jen brečela a brečela.

 

Projekt podporuje:
MUDr. Helena Máslová, psychoterapeutka a gynekoložka

Nesoudíme. Pomáháme
Projekt vychází ze zkušeností práce Linky pomoci, kde se ženy svěřují, že kdyby cítily podporu, na potrat by nešly. Pomozte nám to změnit.

Ten tlak byl doma nesnesitelný, ani má rodina mě nepodpořila, tak jsem nakonec souhlasila a šla na potrat. Ještě na sále jsem tak strašně brečela, že se mě pan doktor několikrát ptal, zda s tím opravdu souhlasím. Ta představa, co by mě doma čekalo za nervy, mě absolutně pohltila a já nedokázala odpovědět. Jen slyším slova sestry: „Pane doktore, již není čas!“

Tehdy jsem měla úraz a tak jsem nemohla chodit, nemohla jsem nikam zajít a požádat o pomoc. Také mi vlastně tenkrát nikdo neřekl, co se mnou tento zákrok udělá. Myslela jsem si a doufala, že po něm bude všechno jako dřív, ale nebylo. Nastalo psychické peklo.

Na potratu jsem byla v listopadu 2015 a dodnes trvají deprese, výčitky, trápení. Nedá se to popsat slovy. Dokud to člověk nezažije, tak neví. Z veselé holky se stala hromádka neštěstí. Kdybych mohla vrátit čas, už bych to nikdy neudělala! Stále si připomínám, kdy by mělo miminko narozeniny, jak by bylo velké. Nevím, jestli třeba čas vše zahojí, ale myslím, že ne, ta rána zůstane do konce života.

Chtěla bych touto cestou říci všem maminkám, které o potratu uvažují, ať vše důkladně zváží, pak už není cesty zpět! Třeba odchod mého miminka pomůže jinému miminku, aby se mohlo narodit. Pokud toto čte nějaký lékař, prosím, upozorňujte ženy na případná postabortivní psychická traumata.

Renáta




Kam dál?


Kultura života? Zásadní věc!

Co je kultura života a jak ji vnímá nastupující generace? Zeptali jsme se zpětně na postřehy několika účastníků #víkendu4life pro vysokoškoláky, který zorganizovalo Hnutí Pro život ČR na podzim 2017.



Kam nám mizí otazníky?
Dlouho jsem o téhle chvíli snila. O chvíli, kdy konečně dochodím všechny stáže, doposlechnu přednášky, složím zkoušky, projdu všemi státnicemi, naposledy za mnou zaklapnou ty obrovské těžké dveře a já hrdě vykročím do světa s těmi čtyřmi vytouženými a vydřenými písmenky „MUDr“ na čele.

Jak podpořit kamarádku
Především naslouchat, podpořit a až pak hledat konkrétní pomoc. To říká Zdeňka Rybová, zakladatelka a vedoucí Linky pomoci, která radí již léta ženám, které se ocitly v situaci nečekaného těhotenství a doma se cítí bez podpory. Pomoc kamarádky může být v takové chvíli klíčová.

Šedesát tisíc modelů miminek za třináct let
Znáte modely miminek ve dvanáctém týdnu těhotenství? Nechybí na žádné naší akci, distribuují se do škol, rozdávají se při přednáškách. Když model držíte v ruce, těžko se vám říká, že „to“ není dítě. V České republice se jich podařilo vyrobit už více než šedesát tisíc. Ne někde v čínské firmě, ale díky obětavé práci místních dobrovolníků. Respektive jedné dobrovolnice. Modely už celých třináct let vyrábí v malé domácí dílničce Michaela Prentisová. Letos ze zdravotních důvodů končí a to je důvod, proč se za její obětavou činností s díky ohlédnout.


načíst další


© 2020  Hnutí Pro život ČR