Jak máte v práci na lince rozdělené role?
Já jsem Linku pomoci v roce 2006 založila a od té doby působím jako její vedoucí. Zajišťuji provoz, personální zázemí, konzultuji zvláštní případy vyžadující specifickou formu pomoci a také zprostředkovávám kontakty na odborníky, s nimiž by bylo možné spolupracovat. Výraznou osobností v našem týmu dále je dlouholetá zkušená konzultantka Jaroslava Trajerová. Už řadu let je jejím hlavním úkolem koordinace projektu Nesoudíme. Pomáháme. Ten do pomoci těhotným ženám zapojuje gynekology, kteří mohou kontakt na linku také zprostředkovat.

Jaké typy klientek se na vás obracejí?
Velmi rozmanité. Jsou to mladé dívky, ženy ve středním věku, maminky několika dětí, cizinky. Někdy jde o studentky, které se bojí reakce rodičů, jindy o ženy v komplikovaném vztahu, nebo naopak o maminky, které mají pocit, že už nezvládnou další dítě. Výjimkou nejsou ani ženy pod tlakem partnera nebo rodiny, aby potrat podstoupily. Velmi silnou skupinou jsou tzv. obyčejné rodiny, které jednoduše řeší, zda si „mohou další dítě dovolit“, protože necítí podporu státu ani ekonomickou jistotu. Další významnou část našich klientek tvoří ženy, které se na nás obracejí kvůli své bolestné zkušenosti se ztrátou nenarozeného dítěte. Věnujeme se ženám jak po umělém potratu, tak těm, které o své dítě přišly spontánně.

Mladá maminka C. nečekaně znovu otěhotněla. Měla obavy, že další těhotenství naruší její silnou vazbu k dítěti, které navíc stále ještě kojila: „Trápí mě, jak zvládnu těhotenství a péči o dvě malé děti. Bojím se, že když je mé těhotenství neplánované a nechtěné, že ten pocit přenesu i na to miminko.“ Zvažovala ukončení těhotenství, za své pocity se ale styděla. Partner jí byl velkou oporou a ona se nakonec rozhodla pro miminko. „Potěšilo mě, že existují organizace, jako je Hnutí pro život,“ napsala.

S čím vším pomáháte?
Podporujeme ženy a jejich rodiny po stránce psychické, ale i materiální a finanční, umíme zprostředkovat ubytování i prakticky doprovázet. Díky Bohu a štědrosti našich dárců můžeme přitom pomáhat skutečně komplexně. Často je potřeba také odborná pomoc – například prostřednictvím právníků či specialistů z dalších oborů, jejichž konzultace bývají finančně náročné a pro mnohé rodiny jinak nedostupné.

Lze za dobu fungování linky vysledovat měnící se společenské trendy?
Zásadní rozdíl mezi generacemi asi není – lidské starosti jsou v základu podobné, takže velké změny nepociťujeme. Starosti se vždy týkaly vztahů, obav a strachů, trápení s dětmi, finančních potíží či řešení bydlení. Dnes se situace liší snad v tom, že přístup k informacím je až agresivně rychlý – což může být spíše na škodu, protože tím trpí jejich spolehlivost. Významně nás ovlivňuje anonymní trh „rádců“ na sociálních sítích, kteří často nemají potřebnou kompetenci, a už vůbec ne schopnost skutečně pomoci. Celá problematika navíc dostává ideologickou nálepku. I to je změna, kterou lze u klientek za posledních dvacet let pozorovat.

Jak je náročné stát se konzultantkou?
V týmu Linky pomoci je v současné době čtrnáct konzultantek včetně psycholožky a párové mediátorky. Jinak konzultantky procházejí školením v krizové intervenci a dalších specializovaných kurzech a výcvicích. Mají základní orientaci v sociálních, právních i zdravotních otázkách. Ale to nejdůležitější je vždy jejich osobnost – trpělivost, empatie, schopnost naslouchat bez odsuzování. Klientka na lince musí cítit bezpečí a porozumění. Určitě nejsme dokonalé, uvědomujeme si, že na sobě v této oblasti musíme stále pracovat, takže v rámci týmu máme k dispozici i supervize či další formy opory růstu.

Paní N., pečující o nemocné dítě, podstoupila farmakologický potrat: „Žádný lékař vám neřekne, co vám to udělá s psychikou. A muži si jen těžko dovedou představit, jaké to je podstoupit takový zákrok pro nás ženy. Taková je má zkušenost. Určitě se nebojte říct si o pomoc, když je potřeba. Dnes už se máte kam obrátit. Kdyby se ale náhodou taková situace opakovala a já znovu otěhotněla, toto už bych znovu neudělala.“

Co děláte pro to, aby se služby linky dostaly k potřebným?
Když žena nenalézá dostatečnou oporu mezi svými nejbližšími, je rozhodující, aby se o Lince pomoci v těhotenství dozvěděla skutečně včas. Proto pracujeme na propagaci různými cestami – od internetových stránek a sociálních sítí až po spolupráci s gynekology, porodníky, sociálními pracovníky a dobrovolníky, kteří ve svých regionech šíří informace o naší pomoci. Klientky nás mohou kontaktovat telefonicky, e-mailem, ale nově jsme třeba též na chatu. Velmi důležitým nástrojem je projekt Nesoudíme. Pomáháme. Ten funguje jako vstupní brána k podpoře ženám, které by se jinak bály ozvat. Gynekolog jim může zprostředkovat kontakt třeba na naši Linku pomoci – a vykáže si to jako „konzultační výkon“, hrazený pojišťovnou. Tuto možnost se nám podařilo vyjednat před nějakou dobou se zdravotními pojišťovnami. Jaroslava Trajerová vždycky zdůrazňuje: „Zeptej se svého gynekologa, zda za ním může přijet koordinátorka projektu Nesoudíme. Pomáháme a představit mu naše služby.“ Nejviditelnější akcí je ale určitě každoroční Pochod pro život, kterého se účastní tisíce lidí z celé republiky. Umělá ukončení těhotenství nejsou individuálním selháním, ale celospolečenským problémem: žena nenachází dostatečnou podporu, aby své nenarozené dítě dokázala ochránit. Proto touto akcí chceme přispět k tomu, aby společnost byla vnímavější k ženám čekajícím nečekaně dítě a k jejich rodinám.

Paní B., maminka několika dětí, znovu otěhotněla. Umělým potratem si kdysi prošla a nikdy už by ho znovu nepodstoupila: „S dalším dítětem jsem nepočítala, nemám výbavičku a také jsem netušila, že se hradí genetika.“ Tak jí to aspoň řekli u gynekologa. To jsme si spolu s danou ordinací vysvětlili přímo, protože ultrazvuk je hrazený zdravotní pojišťovnou, platí se jen za nadstandard. Rodině jsme rovněž zajistili výbavičku a další potřeby do domácnosti. Paní B. byla za všechno velmi vděčná: „Strašně moc za vaši pomoc děkuji!“

Kde je potřeba v současnosti s pomocí nejvíce „zabrat“?
V současnosti sílí tlak na rodiny se dvěma, třemi a více dětmi. Hlavní problém je ekonomická nestabilita větších rodin a jejich klesající životní úroveň. Taky máme určitým způsobem nastavenou legislativu, jež z rozhodování o nenarozeném dítěti zcela pomíjí muže. A jak víme, legislativa výrazně ovlivňuje mentalitu společnosti. Obojí je příčinou, proč se v naší zemi potýkáme s nemalou skupinou žen, které jsou k umělému potratu nuceny. Anebo ponechány svému osudu. Abych se vrátila na začátek: to je také důvod, proč vznikl projekt Linky pomoci v těhotenství. Slyšeli jsme volání o podporu a pomoc ze strany těchto žen, kterým nikdo nepomáhal. Za dobu své dvacetileté existence Linka pomoci v těhotenství pomohla téměř sedmi a půl tisícům žen a jejich rodinám.