Možná jste s námi sledovali příběh ženy s diagnostikovaným mimoděložním těhotenstvím. V říjnu šla na operaci, během které se bohužel nepodařilo dítě zachránit – v době operace již nežilo. Lékaři však alespoň odstranili možnou příčinu mimoděložního těhotenství a napodruhé to snad vyjde.

Až dvě procenta...
Celý příběh ale stojí za zamyšlení. Mimoděložní těhotenství tvoří až dvě procenta všech těhotenství. Končí prakticky vždy úmrtím nenarozeného dítěte. A to buď chirurgicky (odstraněním postižené části ženského reprodukčního orgánu spolu s živým nebo mrtvým embryem) a nebo se téhož (usmrcení embrya) dosáhne aplikací smrtící látky. Bohužel zatím neexistují žádné lékařské postupy, které by umožňovaly záchranu embrya mimo děložní dutinu. Lékaři se při zákroku alespoň snaží zachovat šanci matky mít další dítě.

Jak ale upozornil na brněnské konferenci Nejmenší z nás v roce 2014 MUDr. Jiří Badal, víme o dvou případech, kdy se záchrana mimoděložního těhotenství podařila. První z nich dokonce už v roce 1915, druhý v 80. letech 20. století. V prvním případě americký lékař C. J. Wallace provedl u 27leté Američanky tmavé pleti translokaci embrya uloženého ve vejcovodu do dělohy. Protože známe nejen datum operace, ale i datum porodu, který byl 2. května 1916, dá se vypočítat, že přibližné stáří přeneseného embrya bylo 6 týdnů. Velikost samotného embrya v šestém týdnu těhotenství se pohybuje od 8 do 13 mm. Wallace uvádí, že celé přenášené embryo mělo i s plodovými obaly a částí stěny vejcovodu velikost olivy. Porod proběhl v termínu a narodil se zdravý chlapec. Druhý úspěšný pokus uskutečnil v roce 1980 Dr. Shettles. Jednalo se o dopředu promyšlený chirurgický zákrok, při kterém bylo do dělohy přeneseno přibližně 40denní embryo. V obou případech je translokace popisována jako nepříliš náročný výkon.

Otázka je nasnadě a položil ji i MUDr. Badal: „Je s podivem, že do současné doby nebylo popsáno více úspěšných translokací.“ Některé důvody jsou odborné. Například pozdní diagnostika. Jediná pro nenarozené dítě bezpečná zobrazovací diagnostická metoda, která dokáže zavčas odhalit mimoděložní těhotenství, je ultrazvuk. Ten je sice k dispozici teprve od poloviny 70. let 20. století, ale dnes je již široce používán. Až do 90. let 20. století také nebyla operace Dr. Wallace odborné veřejnosti známa a mělo se za to, že jediný úspěšný případ je ten z roku 1980.

Jestli ale nejblíže pravdě nebude poslední varianta, kterou MUDr. Badal nabídl: „Společnost nepřikládá výzkumu mimoděložního těhotenství dostatečný význam. Žijeme bohužel v době, kdy se v lůně matek běžně zabíjejí úplně zdravé nenarozené děti. Potrat dítěte, které potenciálně ohrožuje svoji matku na životě, se bere jako něco naprosto samozřejmého. Proto se nelze divit, že zprávy o operacích Dr. Wallace a Dr. Shettlese byly odbornou veřejností přijaty dosti rezervovaně.“

Musí to jít!
Přitom lékaři dokážou věci, které byly ještě před několika lety nemyslitelné. Vědecký vývoj jde dramaticky kupředu. Lékaři provádějí náročné operace vrozených vývojových vad dětí v lůně matek. Zde ale máme příklad problému, který postihuje jen v České republice přes tisíc těhotných žen ročně, a přestože od první úspěšné translokace embrya uplynulo již přes sto let, výzkum v této oblasti se nepohnul.

Doufejme, že díky úsilí Hnutí Pro život ČR se o dostupné možnosti záchrany dětí počatých při mimoděložním těhotenství laická i odborná společnost dozví a ženy ji začnou využívat.

Matyáš Zrno