EN
 


Třetí dítě? Cikáni? Ne, především vzdělaní

15/02/2019, HPŽ ČR statistikaze života

„Hodně dětí mají prý jen pitomci!“ Tak se jmenuje článek, který napsal nedávno do časopisu Reflex ekonom Vladimír Pikora. Jistě to nemyslel vážně – se svou manželkou, také ekonomkou Markétou Šichtařovou, mají totiž pět dětí. Narážel ale na známou, a bohužel stále rozšířenou představu, že hodně dětí mají jen „cikáni a katolíci“.

Manželé Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová nejsou ani jedno – jsou vzdělaní, úspěšní, známí... Markéta Šichtařová je ostatně ředitelka společnosti Next Finance, popularizátorka ekonomie v řadě článků a blogů a autorkou několika knih. A kromě toho taky matkou pěti dětí, které navíc všechny porodila doma.

Medaile za děti
Pět dětí má pravda jen málokdo, ale i tak Pikora s Šichtařovou představují stále viditelnější trend. Více dětí si většinou „nepořizuje“ nějaká spodina. Více dětí nemají ani Romové kvůli sociálním dávkám. Pikora ostatně cituje statistiku: „Matka, která v ČR porodí třetí dítě, má nejčastěji dokončené středoškolské vzdělání (40 % případů). Vysokoškolské vzdělání má ve 26 % případů a nedokončené nebo základní vzdělání jen ve 13 % případů. Otec třetího dítěte je ve 46 % zaměstnaný a má vyšší vzdělání. Nezaměstnaný je jen v 8 % případů.“

 

Projekt podporuje:
Andrea Kerestešová, herečka

Nesoudíme. Pomáháme
Projekt vychází ze zkušeností práce Linky pomoci, kde se ženy svěřují, že kdyby cítily podporu, na potrat by nešly. Pomozte nám to změnit.

Mohu to ostatně potvrdit i ze svého okolí. Tři děti má z mých přátel biolog, novinář, architekt... Věru, žádná spodina. Je tedy načase, aby se společnost na matku s chumlem dětí okolo přestala dívat jako na exota. Navíc byl takový chumel dětí něco zcela přirozeného ještě před dvěma generacemi.

Smysl pro historické srovnání ovšem lidem chybí a s ním i pozitivní vzory. Stačí si vzpomenout na komentáře, které lidé psali před pěti lety pod články o Alexandře Kiňové, třiadvacetileté Romce, která porodila paterčata a komentovala to zcela bezelstně a lidsky: „Nevěřila jsem tomu, ale jsem za to strašně ráda.“

Pikora udává jiný příklad z Velké Británie: „Největší britskou rodinou se stali Radfordovi, jimž se minulý týden narodilo 21. dítě.“ A pokračuje: „Porodit 21 dětí je pro mě neuvěřitelný sportovní výkon, kterému se nic nevyrovná. Kam se hrabou zlaté medaile z olympiády! Paní je dnes 43 let. Spočítala, že těhotná byla v životě už celkem 811 týdnů, a přitom původně chtěla mít jen tři děti. Tak jako vždy i tentokrát říká, že už je to opravdu poslední dítě, a těší se, že konečně vyhodí všechno to neforemné těhotenské oblečení. Prý se chce také věnovat vnoučatům, jež má od nejstarších dětí. Úžasné.

Pro tohle má smysl žít! Člověk — podobně jako každý jiný živočich na této planetě — se nenarodil proto, aby pracoval, ale aby především předal život dál. Tedy aby měl děti. Jenže moderní společnost je jiná. Postmoderní člověk si myslí, že se narodil pro kariéru. Ve všem vidí peníze.“

Taková slova potěší. Zvláště, když jsou od ekonoma... A zvláště, když pokračuje návrhem, že takové lidi by měla společnost ocenit státním vyznamenáním víc než sportovce nebo umělce. A nemusí jít jen o vyznamenání. Kdy naposledy jsme si přečetli reportáž o velké rodině? Viděli o ní v televizi reportáž? Rodina s více dětmi? Pěstounská rodina? Rodina, která adoptovala postižené či jinak znevýhodněné děti? To jsou větší hrdinové, než zpěvák nebo fotbalista. Obětovali svůj čas, energii, své peníze (protože děti něco stojí a víc dětí stojí víc). Ale získali za to něco, co jim stojí za všechny ty ušlé dovolené či nová auta...

Taková velká rodina to jistě nemá lehké. Vladimír Pikora popisuje vlastní situaci: „Nákup pro velkou rodinu je jiný. Já se nikdy nevejdu jen do jednoho nákupního košíku. Nevejdeme se do jedné lednice, nevejdeme se do jedné pračky. Všechny standardně prodávané hrnce jsou pro nás malé...“ Problém je jet s tolika dětmi kamkoliv na dovolenou. A to i když na ni máte, což se zdaleka netýká všech – rodina se třemi dětmi má v ČR v průměru o 36 % nižší příjmy než rodina s jedním dítětem.

Ale ono to o penězích není. Naše prababičky neměly ani zlomek našeho blahobytu a děti měly. Stát jistě může pomáhat více, ale je iluzorní si myslet, že by stačilo jen zvednout výši přídavků a hned by se rodilo více dětí. Je to mnohem více o společenské atmosféře, o tom, co od nás společnost očekává a k čemu nás motivuje. V zemi, kde mají všichni okolo více dětí, je přirozené je mít taky. U nás jste za exota...

Vy přebalíte děti, ve stáří děti vás
Takže nenechme se strašit tím, že víc dětí má jen nějaká spodina. Nenechme se strašit tím, že se více než jednomu nebo dvěma dětem nezvládneme věnovat (naopak ve velké rodině vyrostou odolnější děti než rozmazlení jedináčkové). A už vůbec si nenechme namluvit od ekologických šílenců, že bychom neměli mít děti, protože tím zatěžujeme planetu.

A taky nezapomeňme na Pikorovo varování: „Řada rodičů říká, že jim jedno nebo dvě děti stačí, protože už nehodlají v noci vstávat nebo přebalovat. Samozřejmě že lidé, kteří odmítají někoho přebalovat, jednou nenajdou nikoho, kdo by ve stáří přebalil je...“

Matyáš Zrno






Kam dál?


Jsem dojatá a zamilovaná až po uši

V únoru jsem vám psala naprosto vyčerpaná z třetího těhotenství. Po pěti letech jsem nastoupila opět do práce. Byla jsem spokojená, že se opět realizuji a získávám novou míru svobody. Vůbec jsem si neuměla představit, že bych měla další dítě. Vize léta s břichem, porodu a probdělých nocích mě děsila…



Čtyři děti a přesto stále pro život
Anna Kočovská je vystudovaná lékařka, ale především matka. Matka čtyř dětí. Ale aby toho nebylo dost, rozhodla se k tomu ještě pomáhat na Lince pomoci. Co jí k tomu vedlo, jak to vše zvládá a co si myslí o projektu „Nesoudíme. Pomáháme“?

V Norsku nesmím veřejně o potratech ani mluvit
MUDr. et BcA. Jitka Dvorská je lékařka – gynekoložka, nyní pracuje v Norsku. Jako jedna z mála dokázala říct své „ne“ umělým potratům. Jaká byla její cesta k poznání, jak na to reagovali její kolegové a jak se liší přístup k potratům v Norsku a České republice?

Dotazníkové šetření na gynekologiích u žen podstupujících potrat
Co vede ženy k potratu? Rozhodly se samy, nebo pod nátlakem? Co na to jejich okolí? Věnovali se jim lékaři? Stály dalšímu dítěti v překážce finanční důvody nebo kariéra? S kým svoji situaci probírají? Ke komu se obracejí o radu? Byl to pro ně snadný krok nebo ne? Uvažovaly i o jiném řešení? Je to jejich první potrat nebo už za sebou nějaký mají?


načíst další


© 2019  Hnutí Pro život ČR