EN
 


Nečekaně těhotná – v padesáti

22/12/2018, HPŽ ČR ze životalinka pomoci

Představte si, že vám je skoro padesát a najednou otěhotníte. Nečekaně. Víte, že jste ve věku rizikového těhotenství, kdy je pravděpodobnost narození postiženého dítěte vyšší. Jak se s takovou situací vyrovnat? Jak reaguje okolí? Co zdravotnický personál? O své zkušenosti se s námi podělila paní Jana z Prahy.

Máte rodinu?
Ano, mám už dvě dospělé děti a vnučku. Takže to, že budu mít ještě dítě, bylo opravdu nečekané.

Jak jste reagovala?
Byl to obrovský šok. Vždy jsem počítala s tím, že se něco podobného může stát, protože s manželem nepoužíváme antikoncepci. Byla jsem otevřená tomu, že se to může stát. A vždy jsme chtěli velkou rodinu a hodně dětí. Ale když to opravdu přišlo, tak jsem nebyla ráda. Musím sebekriticky přiznat, že jsem vlastně ze své vlastní prvotní reakce zklamaná. Poznala jsme v sobě zbabělost. Najednou jsem se bála, že se mi narodí postižené dítě, že se o něj nedokážu postarat, viděla jsem ta reálná nebezpečí. Modlila jsem se, aby to dítě odešlo, abych přirozeně potratila.

 

Projekt podporuje:
Michal Malátný, zpěvák

Nesoudíme. Pomáháme
Projekt vychází ze zkušeností práce Linky pomoci, kde se ženy svěřují, že kdyby cítily podporu, na potrat by nešly. Pomozte nám to změnit.

Cítíte to pořád tak?
Ne, to byly jen první dva dny.

Pak se to zlepšilo?
Ano. Najednou, jako by zázračně, přišel klid. Určitě díky modlitbám. Mám sice pořád trochu obavy před každým vyšetřením, ale dostavilo se přijetí. Prostě ať to dopadne, jak to dopadne.

A jak zatím vyšetření vypadají?
Mám za sebou jen obvyklá vyšetření. Amniocentézu (odběr plodové vody) jsem odmítla a ultrazvukové vyšetření je v pořádku.

Jak na to reagoval zdravotní personál? S pochopením?
Ano, to mě příjemně překvapilo. Mám sice věřící gynekoložku, kde vstřícnost očekávám, ale i tak mě moc potěšila ta maximální vstřícnost a pochopení. Přesně věděla, jak se mnou mluvit a co mi nabídnout. Za ten přístup jsme velmi vděčná. Ale pozitivní zkušenost mám i s ostatními odporníky, třeba se specializovaným lékařem na ultrazvuku. Ani slovem mě nenutil jít na aminocentézu. Řekl, že ta možnost tu je, že se tam pacientky v mém věku posílají, ale absolutně chápe, pokud tam jít nechci. Takový přístup mi velmi pomohl.

A co Vás manžel? Předpokládám, že byl také překvapený...
Manžel byl taky v šoku. Sice si vždy také přál více dětí, ale dostal o mně hrozný strach. O zdraví, jak to zvládnu v mém věku. Ta obava která trápila mě – jak budeme zvládat péči, pokud by se nám narodilo postižené dítě – ho netrápila. A když viděl, že to zvládám, tak se přestal bát i o mě. Jen si přál syna, ale bude to dcera. Už třetí, takže se toho babince doma nezbaví...

A jak to zatím fyzicky zvládáte?
Musím říct, že dobře. Měla jsem jen počáteční nevolnosti. Ale jak říkají gynekologové, „když žena zvrací, nepotrácí“.

- mz -




Kam dál?


Čtyři děti a přesto stále pro život

Anna Kočovská je vystudovaná lékařka, ale především matka. Matka čtyř dětí. Ale aby toho nebylo dost, rozhodla se k tomu ještě pomáhat na Lince pomoci. Co jí k tomu vedlo, jak to vše zvládá a co si myslí o projektu „Nesoudíme. Pomáháme“?



Kam nám mizí otazníky?
Dlouho jsem o téhle chvíli snila. O chvíli, kdy konečně dochodím všechny stáže, doposlechnu přednášky, složím zkoušky, projdu všemi státnicemi, naposledy za mnou zaklapnou ty obrovské těžké dveře a já hrdě vykročím do světa s těmi čtyřmi vytouženými a vydřenými písmenky „MUDr“ na čele.

Jak podpořit kamarádku
Především naslouchat, podpořit a až pak hledat konkrétní pomoc. To říká Zdeňka Rybová, zakladatelka a vedoucí Linky pomoci, která radí již léta ženám, které se ocitly v situaci nečekaného těhotenství a doma se cítí bez podpory. Pomoc kamarádky může být v takové chvíli klíčová.

Šedesát tisíc modelů miminek za třináct let
Znáte modely miminek ve dvanáctém týdnu těhotenství? Nechybí na žádné naší akci, distribuují se do škol, rozdávají se při přednáškách. Když model držíte v ruce, těžko se vám říká, že „to“ není dítě. V České republice se jich podařilo vyrobit už více než šedesát tisíc. Ne někde v čínské firmě, ale díky obětavé práci místních dobrovolníků. Respektive jedné dobrovolnice. Modely už celých třináct let vyrábí v malé domácí dílničce Michaela Prentisová. Letos ze zdravotních důvodů končí a to je důvod, proč se za její obětavou činností s díky ohlédnout.


načíst další


© 2020  Hnutí Pro život ČR